English Express – Angličtina Youradio Talk

Zdravení: Setkání dvou známých probíhá přibližně následujícím způsobem: Hugh: Hello. Emma: Hello. How nice to see you! Hugh: Nice to see you too. Emma: It’s been ages. How are you? Hugh: I’m very well actually, I’m very well. How about you? Staršího kolegu v práci pozdravíte zdvořilejším Good morning nebo Good afternoon. Ať už zdravíte formálně či neformálně, v obou případech k pozdravu patří dotaz na zdraví dotyčného: Hello. How are you? Hi! How’s it going? Na tuto zdvořilostní otázku si nepostěžujete na šéfa, ale většinou odpovíte: I’m very well, thank you. How are you? (Mám se výborně a co ty?) popřípadě: I’m fine thanks. Ve své odpovědi se na oplátku zeptáte, jak se vede dotyčnému. Nakonec můžete vyjádřit radost ze setkání: And you? It’s nice to see you! (To jsem rád, že tě vidím.) Emma a Hugh se náhodou potkávají ve foyer divadla: Hugh: Emma! Emma: Hugh? Hugh: Hello! Emma: Hello. How nice to see you! Hugh: Nice to see you too. Emma: It’s been ages. How are you? Hugh: I’m very well, actually. I’m very well. How about you? Emma: Yeah . Yeah … I’m fine. I’ve been quite busy. But you look great. How are the family? Hugh: Oh - they’re fine - they’re fine. Emma: And your mum? How’s she? Hugh: Yeah - she’s all right. No, we’re all fine. Emma: Oh good. Hugh: It’s so nice to see you. (Foyer Bell) Emma: Look - look that’s the bell. Look. We … shall I meet you for a drink? Hugh: I’ll see you [for] a drink afterwards. Emma: Yeah - yeah. OK Bye Hugh: Bye.

Když se s někým setkáte poprvé, nejspíš uslyšíte: Eva: Hi Nick. Have you met Sandra? Nick: No, I don’t think I have. Při prvním setkání obvykle někoho někomu představujeme: I’d like to introduce you to..., I’d like you to meet… Taky úplně stačí představit jednoho druhému jenom jménem: Caroline, this is David. David - Caroline. Hugh - učitel angličtiny - představuje svou novou kolegyni Emmu: Hugh: Oh Emma, here comes Gary. Gary, I’d like you to meet Emma. Emma, this is Gary. Emma: Pleased to meet you. Gary: Pleased to meet you. Hugh: Emma’s just joined us - she’s joining the English department. Emma: Yes. Gary: Oh that’s great. Hugh: And Gary’s deputy head of the history department. Emma: Oh really. Gary: Yes. Emma: Oh. I’m really happy to be here. Gary: Well, it’s good to have you on board! Emma: Thanks. Thanks.

Slovo chat znáte z internetu, chit-chat znamená: nezávazné popovídání, pár oťukávacích vět, když se s někým dáváte do hovoru: Emma: It’s really hot in here, isn’t it? Hugh: It is, isn’t it? Far too hot … Are you enjoying the exhibition? Nezávazně se dá například pohovořit - about the weather … about the number of people travelling … about how busy the train is … toto všechno jsou neutrální - opatrná témata, nechcete se totiž dotknout člověka, o kterém nic nevíte: It’s awful weather, isn’t it? It’s hot in here, isn’t it? It’s busy today, isn’t it? Koncové ISN’T IT? (question tag: viďte? že ano?) přidáváte, protože stejně jako v češtině tím chcete vtáhnout druhou osobu do hovoru - říkáte si o potrvzení svých slov. It’s a lovely day, isn’t it? Yes, beautiful. Hovor začnete nějakým nezávazným neutrálním tématem. Člověka, který právě přistoupil do vlaku, se nezeptáte, jestli je ženatý nebo vdaná. I think questions like that are too personal. V Británii platí dvojnásob, že se neptáte na věci ze soukromého života. V multinárodní, multikulturní společnosti si nemůžete být jisti, čím se můžete neznámého člověka dotknout, a tak se radši při CHIT-CHAT neptáte na výši platu a vyhýbáte otázkám o politice či náboženství. Emma a Hugh do sebe doslova vrazili na výstavě: Emma Oh. Hugh Oh. I’m sorry. Emma No - my fault. Sorry. Hugh No, I’m sorry. Emma Oh. Hugh Anyway. Emma It’s really hot in here, isn’t it? Hugh It is, isn’t it? Far too hot. Emma (sigh) Hugh Are you enjoying the exhibition? Emma Yes. Hugh Good. Emma Well, it’s very quiet today, isn’t it … Hugh Yes Emma … which is great.

Když se potkají dva neznámí, tak zpočátku spíš jenom reagují na situaci, a teprve potom přecházejí k osobnějším otázkám - jak například: Where are you from? How long have you been in London? Are you here on holiday or on business? Are you studying here? Emma Well, it’s very quiet today, isn’t it … Hugh Yes Emma … which is great. Hugh Are you here on holiday … or here for business, maybe? Emma Yeah … I’m a tourist. In case you hadn’t guessed by the accent. So what about you? Are you … do you live in London? Hugh Yes, I live just round the corner. Emma Ah - that’s handy! Hugh Actually, I’m on my way to work … and … it was nice bumping into you. Both (Laughter) Emma And you. Hugh Anyway … bye-bye. Emma Perhaps again. Hugh Yes. Emma Bye. Hugh Bye. Konverzace končí slovní hříčkou. Hugh říká, že ho těšilo, že do Emmy “vrazil”: It was nice bumping into you. Bump into znamená: narazit, vrazit do něčeho: Be careful - don’t bump into the table! Stejně tak má i přenesený význam jako v češtině - náhodou někoho potkat, vrazit do někoho: I haven’t done my homework. I hope I don’t bump into my teacher.

Osobní údaje ve formálním - úředním kontextu. Podávat informace ve formálním kontextu můžete při otevírání účtu v bance… at a job interview … if you want to join a club or an organisation. Typ otázek bude záviset na konkrétní situaci, ale určité - standardnní otázky budou všem situacím společné. They’ll ask for your name … your address … perhaps your age. Nejprve základní otázka: What’s your name? (in a formal context, we usually give our surname first.) Pokud nemáte běžné příjmení, budete pravděpodobně požádáni, abyste ho hláskovali: How do you spell that, please? Could you spell that, please? And your first name? V angličtině doslova: “první jméno”, protože v anglicky mluvících zemích se obvykle uvádí křestní jméno jako první. Občas ovšem můžete taky slyšet: given name or Christian name. Clerk Ah. Good morning, sir. I understand you’d like to open a new bank account with us. Customer That’s right. Clerk Good. Now then. I need to get some personal information from you. So we’re going to have to fill in this form. So, if I can start with your surname? Customer Yeah - that’s Wallace. W-A-double L-A-C-E. Clerk And your first name …? Customer is David. D-A-V-I-D. Clerk David.

Po udání jména a příjmení následuje obvykle adresa: What’s your address? Dále následuje věk: How old are you? V úředním prostředí se vás spíš budou ptát na datum narození: What’s your date of birth please? Could you tell me your date of birth please? Clerk Now, what’s your occupation? Customer I’m an assistant manager at a road haulage company. Clerk Huh-huh. And how long have you been working there? Customer Oh - er - about fifteen years. Clerk Right, now … what’s your address? Customer It’s 272, Long Road, London. Clerk … London. (Nervous Giggle) Can you tell me your date of birth, please? Customer Yes, it’s the 15th of February 1961. Clerk Right. That’s lovely. I think that’s all we need for the moment. Could you just sign here, please? Customer Oh yeah … hang on … thanks. Clerk Lovely! Datum narození je citlivá otázka, a tak je úřednice trochu v rozpacích, že ji musí položit. Pan Wallace neužívá číselný datum, ale udává měsíc slovem: It’s the fifteenth of February, 1961. Stejně tak se dá - jako v češtině - říct: 15. 2. 61. Když používáme čísla, v Británii - stejně jako v češtině - zachováváme pořádí: den - měsíc - rok. Ovšem v některých zemích to neplatí, a tak je třeba si na to dát pozor. Pokud jako začátečník všemu nerozumíte, soustřeďte se na klíčové fráze.

Přání k narozeninám, Vánocům - výrazy pro zvláštní příležitosti: Someone’s birthday, Christmas … New Year … Happy Birthday! Happy Christmas! nebo taky: Merry Christmas! Merry je staromódnější výraz než happy. Happy New Year! V zemích, kde se slaví Vánoce a Nový rok těsně za sebou, uslyšíte ustálené spojení: Merry Christmas and a Happy New Year! Happy Mother’s Day! Emma Dear Miss Bonnington, Wishing you a Merry Christmas and a Happy New Year. Best wishes, Emma. Oslovení je velice zdvořilé, slečna Bonningtonová patrně není blízká přítelkyně. Emma začala: Wishing you a merry … - na pohlednicích se většinou používá kratší: wishing you, celý výraz by měl znít: I wish you ... Emma končí své přání: Best wishes - to je příhodný konec na jakémkoliv přání. Pokud píšete někomu blízkému - někomu z rodiny nebo milému, můžete končit výrazem: With love.

Kamarádovi, který se chystá do nového zaměstnání, popřejete: Good luck in your new job. Když přejete úspěch při zkoušce, řeknet: Good luck with your exam. Pozor na předložku! Předložku IN používáme, když jde o novou situaci a předložka WITH se zase hodí pro událost. Hugh Peter, Best wishes for the future in your new job. Good Luck! Steve. Peter se Stevem jsou patrně přátelé, protože se oslovojí křestními jmény, i když oslovování křestními jmény ještě automaticky neznamená, že si tykají. Emma Dear Angela, Sorry to hear that you’ve been ill. I hope you feel better and get well soon. Best wishes, Emma. Emma začíná své přání frází, kterou můžete použí vždycky, když chcete vyjádřit soucit. Pravidlo: nesnažte se být originální - angličtina je idiomatický jazyk, který rád opakuje osvědčené fráze.

Telefonní konverzace Když se hlásíte v telefonu, tak do určité míry záleží na místních zvyklostech a nebo interních předpisech, ale běžné je, že představíte buďto sebe, anebo ohlásíte firmu: Hello - (full name), Hello - BBC. Když naopak vy někomu telefonujete, zeptáte se na člověka, se kterým chcete mluvit: Is Mr. Green there, please? nebo: Can I speak to Mr. Green, please? Pokud je odpověď zamítavá, a zvláště když je to pracovní telefonát, je dobré přidat omluvné slůvko: I’m afraid - she’s not here at the moment ... a může následovat krátké vysvětlení, proč tam není, popřípadě, kdy se vrátí: She’s not in today. Nebo třeba: She’s in a meeting. Hugh Hello. Geoffrey’s phone. Emma Hello. Is Geoffrey there, please? Hugh No, I’m afraid he’s not. He’s in a meeting. Can I take a message? Emma Er … if you could ask him to call me as soon as possible. Er … Sorry. Emma - to call Emma as soon as possible, would you? Hugh OK. Call Emma. ASAP. Has he got your number? Emma Er - yeah - yeah - he has. But if you could say that it’s really important. I really need to speak to him within the next ten minutes. OK? Hugh OK, Emma. I’ll get Geoffrey to call you as soon as he comes out of the meeting. Emma Thanks. Thanks. Hugh OK - bye. Emma OK - bye. Hugh se vyhnul nedorozumění - ohlásil, že to sice je Geoffreyho telefon, ale u telefonu není Geoffrey.

Zanechání vzkazu Když volaný není přítomen, požádáte, jestli by mu mohli něco vyřídit: Can I leave a message? nebo: Can you give him a message, please? Když naopak zvedáte telefon za nepřítomného kolegu a chcete být nápomocný, tak nabídnete: Can I take a message? Hugh Hello. Geoffrey’s phone. Emma Hello. Is Geoffrey there, please? Hugh No, I’m afraid he’s not. He’s in a meeting. Can I take a message? Emma Er … if you could ask him to call me as soon as possible. Er … Sorry. Emma - to call Emma as soon as possible, would you? Hugh OK. Call Emma. ASAP. Has he got your number? Emma Er - yeah - yeah - he has. But if you could say that it’s really important. I really need to speak to him within the next ten minutes. OK? Hugh OK, Emma. I’ll get Geoffrey to call you as soon as he comes out of the meeting. Emma Thanks. Thanks. Hugh OK - bye. Emma OK - bye. Hugh potvrzuje, že rozuměl - opakuje vzkaz nahlas: OK. Call Emma. ASAP - to je zkratka: as soon as possible.