Pokusit se v aktuálních vlnách bouřných emocí definovat populismus jako čirý pojem je nesnadné. Populismus - podle písemností - by měla být snaha oslovit dolní lid, který se domnívá, že vládnoucí vrstva přehlíží jeho zájmy.

Titulek dnešní glosy Petra Voldána je možná trochu záhadný, ale jak hned zjistíte, téma glosy je nanejvýš reálné a aktuální.

Kdyby měl člověk věřit prorokům, musel by přežít konec světa už třikrát jen do konce minulého tisíciletí. Kdyby měl věřit katastrofickým zvěstem o rozdělení společnosti, nedočkal by ve zdraví příští neděle. Světová impéria se bortí od nepaměti, aby se přerodila do jiných podob. Co asi tak tížilo mysl autora pamětí Egypťana Sinuheta?

Měli bychom zbystřit pozornost, neboť pod nohama, okolo nás, i nad námi se leccos děje. Úsilí sundat Andreje Babiše z vládní hrušky je markantní, konflikt mezi Palestinou a Izraelem nabyl ozubené podoby, a nad naším světem houstne mnohatunový prstenec z kovového vesmírného smetí.

Na politiku přijde řeč někdy naprosto nečekaně, jako když to spadne s nebe. Na přetřesu se zničehonic ocitne otázka, jak je možné, že exponovanou osobu, podezíranou z nekalých úmyslů a činů, propíranou a grilovanou mediálními sbory, volí do vysoké funkce tolik lidí?

Objevilo se horké novum v případu, do hry vstoupila lékařská věda, konkrétně psychiatrie. Syn premiéra, a podezření na únos, k tomu premiér mimo republiku, tož honem! Jeden přes druhého a všichni společně před televizní kamery, vyjádřit rozhořčení a rozhodná stanoviska.

Nemůžete o něm říci, že ho bylo všude plno. Nebylo, ale ta vybojovaná úměra jeho působení těšila společnost měrou nebývalou.