První krok počíná vstúpením do vlaku. Sedíme proti sobě, tlumoky o nohy opřeny, lehké chvěnie, jež se za pokoj vydává.

Rozmlúváme o otcích i matkách. Snad každá cesta počíná dříve, nežli se vydáme. Snad doma počátek svůj má. I jedeme tak — nikoli toliko krajinú, ale i pamětí vlastní.

Věro — neb věříme, že příběhy tyto smysl mají.

Zvěsti — neb je chceme pověděti dříve, nežli se rozplynú.

I vystupujeme.