Nebývá společensky přijatelné mluvit o věku, ale jsou situace, kdy je vhodné udělat výjimku. V roce 1989 jsem byl dvanáctiletý kluk. V roce, který přinesl pád komunistického režimu a vedle tisíců jiných změn způsobil, že se zcela proměnila pozice tehdejší neoficiální kultury. Ta se počátkem devadesátých let stala kulturou – ne zrovna oficiální, to by samozřejmě nikdo vážně tvrdit nemohl, ale kulturou, která byla náhle široce dostupná a ve veřejném prostoru přítomná.