Totalitní Severní Korea představuje uzavřený krutý svět s vlastními pravidly, který je těžké poznat. V 50. letech však byly vztahy KLDR a Československa mimořádně silné a mnozí se do Koreje vydali pomáhat, protože země, která napadla Jižní Koreu, patřila do tábora míru a socialismu, jak se říkalo. To vše připomíná výstava Ruku v ruce s Koreou v pražském Kampusu Hybernská, kde je k vidění na dvě stě fotografií.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu se připomíná 27. února, v den výročí osvobození tábora Auschwitz, kde bylo zavražděno přes 1,1 milionu lidí. Proč je to právě toto datum a jak čelit osvětimské lži popírající holokaust, vysvětluje Michał Trębacz, ředitel polského Židovského historického institutu Emmanuela Ringelbluma.

Japonsko se stalo v srpnu 1945 první a dosud jedinou zemí, proti níž byla použita jaderná zbraň. Američané zvažovali, zda ji kvůli možným obětem, mají použít a jakým způsobem. Nakonec atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki shodili, protože Japonsko návrh kapitulace odmítlo a Američané se báli vysokých ztrát při dobývání Japonských ostrovů, říká v rámci projektu Rok osvobození historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Poukazuje i na to, jak porážka Japonska změnila podobu jihovýchodní Asie, kde jednotlivé kolonie získaly samostatnost.

Na frontě dlouhé 5300 kilometrů začíná útočit Rudá armáda. Kavalerie a kolony tanků i automobilů se valí přes pouštní oblast vnitřního Mongolska a pokouší se překonat pohoří Velký Chingan. Další vojáci překračují řeky Amur a Ussuri, překonávají bažiny a hustě porostlé hory. Druhá část klešťového útoku proti Japonsku směřuje od Chabarovsku a z oblasti Přímoří do území loutkového státu Mančukuo. Sověti dodrží slib daný na Jaltské konferenci, když 9. srpna, tři měsíce po skončení bojů v Evropě, zahajují útok na Japonsko.

Tři stříbrné bombardéry se ve výšce sunou ranní oblohou nad Hirošimou. Císařští orli proti nim nevzlétají, jsou příliš vysoko,. Nechtějí plýtvat vzácným palivem, Není to velká formace. Zřejmě provádějí průzkum po nočních náletech na několik japonských měst. Jeden minutu krouží nad městem a v 8.15 shazuje z výšky 9450 metrů první atomovou bombu Little Boy. Ta o 44 sekund exploduje ve výši 580 metrů přímo nad chirurgickou klinikou Šima. Na městem se objevuje atomový hřib. Ve městě umírá nejméně 60 tisíc lidí.

17. července 1945. V Postupimi, předměstí zničeného Berlína, se scházejí zástupci vítězných mocností, aby rozhodli, jak naložit s poraženým Německem. Zesnulého amerického prezidente Roosevelta střídá Harry Truman. Britský premiér Churchill jednání v jeho průběhu opouští a už se nevrátí. Po překvapivé prohře ve volbách ho nahradí labourista Attlee. Ve znamení změn se za zavřenými dveřmi jedná o potrestání nacistických zločinců, o osudu Německa i o přesunu milionů lidí. Rozdíly mezi Západem a Východem se prohlubují. Jednání pokračují až do začátku srpna. Evropou se šíří jak úleva, tak obavy. Vítězství je jisté. Budoucnost nikoliv. Novinky uvádí další díl ze série Rok osvobození, tentokrát s historikem Vítem Smetanou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Američané neosvobodili bojující Prahu, i když přes ní projelo několik amerických misí. „Důvodem nebylo, že by se předem dohodli se Sověty, že to neudělají,“ uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Vít Smetana. V pokračování rozhovoru jsme se zaměřili na to, jak moc se angažovali českoslovenští představitelé v osvobození Prahy.

V Praze propuká 5. května povstání. Rozhlas volá o pomoc. Situace se zhoršuje, na předměstích metropole se tvrdě bojuje. Hrozbou jsou zasahují jednotky SS z Benešova na Pankráci i Schörnerova armádní skupina Střed. Proudové Messerschmitty 262 bombardují budovu rozhlasu. Oči se upírají na západ. Americké jednotky se dávají do pohybu. Plzeň osvobozují 6. května. Na Prahu ani na České Budějovice už nepostupují.

Druhá světová válka se blíží ke svému konci, ovšem nacisté v Terezíně ještě připravují hrůzné završení své vlády teroru nad vězni ze zdejšího ghetta a z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti. Chystají místo pro jejich hromadnou likvidaci za pomoci vody i plamenometů. Začínají také práce na výstavbě plynové komory. Mnozí viníci zločinů však přesto později uniknou spravedlnosti.

Hlučná rána zaduní pražskou pankráckou věznicí. A znovu a znovu. Celkem pětkrát. 26. dubna 1945 ve zdejší sekyrárně umírá setnutím hlavy gilotinou posledních pět odsouzenců. Je mezi nimi i jedna žena. Nejobávanější nacistické popraviště protektorátu si právě vybírá své poslední oběti. Svoji smrt zde našly stovky českých vlastenců.