"Uvádí se, že na vyloučení z kolektivu je dost podobná stresová reakce, která se objevuje ve chvíli, kdy zažíváme fyzickou bolest. Koneckonců pro naše předky znamenalo vyloučení ze skupiny v podstatě rozsudek smrti," říká v rozhovoru s Karolinou Antlovou neurověděc a neurokouč prof. Aleš Benjamín Stuchlík . 

V dětství a dospívání zažil šikanu a posměšky. Okolí se smálo některým projevům jeho chování. Že trpí Tourettovým syndromem si nejprve na základě informací z internetu diagnostikoval sám, a až posléze si nechal diagnózu potvrdit lékařem. V době, kdy už měl projevy tohoto onemocnění, tedy asi v jeho deseti letech, nebyla tato diagnóza ještě tolik známá a lékaři nevěděli, jak danou nemoc léčit. Léčba na psychiatrii mu i proto způsobila řadu traumat.   

I přes tyto překážky dosáhl v oblasti neurovědy nejvyššího akademického vzdělání u nás. Zabývá se výzkumem učení, paměti a chování ve vztahu k mozku. Spolupracuje s řadou domácích a zahraničních institucí. Působí jako výzkumný pracovník v Národním ústavu duševního zdraví, je vedoucím vědeckým pracovníkem Fyziologického ústavu Akademie věd ČR, vyučuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zabývá se i popularizací vědy. 

Stala se jeho traumata nakonec hnacím motorem pro jeho budoucí úspěch? Jak vnímá pojem vědomí? A proč uvěřil v Boha?

Autorkou fotografie je Klára Stojaníková, https://klarastojanikova.cz/ 

„Vždy mi šlo o poznání, kdo jsem. Přicházelo mi čím dál více otázek a to i duchovních a já toužila po odpovědích. Kromě malování jsem hledala i dál. Díky zájmu o šamanismus a šamanskou cestu jsem se pak cítila méně rozstřelená, více jsem se usazovala v zemi a začala jsem více rozumět životu a žití jako takovému. Naučilo mě to žít život radostně, přestože vše radostné není. Přijímat a žít život takový, jaký je,“ říká v rozhovoru s Karolinou Antlovou výtvarnice Medea Martina Lupe Švarcová. 

Ve své tvorbě zrcadlí svět, který není na první pohled vidět. Sama tento svět zkoumala například přes šamanství v Peru. Jak v rozhovoru potvrzuje, pokud se ale někdo chce vydat touto cestou poznání, kdy dochází ke změněnému stavu vědomí, základem je, aby ho vedl zkušený lektor či odborník.  

Jak ohledně tohoto tématu zdůrazňují odborníci, zážitky můžou být různého charakteru, a i když se tento „způsob poznání“ používá pod odborným dohledem i jako terapeutický, není rozhodně vhodný pro každého. Přínosy i riziky tzv. psychedelických látek se u nás zabývá Česká psychedelická společnost, která se věnuje jejich odbornému výzkumu. Podrobnosti uvádí web společnosti. 

Co jí dává malování? Proč toužila po dalším poznání? K čemu ji vedou zkušenosti z různých duchovních technik? A jak si pojmenovává to, co vnímá?  

„Jako malá jsem měla sny, o kterých asi nebudu mluvit konkrétně, protože souvisí spíš s něčím, co křesťanská víra úplně neuznává. Někteří to zcela odmítají. Ale já jsem zkrátka měla určité sny, které si dnes nedovedu vysvětlit jinak než jako zážitky promítané už někdy z minula, co ta moje duše prostě prožila. A už tohle samo o sobě mě přivedlo k myšlenkám, že tady je ještě něco "za"... Že je tu něco, co ten svět prostupuje, co mu dává smysl, “ říká v rozhovoru s Karolinou Antlovou farářka Církve československé husitské Sandra Silná. 

„Jak funguje modlitba? To nikdo neví, ale je to vyznání lásky - být s Bohem, chválit, děkovat a prosit - je to láska. Dávání a přijímání lásky je bytostně v každém z nás zakódováno. Do modlitebního vztahu můžeme vstupovat kdykoliv - třeba i na záchodě, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou kadeřník a jáhen Jan Špilar. 

„Těším se vždycky na to, co je přede mnou. Myslím, že život končí, když už člověka nic nenadchne - když přestane vidět krásu. Jsem šťastný a spokojený a mým snem je být vždycky lepší než jsem byl, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou jazzový kytarista a skladatel Rudy Linka. 

Proč se v církvi, která na kněze světí jen muže, a jejíž mnozí představitelé či členové negují už jen případné diskuze o tom, že by se kněžími mohly stávat i ženy, odvážila mluvit o volání ke kněžství, které v sobě vnímá? Jak tuto svou touhu zkoumá a k čemu při tom dochází? Jaké výsledky přinesl její dotazníkový výzkum mezi českými řeholnicemi nejen na téma volání ke kněžství? A proč bytostně potřebuje být součástí katolické církve?

I na tyto otázky v rozhovoru s Karolinou Antlovou odpovídá řeholní sestra, akademička, psychoterapeutka a studentka teologie Klára Maliňáková. 

„Svou rodinu si chráním. Je spousta celebrit, které volají dobrovolně do bulváru, to jsme nikdy nedělali. Nikdy jsem své děti nepoužíval k reklamě, od publicity jsme je odstřihli. Jonáš byl v médiích až při vydání své první knížky a Ester, když vyhrála juniorskou olympiádu. To jí bylo asi patnáct, to už se nedá utajit, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou zpěvák, kytarista a skladatel Janek Ledecký.

„Považuji se za životního optimistu. O to překvapivější pro mě bylo, když jsem se ve své práci dostal až do bodu vyhoření. Nastalo to ze dne na den, najednou jsem nebyl schopen se vůbec rozhodovat. Trvalo to asi měsíc nebo dva, nevyhledal jsem tenkrát žádnou odbornou pomoc. Pak jsem o tom otevřeně se všemi mluvil a zjistil jsem, že něčím podobným prošla spousta lidí v mém okolí. Proto i teď pořád přemýšlím o tom, jak vytvářet kolem sebe inspirativní a kreativní  prostředí nejen pro sebe, ale i pro kolegy, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou kardiolog Petr Kala. 

Natočeno v říjnu 2022. 

„Zažila jsem  v životě zlomovou situaci, díky které jsem si uvědomila, že se musím řídit tím, co cítím,  protože se může stát, že zítra už tu třeba taky nemusím být. Opustila jsem kariéru vědkyně a naplno začala tvořit. I když to nevypadalo, že bych v něčem měla extrémní talent, tak jsem vždycky měla velkou touhu něco dělat, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou umělkyně Jana Jano. 

Natočeno v roce 2022.

„Člověk je flexibilní, nedá se přesně říct, jaké limity na světlo máme, ale naše vnitřní biologické orgánové hodiny na světlo reagují. Když si zkracujeme noc třeba dlouhým a silným svícením nebo koukáním do displeje nebo na televizi, naše buňky nemůžou dobře fungovat. Svítíme nadbytečně a často neodůvodněně. Tím si koledujeme o problém. Naše tělo je pak dlouhodobě unavené a toxikované a vytváří podhoubí pro další nemoci, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou výzkumník světla a světelného smogu Petr Baxant z VUT. 

Rozhovor vznikl v roce 2022.