„Tady lidi nestárnou,“ povídá Abdul a kroutí volantem. Sedím v jeho taxíku, jedeme ulicemi New Yorku. „Nejspíš na to stárnutí nemaj čas, jsou strašně byzy,“ přitakávám a držím se za sedadlo v ostré zatáčce. Abdul pokračuje: „Jsou aktivní. U nás doma když je ti šedesát, tak jseš totálně odepsanej. Ale tady? Vůbec. Naložil jsem tuhle chlápka, bylo mu osmdesát a řek mi, že právě otvírá novej podnik. Takovej člověk nestárne.“