Podzim s sebou přináší i jinou zábavu, než jsou některé letní hrátky. A protože víc fouká, začali se na obloze objevovat i papíroví draci. Ale časy se mění a tak nejsou nad našimi hlavami sami. Víc už ale Petr Voldán v následující glose.

Zatímco v hašteření kolem politiky bychom mohli pořádat olympiádu, stali jsme se svědky tří dnů tenisové parády. Minulý týden se hrál třetí ročník o Pohár Roda Lavera, a australská superstar minulého století byla - vzdor vysokému věku - potřetí při tom.

Klíčovým svědkem v kauze předražených nákupů letounů CASA byl vojenský pilot v hodnosti podplukovníka. Podle dostupných, a zveřejněných údajů vstoupil do armády v roce 1990. Podnět by se dal lehce pochopit, bylo krátce po listopadu a porevoluční naděje plály naplno.

Poprask kolem té prezidentské úvahy o možném udělení abolice je slabé slovo. Prezident Miloš Zeman si pro tentokrát rozlil ocet i u mnoha svých sympatizantů, když popřel sám sebe. Pravda, po několika letech, a v jiné situaci.

Titulek dnešní glosy připomíná, že občas sami sebe až přílišnou, na první pohled prospěšnou aktivitou, dostaneme do potíží, které jsme na počátku poněkud podcenili. Jednomu příkladu z oboru telekomunikací je věnována právě glosa Petra Voldána.

Úspěch může někdy paradoxně přinést i dost starostí. Jeden z poměrně čerstvých příkladů máme i z východočeského regionu. Dostat se na prestižní celosvětový seznam památek nebo dědictví předků - tedy být na seznamu UNESCO a zařadit se mezi místa, která rozhodně stojí za návštěvu, to se nepovede každému. Od letošního roku už mezi takové cíle patří i areál hřebčína v Kladrubech na Pardubicku. Některá úskalí zvýšené popularity připomíná v glose Petr Voldán.

Těžko počítat organizace, které podporovaly za rozpočtované peníze turistický ruch v naší zemičce. Bylo jich víc než dost, od celostátních, přes regionální, až po místní společenstva.

Petr Novotný měl tehdy ten geniální nápad - když bratři Nedvědovi spolehlivě vyprodávali Lucernu, proč s nimi neuspořádat koncert na Strahovském stadionu? Povedlo se nadmíru, ale od oněch dob to v bratrské spolupráci skřípalo.

Svým způsobem je to profese obdivuhodná. Není to poprvé, co si člověk připomene drobného pošťáka, pana Škopa z dětských let; chodil zásadně ve služebním, když pršelo, nebo sněžilo, tak přes ramena pelerínu, kterou chránil před počasím i brašnu.

Gastronomie, to není lehké podnikání. Občas se něco nepovede, což lze pochopit. Ale jak se říká, když je něčeho moc, může být i příliš. A když jsme dnes u té hry se slovy - patří k ní i dnešní glosa Petra Voldána na téma, co se stane, když někomu nedochází, co někde dochází.