Paní Kamila Leclerc původně plánovala se svým francouzským manželem společný život v Československu. Srpen 1968 všechno změnil. Praha jí nikdy nepřestala chybět. I přesto se dnes cítí spíš Francouzskou.

Když se paní Jiřina Rodolphe do Francie přistěhovala, neuměla francouzsky ani slovo. A nakonec se z ní stala oficiální tlumočnice na státních návštěvách Václav Havla k Jacquesu Chiracovi. I takové zvraty přináší život.

V srpnu 1968 odjela Ivana Jírovcová na letní putování po Evropě. V určitém smyslu tyto prázdniny nikdy neskončily.

Helena Barbot nechtěla ztratit kontakt s rodiči v Československu, proto se chtěla vystěhovat do Francie legálně s povolením od komunistických úřadů.

Rodina Noemi Prečanové původně emigrovala do Německa. Francie ale později mladé dívce ukázala přívětivější tvář než Německo, přesto se ve zrakém věku rozhodla pro návrat do Prahy.

“Nikdy nezapomenu na celní prohlídky při cestě vlakem z Prahy do Paříže,” svěřuje se Alena Parthonnaud Krutová, která svůj francouzský pas před československými celníky schovávala v drdolu.

Po roce 1989 byla vyznamenaná za svou hrdinskou činnost a pomoc českých emigrantům i disidentům. Malířka, grafička i terapeutka Vlasta Voskovcová převážela vzkazy, dopisy nebo peníze z Paříže do Prahy. V Československu byla přitom odsouzena a zkonfiskovali jí majetek. Jako hrdinka se necítí, brání jí v tom určitě skromnost. Těžké životní chvíle, kdy ji zadržela StB, popisuje lakonicky: Bylo to skutečně složité. Vlasta Voskovcová odjela z Československa těsně po srpnové invazi. Nebylo jí ani dvacet. A stala se významnou členkou československé emigrace v čele s Pavlem Tigridem. Od té doby žije v Paříži, za Francouzku se ale, jak říká, nepovažuje.

Pro emigraci do Francie se Florianna Kudrnová rozhodla, když ji bylo 15, protože jako dítě ze smíšené rodiny se v Plzni cítila nepatřičně. Na druhou stranu, ani dnes by nechtěla žít na francouzském venkově, cítí, že tam také nepatří. Doma je v multikulturní Paříži. I dnes mluví plynně česky, tlumočí bývalým krajanům, kteří se dostanou do francouzských nemocnic nebo se ocitnou bez domova.

Umělkyně, kurátorka a podporovatelka českých tvůrců v USA Petra Gupta Valentová žije mezi Prahou, New Yorkem a Indií. V podcastu Hovory na dálku mluví o své cestě od restaurování soch přes intermediální tvorbu až po práci s modrotiskem, o tom, proč se rozhodla otevřít svůj domov umělcům jako neoficiální rezidenci, i o tom, jak New York dokáže člověka proměnit. „Na dvou židlích se sedět nedá,“ říká, „ale když víte, kde je váš domov, můžete se vracet.“

Poslechněte si první příběh z našeho cyklu o Češkách, které emigrovaly do Francie. Paní Olga Moris odjela jako mnozí v roce 1968, i když v jejím případě byla láska ještě důležitější než politika. A láska to byla pořádná, její manžel Jacques se dokonce naučil česky.