„Vzal jsem si to na důchod,“ řekl mi před nějakými šesti lety správce secesního domu, kam jsem se tehdy právě nastěhoval. Co umřel děda, nemám úzký kontakt s nikým, komu by bylo kolem sedmdesáti, a správce domu mi byl hned sympatický: vstřícný, pečlivý muž, který do centra Brna jezdí z jeho okraje, člověk, který pravděpodobně celý život pracoval rukama. Zkrátka někdo jiný než lidé v mém okolí.