Zaostřujeme na dvojici sedmdesátkových titulů. Formativní Americké Graffiti George Lucase a nízkorozpočtové The Pom Pom Girls. Jeden tíhne k autorskému a melancholií protnutému tvar, druhý jede na vlně líbezné komerce. Oba nemají děj, jde jim hlavně o poflakování se, líbačky, pojídání rychlého občerstvení a především ježdění v autech, přičemž se hlásí k dědictví 50. let. Každý jinak a po svém. Jaký zeitgeist filmy konzervují? Vypovídají více o tehdejší mládeži, nebo spíš o stavu filmového průmyslu? A jak ovlivnily následovníky?

Nasaďte ochranu, začínáme novou sérii! Prcičky na dně proříznou produkční cyklus teen sex komedií z počátku milénia. Začínáme však v hlubinách pláží, rebélie i strip klubů s prasátkem v logu. Ohledáváme počátky gross-out estetiky a mužské perspektivy, proměny subžánů pro mladé napříč lety a zakončujeme formativní a pro rozvoj cyklu klíčovou sérií Prci, prci, prcičky. Je American Pie slizký male gaze, nebo naopak oproti svým předchůdcům napekl větší citlivost? Nesou tyto filmy problematické dědictví? A co na to Stfiler?

V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál. Tentokrát navštěvujeme groteskní i poetickou krajinu posetou světem mezi zemí a peklem. Michele Soavi roku 1994 natočil esteticky vypiplaný pastiš, kde existencialismus potkává čvachtavé podhoubí. Jde o labutí píseň artových hororů, kde je atmosféra důležitější než vyprávění? Jak vypadal tehdejší průmysl stran žánrovosti? A jaká jsou interpretační úskalí?

Loučíme se s mistrem poťouchlosti a charakterním hercem Timem Currym, který byl mnohem víc, než slastný sweet transvestite, from Transsexual, Transylvania! Rozebíráme jeho mimické schopnosti, uhrančivý hlas a schopnost splynout s postavou a zároveň zůstat sám sebou. Zároveň nahlížíme jeho nepříliš reflektovaný snímek Times Square, který je synonymem bující revolty v ulicích New Yorku. Jak se z herce s Shakespearem v krvi stane komediální mistr? Bojíme se kvůli němu klaunům? I'm escaping to the one place that hasn't been corrupted by capitalism: space!

Šárka s Tondou navazují na epizodu posledního Versusu a ještě hlouběji se noří do subžánru, který kapitalizuje na stárnoucích herečkách. Řeč dojde na technického hračičku Williama Castla, monstrózní vražedkyně, jimž šmrnc dodávají chrastící náramky nebo gotická melodramata. Manipulace, vyšinutost a slastné mordy! A kde leží hranice stereotypů?

Martin zlobil a dostal zaracha, melodramaticky slastný Versus tak tentokrát s Tondou opečovala Šárka Jelínek Gmiterková. Co je to vlastně hagsploitation? To je téma dnešní epizody, kde se ve vyhrocených psycho konturách poměří Jiřina Šejbalová s Bette Davis a Joan Crawford. Tísnivá Vlčí jáma o děsivém milostném trojúhelníku potkává americkou kultovku ve znamení deziluzivní hořkosti stáří. Kdo je tady fúrie? Jak být šťastný? Stara kobieta morduje a středostavovská machinace.

Definitivní svěrákovské rozloučení nahlíží úplně poslední zbytečky televizního portfolia. Zaměřujeme se primárně na přehlížené projekty Ladislava Smoljaka, jímající třeba český western nebo melancholickou konzervu života umělců z nové éře kapitalismu. Jaký je odkaz Járy Cimrmana pod tíhou turismu? Proč si Smoljak oblíbil Suchánka? A co na to Jugoslávie?

Po čase se opět pouštíme do hororově krvavých lázní. Zpoza rohu tentokrát vykoukne italský čaroděj krutosti Lucio Fulci, s kterým otevřeme Bránu do záhrobí. Tonda coby etablovaný děsolog a arcivévoda nevkusu nabízí erudovaný lektorát, zatímco Martin fascinovaně poslouchá. Nahlížíme nádherně obludnou černou můru, kde se kauzalita rozplývá, zatímco oči vyskakují z důlků. Jak vypadal italský filmový průmysl v 70. a 80. letech? Jaký měl Fulci beef s Dariem Argentem? A kde se Tonda naučil tak skvěle italské názvy filmů, ačkoli jméno režiséra oba vyslovujeme špatně?

Zaostřujeme na nejnovější film Stevena Spielberga, jenž v určitém smyslu rozštěpil reakce. Spielberg coby nezlomný humanista natočil atypický spektákl, který je podle nás překvapivě vrstevnatý. A stále jde o prvotřídní podívanou. Nakolik u Spielberga vadí naivita? Jak novinka zapadá do jeho portfolia? A co bychom si z filmu měli odnést?

S vlnou obludných veder v závětří se loučíme s naší sérií. Nove milénium sice utvrdilo Svěrákovský status lokálních hitmakerů, na stranu druhou také znamenalo značný tvůrčí propad. Balancují mezi uslintaností a domnělou laskavostí. Za prvoplánové sexisty je ale rozhodně označit nelze. Vše je ambivalentní, jako život sám. Je ale toto vzepření se interpretacím tvůrčí záměr? Pomyslná trilogie nahlížející stáří a vztahy (Tatínek, Vratné lahve, Betlémské světlo) v zásadě tvoří výmluvný obrázek a testament Svěrákovské filosofie. Vykupuje Jan Svěrák hravost absolutní nesystematičností? Šli bychom zpívat s Třemi bratry, nebo raději Po strništi bos? A dá se Zdeněk Svěrák jednoznačně definovat?