V noci z 20. na 21. srpna obsazovaly armády Varšavské smlouvy Československo. Část vedení KSČ byla zajata a odvezena do SSSR. Tam byli českovenští politici nuceni podepsat Moskevské protokoly, které zahájily éru normalizace.

21. srpna 1968 Československo obsadila vojska pěti „spřátelených armád“. Pro obyvatele to byl šok, v Československu stříleli po civilních obyvatelích stejní vojáci, kteří přišli osvobodit zemi v roce 1945. Mnozí Rusové ještě dodnes nevidí na vojenském zásahu v sousední zemi nic špatného, pro Čechoslováky to byla opravdová tragédie.

Vše se schylovalo k Pražskému jaru, lidé se během šedesátých let nadechli svobody a nechtěli se jí vzdát. V prvním ze dvanácti připravovaných dílů o letos jubilejním roce 1968 jsme si povídali se spisovatelem a historikem Františkem Emmertem, dcerou Eduarda Goldstückera Helenou Vávrovou a režisérem tehdejšího Činoherního klubu Janem Kačerem.

Šedesátá léta 20. století přinesla uvolnění i ve filmu. Řada režisérů získala renomé nejen v Československu, ale i ve světě. Jména jako Forman, Menzel nebo Chytilová se stala vývozním artiklem československé kultury. Nebývalý rozvoj v oblasti kinematografie zastavila invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. O peripetiích českého filmu pojednává další díl videoseriálu k roku 1968.

Uvolňování komunistického režimu v 60. letech minulého století vyvrcholilo událostmi Pražského jara roku 1968. Ty znamenaly kromě návratu některých občanských svobod především změny uvnitř vládnoucí Komunistické strany Československa. Její vedení, Ústřední výbor KSČ, na svém zasedání 1. až 5. dubna přijalo Akční program KSČ, který znamenal výraznou změnu dosavadní politiky a obsahoval reformní koncepci socialismu.

Odvoláním tehdejšího prezidenta Československa Antonína Novotného z funkce šéfa komunistické strany, tedy prvního tajemníka ÚV KSČ, a zvolením Alexandra Dubčeka na jeho místo 5. ledna před 50 lety prakticky začalo tzv. Pražské jaro. V březnu byl pak prezidentem zvolen Ludvík Svoboda.

Na adresu málokterého československého prezidenta se ve své době sneslo tolik kritiky a posměchu jako na Antonína Novotného. Je spojován s krvavými padesátými lety, s byrokratickou centralizací i intelektuálním úpadkem na Pražském hradě.