Kultura na Slovensku prochází krizovým obdobím. Ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové radikálně zasahuje do kulturního sektoru. Vyměňuje klíčové vedoucí osobnosti kulturních institucí, mění pravidla pro rozdělování prostředků v nezávislém sektoru, otevřeně se vymezuje například vůči LGBTQ+ tematice a naopak obrací pozornost k folkloru a národním tradicím. Jako protisíla vůči těmto zásahům vznikla platforma Otvorená kultúra, která sdružuje umělce a umělkyně, pořádá protesty proti těmto krokům a v současné době se snaží připravit plán obnovy kulturního prostředí na dobu, kdy se k moci dostane jinak smýšlející politická garnitura. Poslední mediálně viditelnou událostí bylo lednové propuštění pěti herců a hereček ze souboru Činohry Slovenského národního divadla, jehož oficiálním důvodem byla konsolidace – tedy snaha ušetřit finanční prostředky na chod instituce. 

V této epizodě uslyšíte tři rozhovory. Nejprve s bývalým generálním ředitelem Slovenského národního divadla Matejem Drličkou, který byl z funkce odvolán již v srpnu roku 2024. 

Poté se současnou vedoucí Činohry Slovenského národního divadla Miriam Kičiňovou, která má čerstvě za sebou složitou situaci s již zmíněným propouštěním v souboru. 

A na závěr s Alžbetou Lukáčovou, v říjnu odvolanou dramaturgyní Státní opery v Banské Bystrici. 

Co doopravdy stojí za těmito zásahy ministerstva? Jde o skutečnou snahu měnit ráz kultury a její fungování, nebo jen o odstraňování těch, kdo jsou vůči ministerstvu kritičtí? Jak tyto zásahy probíhají? A jak se dá umělecky tvořit v takových podmínkách? 

V epizodě Vyhoření nenajdete příběhy vyhořelých umělců a umělkyň ani podrobné popisy příznaků tohoto syndromu. Doufám, že vás její poslech spíš povzbudí, nakopne a uklidní.

V rozhovoru s psychologem Adamem Suchým si povídáme o tom, jak zvládat velkou pracovní zátěž, jak se popasovat s nároky, které na sebe klademe, a jak se nezbláznit z přehnané touhy po efektivitě. Rozhovor s divadelní režisérkou Annou Klimešovou je o její dosavadní kariéře, nacházení smyslu divadelní profese i o tom, kde a jak čerpá sílu a inspiraci.

Tato epizoda se nevěnuje tomu, jak umělá inteligence píše divadelní hry, nebo dokonce režíruje. Zabývá se tím, jak si v době rostoucího vlivu umělé inteligence stojí tak analogový typ umění, jakým je divadlo. Jak se jako společnost zaplavená obrovským množstvím rychlého a často vygenerovaného obsahu dokážeme soustředit na pomalé tempo divadelního představení? A chceme se vůbec v divadle potkávat? Je umělá inteligence pro divadlo hrozbou?

V epizodě nejprve uslyšíte rozhovor s filozofkou Ditou Malečkovou, která se věnuje novým médiím a umělé inteligenci. Ve druhé části podcastu si povídáme s režisérem Jiřím Adámkem Austerlitzem o základní podstatě divadla – tedy o setkání tady a teď.

Co si představíte pod pojmem komerční divadlo? Typ divadelní instituce, nebo žánr? 

Oblast komerčních, soukromých či podnikatelských divadel je celkem neprobádané pole, přestože tato divadla u nás denně navštíví tisíce diváků. Jaké inscenace se v nich hrají? Čím se liší jejich provoz od veřejně dotovaných divadel? A jak je vlastně možné, že si divadlo na sebe dokáže samo vydělat?

V epizodě uslyšíte rozhovor s Marií Reslovou, jednou z mála divadelních kritiček, které se podnikatelským scénám dlouhodobě věnují. Dále s Tomášem Přenosilem, ředitelem marketingu a PR divadla Studio DVA, a na závěr s Miroslavem Krobotem, který si (možná překvapivě) právě ve Studiu DVA vyzkoušel nejen režírovat, ale i hrát.

V epizodě s názvem Děti & divadlo se zaměřujeme na to, jak a proč se tvoří divadlo pro dětské publikum – a co od něj malí diváci a divačky vlastně potřebují. Uslyšíte rozhovor s divadelním režisérem a uměleckým šéfem ostravského Divadla loutek Jakubem Maksymovem a také rozhovor s divadelní lektorkou a pedagožkou dramatické výchovy Dominikou Mithofer. Jaký je rozdíl v tvorbě divadla pro dospělé a dětské publikum? Co při představení vnímá třeba čtyřleté dítě? A má divadlo děti vzdělávat?

Status umělce je téma, které pravidelně rozpoutává bouřlivé debaty – nejen na sociálních sítích, ale i mezi samotnými umělci a umělkyněmi. Od 1. července 2025 je možné se v ČR zapsat do tzv. Registru umělců.

Jaké podmínky musí uchazeč splnit, aby získal oficiální osvědčení? Jaké výhody z členství v registru plynou? Jak funguje status umělce v zahraničí? A proč by měla mít umělecká praxe speciální nástroje pro fungování na trhu práce?

V epizodě uslyšíte rozhovor s Adrianou Světlíkovou z organizace Nová síť, s režisérkou a pedagožkou Lindou Duškovou, která má zkušenost s francouzským statusem umělce, s hercem a loutkohercem Štěpánem Lustykem, s nímž mluvíme o podfinancovanosti kultury, a se Zuzanou Zahradníčkovou, která na Ministerstvu kultury nový Registr umělců řídí.

Rozhovor s režisérem Jiřím Havelkou a dramaturgyní Martou Ljubkvou o vstupu do vedení Dejvického divadla. O tom, jaké výzvy je čekají a na co se ve své nové roli těší. Ale taky o jejich profesní cestě do tohoto bodu kariéry, o vlivu KALD DAMU, o odcházení, nepovedených výběrových řízeních a angažmá. 

Jak se pod jejich vedením Dejvické divadlo promění? Jak se povede souboru v provizorních prostorách bývalého kina Galaxie na Hájích? A proč se jim spolu dobře tvoří? 

V lednu 2025 byl spuštěn nový divadelní.net. Za novou platformou sloužící divadelní kritice a publicistice, stojí tři divadelní kritičky, Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková, které opustily redakci Divadelních novin v důsledku nástupu nové šéfredaktorky Jany Machalické.  Jak je na tom česká divadelní kritika?  Co se stalo v Divadelní novinách? A kolik stojí napsat jednu recenzi?

Udělování Cen Thálie je jeden z mála okamžiků, kdy má divadlo prostor na hlavním programu České televize v prime timu. Jakou zprávu o sobě skrze večer předávání cen vysílá? Jak velkým úspěchem je Thálii získat a co znamená být v širší nominaci? Jak probíhá samotné hlasování? Čeho si porotci na hereckých výkonech všímají a jaká specifika mají kategorie loutkové divadlo a alternativní divadlo? 

To všechno a ještě víc jsme probírali se dvěma porotci Cen Thálie - divadelní kritičkou Veronikou Švecovou, členkou poroty loutkářské. A uměleckým ředitelem festivalu Malá inventura Petrem Polou, členem poroty alternativní. 

Rozhovor s režisérem Jankem Lesákem a dramaturgyní Natálií Preslovou Strýčkovou. O jejich nové inscenaci Takže asi tak na Nové scéně Národního divadla. O tvorbě pro pro mladé a dětské publikum. A taky o tom, kde nacházejí náměty pro svou tvorbu a chuť k tomu divadlo pořád dělat. Na čem stojí úspěch Divadla Nod? Jak fungují jako tvůrčí duo? A proč se musíme snažit, aby divadlo bylo cool?