Co když nemusíme být pořád o krok napřed?
Před rokem jsem si v osmém měsíci těhotenství zlomila nohu. Šest týdnů v nechodící sádře mě tehdy donutilo zastavit způsobem, který bych si dobrovolně asi nikdy nevybrala.
A zpětně mi to dalo jednu velkou otázku: Jak se naučit nepředbíhat, aniž bychom si kvůli tomu museli lámat nohy? :)
V nové epizodě Ikičaje sdílím 7 připomínek, ke kterým se od té doby vracím:
1) Počkej na sebe.
2) Buď tam, kde jsou i tvoje nohy.
3) Můžeš vědět, kam jdeš, a nepotřebovat tam být dnes.
4) Možná už žiješ svůj sen, ale nevíš to.
5) Přijmi přítomnost.
6) Tohle už se nebude opakovat.
7) Nech dobrou chvíli trvat.
A nakonec jedna věc, kterou se sama pořád učím: některé věci nepotřebují víc úsilí. Potřebují čas.
Nechci přestat plánovat, tvořit, těšit se a chtít další věci. Chci jen lépe poznat rozdíl mezi tím, když mě budoucnost táhne dopředu, a když mě vytahuje z vlastního života.
Poslechni si Jak nepředbíhat, pokud máš občas pocit, že tvoje hlava žije o tři kroky před tebou.
Protože tohle není příprava na něco dalšího.
Tohle už je TO ONO.
Tak čaj s vámi :)