JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha I - O odtažitosti

RÁMA pokračoval: Veškeré potěšení světa je klamné, stejně jako potěšení blázna, který si vychutnává ovoce, jež vidí v zrcadle. Všechny naděje člověka ve světě jsou neustále ničeny Časem. Ó mudrci, právě Čas všechno na světě odnáší pryč. Nic stvořeného není mimo jeho dosah. Čas vytvoří bezpočet světů a v krátké době všechny zničí.

Čas na sebe dovolí pohlédnout jen letmo skrze své dílčí projevy, jakými jsou rok, věk či epocha. Jeho skutečná podstata ale zůstává skryta. Čas přemůže úplně všechno. Čas je neúprosný, nelítostný, krutý, lačný a nenasytný. Čas je ten největší kouzelník se spoustou ošidných triků. Čas nelze podrobit rozboru, neboť i když jej rozdělíme na části, zůstává neporušen. Má nenasytnou chuť na cokoli. Pozře ten nejmenší hmyz i největší hory, pozře dokonce i krále nebes! Stejně jako si malý chlapec ve volné chvilce hraje s míčem, používá Čas na hraní dva míče, Slunce a Měsíc. Sám Čas se projevuje jako ničitel vesmíru Rudra, Stvořitel světa Brahmá, král nebes Indra, bůh bohatství Kubéra i nicota vesmírného konce, rozpuštění vesmíru. Právě Čas znovu a znovu vytváří a rozpouští tento vesmír. Jako má mohutná hora své kořeny v zemi, je mocný Čas pevně usazen v absolutním Bytí, Absolutnu neboli Brahman.

Přestože Čas tvoří nekonečné vesmíry, není vyčerpaný ani se neraduje, nepřichází ani neodchází, nevzniká ani nezaniká.

Labužník Čas sleduje, jak všechny objekty světa dozrávají v ohni Slunce, a když shledá, že již uzrály, pak je pozře. Každou epochu krášlí klenoty rozmanitých bytostí, které má pro svou potěchu, než je všechny s lehkostí zcela vyhladí.

Pro květ mládí je Čas soumrakem, pro slona neboli dobu života je nebezpečným lvem. Na světě není nic, vysoko ani nízko, co by Čas nezničil. A i když je všechno zničeno, Čas zničen není. Tak jako po práci odpočívá člověk ve spánku, tak spí nebo odpočívá Čas po zániku čili rozpuštění vesmíru, přičemž v sobě ukrývá možnost nového stvoření. Nikdo neví, čím je ve skutečnosti Čas.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA pokračoval: Svatý muži, jsem zmaten a pln obav, když přemýšlím o tom, jak přichází strašlivý nepřítel poznání, egoismus. Rodí se v temnotě nevědomosti a v nevědomosti vzkvétá. Utváří bez přestání špatné sklony a špatné činy. Veškeré utrpení se vždy točí kolem ega, neboť tím, kdo trpí, je vždy „já“. Egoismus je jedinou příčinou duševního utrpení. Cítím, že egoismus je má nejhorší nemoc! Právě egoismus splétá síť ze světských potěšení a do této pasti chytá živé bytosti. Z něj vzešly všechny velké pohromy světa. Zatlačuje do pozadí sebeovládání, ničí ctnosti a narušuje rovnováhu. Přeji si zbavit se představy, že „jsem Ráma“, a zbavit se všech tužeb. Přeji si spočinout v Já. Zjišťuji, že cokoli jsem vykonal na základě sobeckých představ, bylo marné. Pouze v nesobectví je pravda. Jsem-li pod vlivem egoismu, jsem nešťastný, jsem-li od něj osvobozen, jsem šťastný. Egoismus podporuje toužení, bez něho touhy odejdou. Právě egoismus bezdůvodně spřádá síť rodinných a sociálních vazeb, aby do ní chytil nepozornou duši. Domnívám se, že jsem od sobectví osvobozen, ale přesto se trápím. Prosím, osviť mne.

Bez milosti, jíž je obdařen ten, kdo slouží světcům, zůstává nečistá mysl neklidná jako vítr. Je nespokojená, ať dostane cokoli, a její neklid roste den za dnem. Síto nelze nikdy naplnit vodou a stejně tak nemůže mysl dosáhnout stavu naplnění, ať už získá z projeveného světa, co chce. Mysl neustále poletuje sem a tam, ale nikde není schopna nalézt štěstí. Nevědoma si toho, že si může způsobit velké trápení, hledá ve světě potěšení, ale ani toho se jí nedostává. Jako lev v kleci je mysl stále neklidná. Zbavena svobody a volnosti není se svým současným stavem spokojena. Svatý muži, pouta mých tužeb mne vážou k síti, kterou utkala mysl. Stejně jako divoká voda v řece podemílá kořeny stromů rostoucích u břehu, tak i neklidná mysl podemílá kořeny celého mého bytí. Jsem myslí unášen jako suchý list ve větru. Mysl mě nenechá spočinout ani na chvíli. Je příčinou celého projeveného světa a tři světy* existují jen díky ní. Jakmile mysl zmizí, světy zmizí s ní.

---------------------

* Třemi světy se rozumí sféra země, sféra vzduchu a sféra nebe, viz též bhú, bhúvas a svar. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA pokračoval: Ó mudrci, bez užitku je rovněž bohatství, které jen klame nevědomé. Bohatství je nejisté a pomíjivé, vede k mnohým obavám a vytváří neukojitelnou touhu vlastnit více. Bohatství si mezi lidmi nevybírá, jak dobří, tak špatní lidé se mohou stát bohatými. Člověk však dokáže být spravedlivý, soucitný a přátelský, jen dokud jeho srdce nezatvrdne honbou za bohatstvím. Bohatství pošpiní srdce vzdělance, hrdiny, člověka naplněného vděčností i člověka úspěšného. Bohatství a štěstí nepobývají pohromadě. Zřídkakdy se najde bohatý člověk, jenž nemá soupeře a nepřátele, kteří by ho pomlouvali. Bohatství je nocí pro květinu správných činů, je měsíčním svitem pro bílý květ smutku, je větrem pro svíci jasného vhledu, je povodní pro vlnu nepřátelství, je příznivým větrem pro oblaka iluze, je katalyzátorem pro jed beznaděje. Je hadem zhoubných myšlenek a k utrpení člověka přidává strach. Pro popínavou rostlinu odtažitosti je sněhovou kalamitou, pro sýčka zlých přání je soumrakem. Bohatství je zatměním Měsíce poznání. V přítomnosti bohatství se vytrácí dobrá povaha jedince. Bohatství si hledá toho, koho si již vybrala smrt.

Podobně je to s délkou života. Doba trvání života je jako trvání kapky vody na listu. Délka života je plodná jen pro toho, kdo má Sebepoznání. Možná se nám podaří chytit vítr, rozbít prostor, splést vlny do věnce, ale nemůžeme vkládat naději či věřit v dlouhý život. Marně člověk hledá, jak si prodloužit život. Výsledkem je jen více smutku a delší trápení. Jenom ten skutečně žije, kdo se snaží o Sebepoznání, o poznání Já. To jediné má v tomto světě cenu, neboť tím se ukončí další zrození. Kdo netouží po poznání Já, žije jako osel. Pro nevědomého člověka je znalost posvátných textů břemenem. Pro toho, kdo je plný tužeb, je břemenem samo poznání. Pro toho, kdo je neklidný a roztěkaný, je břemenem jeho vlastní mysl. A pro toho, kdo nemá Sebepoznání, je břemenem tělo i samotný život.

Krysa času neúnavně uhryzává z vyměřené doby života. Termiti nemocí ujídají a ničí životní orgány živé bytosti. Tak jako kočka číhající na myš pozoruje svou kořist s nejvyšší bdělostí a pohotovostí, tak smrt nikdy nespustí z očí dobu vyměřenou k životu.

TEXT ve formátu PDF zde.

VIŠVÁMITRA pravil: Je-li tomu tak, požádejte Rámu, aby sem přišel. Jeho stav není důsledkem iluzorních představ, ale je plný moudrosti a odtažitosti a poukazuje k osvícení. Přiveďte ho sem a zbavíme ho jeho zoufalství.

VÁLMÍKI pravil: Nato král pobídl komořího, aby Rámu přivedl mezi dvořany.

Ráma se mezitím na setkání s otcem připravil. Už zdálky pozdravil otce i všechny mudrce a ti viděli, že v jeho ještě mladé tváři se odráží klid a mír zralosti. Ráma se poklonil otci k nohám a ten ho objal, zvedl ze země a řekl mu: „Co tě činí tak smutným, můj synu? Smutek je otevřenou branou pro strasti a soužení.“ Mudrci Vasištha a Višvámitra vyjádřili svůj souhlas se slovy krále a pak mudrc Višvámitra vyzval Rámu, aby promluvil.

RÁMA řekl: Svatý muži, odpovím na položenou otázku co možná nejlépe. Vyrůstal jsem šťastně v otcově příbytku a učili mě uznávaní učitelé. Nedávno jsem vykonal pouť a během té doby mě ovládlo takové nastavení mysli, jež mi vzalo všechnu naději v tento svět. Mé srdce se začalo dotazovat na to, co lidé nazývají štěstím a zda jej lze nalézt v neustále se měnících objektech tohoto světa. Všechny bytosti se rodí jen proto, aby zemřely, a umírají jen proto, aby se zrodily. Nenalézám smysl v pomíjivých věcech, jež jsou jen zdrojem utrpení a hříchu. Ti, kteří spolu nemají nic společného, se potkávají a mysl mezi nimi vytváří vzájemný vztah. Všechno ve světě závisí na mysli a mentálním přístupu jedince. Při bližším zkoumání se však sama mysl jeví jako neskutečná! Ale jsme jí očarováni. Zdá se, jako bychom se v poušti hnali za fatou morgánou v touze uhasit svou žízeň.

Nejsme sice otroky, v poutech přivedení ke svému pánovi, ale přesto žijeme život v otroctví a postrádáme svobodu a volnost. Nevědomi si Pravdy bloudíme bez cíle v hlubokém lese zvaném život. Co je to svět? Co se rodí, roste a umírá? Jak toto utrpení dojde svého konce? Mé srdce krvácí žalem a slzy neroním jen proto, abych nermoutil své přátele.

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Král Dašaratha uposlechl přání učitele Vasišthy a nařídil sloužícímu, aby Rámu přivedl. Sluha se vrátil s tím, že Ráma dorazí za okamžik, a dodal: „Princ se zdá být sklíčený a vyhýbá se společnosti.“ Dašaratha byl tímto prohlášením zmaten. Obrátil se na komořího, aby mu řekl o psychickém stavu a zdraví syna. Komoří očividně znervózněl a odpověděl:

„Pane, od návratu z poutě se s princem udála velká změna. Zdá se, že ho nezajímají ani obřady a uctívání ani koupele. Nebaví ho společnost lidí v paláci, nezajímají ho drahokamy ani vzácné kameny. Jsou-li mu předkládány pro potěšení skvostné věci, dívá se na ně smutnýma očima a bez zájmu. Odmítá královské tanečnice, jako by mu způsobovaly nepřekonatelnou trýzeň. Všechny činnosti, jídlo, procházky, odpočinek, koupele či sezení provádí mechanicky jako stroj, jako by byl hluchý a němý. Občas mluví sám k sobě a ptá se, jaký smysl má bohatství a úspěch, nepřízeň osudu či postavení planet, když je všechno neskutečné. Většinu času mlčí a žádná zábava ho netěší. Jediné, co mu činí potěšení, je samota. Celou dobu je ponořen ve svých vlastních myšlenkách. Nevíme, co na něho přišlo, o čem přemýšlí, či o co se snaží. A den za dnem čím dál víc hubne.

Stále si pro sebe opakuje: ,Ach, běda! Mrháme všemožně vlastním životem, místo abychom usilovali o dosažení nejvyššího. Lidé navenek bědují, stěžují si, že trpí a jsou chudobní, ale nikdo se opravdově neodvrátí od zdroje svého utrpení a své bídy.‘

Když to všechno my, jeho pokorní služebníci, vidíme a slyšíme, jsme zarmouceni a nevíme, co dělat. Princ je bez jakékoli naděje, bez jakékoli touhy, k ničemu nelne, na ničem mu nezáleží. Není bláhový ani šílený a není ani osvícený. Někdy se zdá, jako by byl přemožen sebevražednými myšlenkami živenými pocitem beznaděje: ‚Jaký smysl má bohatství, rodina a příbuzní, jaký smysl má království, jaký smysl má na tomto světě vytoužený cíl?‘

Pane, jen vy můžete nalézt vhodný lék na nemoc našeho prince.“

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Višvámitra byl slovy Dašarathy potěšen a jal se mu vysvětlovat své poslání: „Ó králi, budu potřebovat tvoji pomoc při vedení náboženského obřadu. Kdykoli tento obřad provádím, pak démoni, kteří jsou stoupenci démonů jménem Khara a Dúšana, vtrhnou do posvátného prostoru a znesvětí jej. A protože jsem při náboženských obřadech vázán slibem, nemohu na ně seslat kletbu. Ty mně ale můžeš pomoci. Tvůj syn Ráma si s démony lehce poradí. A na oplátku za jeho pomoc mu udělím požehnání, která ti přinesou věčnou slávu. Nedovol, ať pouto k synovi přemůže tvou oddanost. Na tomto světě není pro vznešeného člověka žádný dar nad jeho možnosti. Ve chvíli, kdy řekneš ano, budou pro mě démoni mrtví. Vím totiž, kdo je Ráma, stejně jako to vědí Vasištha i ostatní svatí muži tvého dvora. Ó králi, dost bylo otálení, pošli Rámu za mnou.“

Po této zcela nečekané žádosti zůstal král Dašaratha jako opařený. Chvíli mlčky stál a pak odpověděl: „Ó moudrý, Rámovi není ani šestnáct let a není způsobilý vést válku. Vždyť ještě ani žádný boj neviděl, kromě těch, které se vedou v komnatách paláce. Poruč mně, abych šel s tebou, poruč mé obrovské armádě, a půjdeme s tebou bojovat s démony. Ale Rámu pustit nemohu. Všem živým bytostem je přirozené milovat své potomky. Nejsou snad schopni i moudří lidé udělat něco velmi neobvyklého jen pro lásku svých dětí? Nevzdá se snad člověk spíše štěstí, manželky či bohatství, než aby se vzdal svých dětí? Ne, nemohu se vzdát Rámy.

Slyšel jsem o mocném démonu jménem Rávana. Je to on, jenž je příčinou narušování tvého náboženského obřadu? V takovém případě ti nic nepomůže, neboť vím, že i bohové jsou proti němu bezmocní. Čas od času na zem takové mocné bytosti přijdou a časem zase z tohoto světa odejdou.“

Višvámitra se zachmuřil. Když to viděl mudrc Vasištha, začal přesvědčovat krále, aby nerušil slib, který dal, ale poslal Rámu s Višvámitrou: „Ó Dašaratho, je krále nedůstojné rušit slib, který dal. A král by měl jít všem příkladem. V blízkosti Višvámitry, jenž je neobyčejně mocný a má řadu nepřemožitelných zbraní, bude Ráma v bezpečí.“

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Jakmile Ráma vstoupil do paláce, uctivě se poklonil svému otci Dašarathovi, mudrci Vasišthovi i ostatním stařešinům a svatým mužům. Celé město Ajódhjá po osm dní oslavovalo návrat Rámy z poutě.

Nějaký čas žil Ráma v paláci a řádně vykonával své denní povinnosti. Ale velmi rychle se s ním udála velká změna. Začal hubnout, až byl vychrtlý, slabý a pobledlý. Náhlá a nevysvětlitelná změna, která nastala v chování i vzhledu jeho milovaného syna, dělala králi Dašarathovi velké starosti. Kdykoli se ale syna zeptal na zdraví, Ráma odpovídal, že se nic zlého neděje. Na královu otázku: „Co tě trápí, můj milovaný synu?“ Ráma vždy uctivě odpovídal: „Nic, otče,“ a zůstával zamlklý.

Dašarathovi nezbylo než se pro odpověď obrátit na mudrce Vasišthu. Ten mu odpověděl trochu záhadně: „Určitě je tu důvod, proč se tak Ráma chová. Stejně tak jako na tomto světě nepřijdou žádné velké změny, aniž by nejdříve nevznikly jejich příčiny, příslušné kosmické prvky, tak také změny jako hněv, pocit beznaděje nebo radost se v chování vznešených neobjeví jen tak bez příčiny.“ Dašaratha neměl chuť se dále vyptávat.

Brzy poté přijel do paláce mudrc Višvámitra, proslulý po celém světě. Jakmile se král o návštěvě světce dozvěděl, hned ho spěchal pozdravit: „Vítej, vítej, svatý muži!

Tvůj příchod do mého skromného příbytku mě činí nevýslovně šťastným. Je pro mě tím, čím jsou zdravé oči pro slepce, déšť pro vyprahlou půdu, syn pro neplodnou ženu, vzkříšení pro mrtvého či navrácení ztraceného zdraví. Ó mudrci, co pro tebe mohu udělat? Ať je tvým přáním cokoli, považuj je za splněné. Ctím tě jako boha a udělám, co si budeš přát.“

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Stejně jako je modrá barva nebe optickou iluzí, je projevený svět jen klam. Domnívám se, že je lepší si klamu nevšímat než se jím neustále zabývat v mysli. Osvobození od utrpení ani pochopení pravé podstaty jedince není možné, dokud v člověku neuzraje přesvědčení, že projevený svět není skutečný. A toto přesvědčení se objeví, pokud člověk bude studovat tento text s pílí a vytrvalostí. Pak přijde pevné přesvědčení, že projevený svět je záměnou skutečného za neskutečné.*

Pokud však člověk nezkoumá text právě takto, pak v něm opravdové poznání neuzraje ani za milion let.

Mókša neboli osvobození znamená zbavit se každé své podmíněnosti označované jako vásaná. Podmíněnosti mysli jsou dvojího druhu, čisté a nečisté. Nečisté jsou příčinou opětovného zrození, čisté člověka od zrození osvobozují. Nečisté mají původ v nevědomosti a pocitu ega. Jsou to semínka, z nichž vyrůstá strom nového zrození. Pokud jsou však tato semínka odstraněna, pak z návyků a podmíněností, které utvářejí tělo, zbydou pouze ty, jež jsou čistého charakteru. Takové podmíněnosti mysli existují i u toho, kdo je osvobozen již za života, a nevedou k novému zrození, neboť jsou udržovány jen setrvačností, nikoli současnými pohnutkami.

Budu ti vyprávět, jak žil Ráma životem osvíceného mudrce, a pochopením tohoto příběhu budeš osvobozen od mylného chápání stáří a smrti.

Poté co se Ráma vrátil od svého učitele, kde přebýval v odloučení, bydlel v paláci otce a bavil se všelijak. Zatoužil procestovat zemi a navštívit svatá poutní místa, proto vyhledal otce a požádal ho o dovolení takovou pouť vykonat. Král mu vybral den příznivý k zahájení poutě, v tento den přijal Ráma požehnání starších a vydal se na cestu.

Spolu s bratry prošel celou zemi od Himálaje po nížiny a pak se vrátil do hlavního města ke všeobecné radosti občanů země.

------------------------------

* Pojmy skutečný a neskutečný, které se tu vysvětlují, jsou v sanskrtu sat a asat, přičemž skutečným se chápe to, co nemá vznik ani zánik a existuje trvale po všechny časy, zatímco všechno ostatní je dočasné, tedy neskutečné. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pravil: Oprávněn studovat tento text, tedy tento rozhovor mezi Rámou a Vasišthou, je ten, kdo se cítí omezený a touží po osvobození, kdo není ani zcela nevědomý ani osvícený. Ten, kdo rozjímá o prostředcích vedoucích k dosažení osvobození, jež jsou v tomto textu předkládané formou příběhů, ten zcela jistě dosáhne vysvobození z koloběhu zrození a smrti.

Příběh o Rámovi jsem sestavil již dříve a pověděl jej svému milovanému žáku jménem Bharadvádža. Když jednou Bharadvádža vyšel na horu Méru, vyprávěl příběh Stvořiteli Brahmovi a Brahmá byl tak potěšen, že Bharadvádžovi udělil požehnání. Bharadvádža si přál, aby všechny lidské bytosti mohly být osvobozeny od neštěstí, a prosil, aby mu Brahmá pomohl najít způsob, jak toho dosáhnout.

Brahmá mu řekl: „Běž za mudrcem jménem Válmíki a požádej ho, ať vypráví příběh o vznešeném Rámovi tak, aby mohl být každý, kdo ho vyslechne, osvobozen od temnoty nevědomosti.“ Nato dokonce Brahmá sám doprovodil Bharadvádžu až do mé poustevny.

Poté co jsem Brahmu náležitě uctil, řekl mi: „Ó mudrci, tvůj příběh o Rámovi bude vorem, na němž se lidé přeplaví přes oceán zvaný samsára neboli koloběh života a smrti. Proto své vyprávění doveď až ke zdárnému konci.“ Hned jak domluvil, Stvořitel zmizel. Byl jsem zmaten neočekávaným příkazem Brahmy a požádal jsem mudrce Bharadvádžu, aby mi jeho slova zopakoval a vysvětlil. Bharadvádža řekl: „Brahmá by byl rád, kdybys ukázal příběh Rámy takovým způsobem, aby každému mohl pomoci překonat utrpení. A já tě, mudrci, taktéž žádám, vyprávěj mi prosím se všemi podrobnostmi, jak se Ráma, Lakšmana a další bratři osvobodili od utrpení.“

Tak jsem Bharadvádžovi odhalil tajemství osvobození Rámy, Lakšmany a dalších bratrů a také osvobození jejich rodičů a všech dvořanů. Řekl jsem: „Budeš-li, můj synu, žít jako oni, budeš i ty teď a tady osvobozen od utrpení.“

TEXT ve formátu PDF zde.

SUTÍKŠNA se zeptal mudrce jménem Agastja: Ó moudrý, osvětli mi prosím následující věc. Co vede k osvobození, je to práce nebo poznání?

AGASTJA pravil: Pták potřebuje k letu obě křídla a k nejvyššímu cíli, jímž je osvobození, vede obojí, práce i poznání. Samotná práce k osvobození nestačí a taktéž ani samotné poznání. Obojí dohromady však vytváří předpoklady pro osvobození. Odpovědí na tvou otázku bude příběh, který ti nyní budu vyprávět.

Žil jednou světec jménem Kárunja, jehož otcem byl Ágnivéša. Mladý Kárunja četl posvátné knihy a chápal jejich smysl, ale vůči životu se stal lhostejným. Když to Ágnivéša viděl, zeptal se syna, proč upustil od provádění svých denních povinností. Nato Kárunja odpověděl: „Svatá písma na jedné straně tvrdí, že člověk má až do konce svého života plnit příkazy v nich obsažené, a na druhé straně se v nich říká, že nesmrtelnosti lze dosáhnout pouze vzdáním se všech činů. Nevím si s tím rady. Co mám dělat, můj učiteli a otče?“ To řekl a odmlčel se.

ÁGNIVÉŠA odpověděl: Slyš, můj synu, budu ti vyprávět starou moudrost. Náležitě zvaž její poselství a pak dělej, jak se ti zlíbí. Kdysi za dávných časů seděla nebeská nymfa Suruči na jednom z vrcholů Himálaje, když vtom spatřila letět posla boha Indry, krále bohů. Na její otázku jí posel sdělil svůj úkol.

POSEL BOHŮ řekl: Mudrc a král Arištanémi přenechal království svému synovi a na hoře Gandhamádana se oddal přísnému odříkání a askezi. Když to bůh Indra uviděl, požádal mě, abych za ním poslal nebeské nymfy, které by ho odvedly do nebe. Král však chtěl znát výhody a nevýhody nebe. Řekl jsem mu, že v nebi se těm největším, prostředním i těm nejmenším ze zbožných smrtelníků dostane přiměřené odměny, a jakmile jsou plody jejich zásluh vyčerpány, vracejí se opět do světa smrtelníků. Král odmítl přijmout Indrovo pozvání do nebe a Indra mě za ním znovu poslal s žádostí, aby král dříve, než odmítne jeho nabídku, vyhledal pomoc mudrce jménem Válmíki.

Když byl král k tomuto mudrci uveden, zeptal se ho: „Jak nejlépe se může člověk osvobodit od zrození a smrti?“ Nato mu Válmíki začal popisovat rozhovor mezi králem Rámou a mudrcem Vasišthou.

⁠⁠TEXT ve formátu PDF zde.