Celá řada čtenářů a čtenářek už je na termín autofikce pravděpodobně alergická. Pokud se zajímáte o nejnovější světovou prózu, vyskočí na vás v podstatě odkudkoliv. Co je tak zvláštního na tom, že spisovatelé a spisovatelky mluví o svém vlastním životě? Nedělali to tak odjakživa? Z čeho jiného, než z vlastní zkušenosti by měla vůbec imaginace vycházet?