Náš projekt rozhodně nechce být hereckou školou nebo studentským spolkem. Měl by stát zejména na nadšení, iniciativě, srdcích svých členů, a vycházet ze skutečného života skutečných lidí, protože život a lidé jsou pestří. To jsou slova Miroslava Krobota, divadelního režiséra, herce, dramatika a pedagoga, a také jednoho z otců divadelního Spolku 23. Tomu dali zrod společně s psychologem, psychoterapeutem a scenáristou Lubomírem Smékalem.
Jak lze využít hereckou akci při naše jednání? Máme potřebu hrát ve svém životě nějaké role? Anebo bychom se chtěli od hraní oprostit a být autentičtí, odlišní, nehraní a tak se doplňovat? Jaké metody pro to lze z herecké branže využít? A lze jevištní hraní oprostit od hraní?

Téma dialogu s vnitřním partnerem otevřela se zakladateli a členy divadelního Spolku 23 v nové epizodě podcastu Svatava Měrková.

Zaposlouchejte se!