JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha II - O chování hledajícího

VASIŠTHA začal nový den svou druhou promluvou: Jaké je úsilí, takové jsou jeho plody, Rámo, v tom spočívá smysl vlastního úsilí. Říká se tomu taky osud či boží vůle. Potká-li člověka trápení, stěžuje si: „Běda, jaké to neštěstí“ nebo „Ach, můj nešťastný osud“. Obojí znamená totéž. To, co se nazývá osud či boží vůle, není nic jiného než činy a vlastní úsilí v minulosti. Přítomnost je daleko mocnější než minulost. Jen hlupáci se spokojí s plody svého minulého úsilí, považujíce je za boží řízení, a vlastním úsilím v přítomném okamžiku se nezabývají.

Pokud se domníváš, že je tvé úsilí osudem či boží vůlí mařeno, měl bys pochopit, že tvé současné úsilí není dostačující. Jen hlupák a slaboch nazve řízením osudu to, když podlehne silnému a chytrému protivníku.

Někdy se stane, že i bez úsilí získá člověk něco významného. Podle staré tradice je kupříkladu následovník krále, který zemřel bez potomků, vybírán z řad žebráků dvorním slonem. Určitě tu nejde ani o náhodu ani o boží vůli, ale o vlastní úsilí žebráka v minulých zrozeních.

Někdy se stane, že práce rolníka přijde vniveč vinou krupobití. V tom případě byla síla krupobití větší než úsilí rolníka. Rolník tedy následně bude muset vynaložit více vlastního úsilí. Neměl by truchlit nad něčím, co bylo nevyhnutelné. Pokud by bylo takové truchlení oprávněné, pak by měl člověk denně naříkat nad nevyhnutelností smrti. Moudrý člověk ví, čeho je schopen vlastním úsilím dosáhnout a čeho nikoli. Jen nevědomý člověk přisuzuje všechno vyšší síle a říká: „Bůh mě posílá tam či onam“ či „vyšší moc mě nutí dělat to či ono“. A takovému člověku je lépe se vyhnout.

Člověk by se měl osvobodit od svých chtění a nechtění, a vědom si toho, že vlastní úsilí je jen jiné označení pro boží vůli, by měl vynaložit co nejvíce správného úsilí a dosáhnout nejvyšší Pravdy. Kdo se vymlouvá na svůj osud, je jen k smíchu. Vlastní úsilí je správné tehdy, když vychází ze správného pochopení, tedy z pochopení, jež pramení v srdci prozářeném učením posvátných knih a přímým vedením mudrce.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ať jsou na vodě vlny nebo ne, voda zůstane vodou. Stejně tak poznání osvobozeného mudrce zůstane stejné, ať jsou jeho vnější projevy jakékoli. Rozdíl je jen v tom, jak ho vnímá nevědomý pozorovatel.

Proto, Rámo, naslouchej tomu, co se ti chystám sdělit. Toto učení zcela jistě odstraní temnotu nevědomosti.

Cokoli je v tomto světě získáno, je získáno jen díky vlastnímu úsilí. Pokud se setkáme s neúspěchem, zjistíme, že naše úsilí bylo příliš chabé. Toto je jisté a můžeme to zcela jasně vidět. Oproti tomu to, čemu říkáme náhoda či osud, je smyšlené a vidět to nelze.

Správné vlastní úsilí, Rámo, je taková mentální, verbální a fyzická činnost, která je v souladu s učením mudrců. Jen díky tomuto úsilí se stal Indra králem nebes, Brahmá Stvořitelem a ostatní bohové získali zase svá daná místa.

Vlastní úsilí je dvojího druhu, z minulých zrození nebo ze současného zrození. Současné zrození působí proti předchozím. Osud není nic jiného než vlastní úsilí v předchozích zrozeních. V daném zrození dochází k neustálému střetu obou a silnější vyhrává.

Vlastní úsilí, které není v souladu s učením mudrců, je vyvoláno falešnými představami. Objeví-li se překážky k dosažení výsledků našeho úsilí, měli bychom prozkoumat, zda nejde právě o takové pomýlené úsilí, a pokud ano, měli bychom to okamžitě napravit. Nic nemá větší sílu než správný čin v přítomném okamžiku. Proto se má člověk uchýlit k vlastnímu snažení, přemoci se a překonat zlo dobrem a osud správným úsilím v přítomném okamžiku.

Líný člověk je horší než osel. Člověk by se neměl poddávat lenosti, ale usilovat o dosažení osvobození dobře si vědom toho, že mu života každým okamžikem ubývá. Červi si libují v hnisu, ale člověk by si neměl libovat v nemravnostech smyslového potěšení.

Jen hlupák může říci: „Osud mě nutí to udělat.“ Takovému člověku štěstí přát nebude. Proto vlastním úsilím získej moudrost a pak pochop, že takové úsilí končí přímým nahlédnutím Pravdy.

Kdyby na světě neexistoval onen strašlivý původce zla jménem lenost, kdo by byl potom nevzdělaný či chudobný? Lidé žijí jako dobytek v bídě a utrpení jen a jen kvůli lenosti.

VÁLMÍKI pravil: V tuto chvíli byl čas na večerní modlitby a promluvy byly až do dalšího dne přerušeny.

TEXT ve formátu PDF zde.

VIŠVÁMITRA pravil přítomným mudrcům: Stejně jako Šuka, získal i Ráma nejvyšší poznání. Známkou toho, že člověk dosáhl nejvyššího poznání, je to, že ho nepřitahují světská potěšení a že v něm vymizely i ty nejjemnější tužby. Pokud jsou sklony k honbě za potěšením silné, je tu omezení, pokud takové sklony zmizí, je tu osvobození. Skutečně osvobozeným mudrcem je ten, kdo není ovládán smyslovým potěšením, touhou po slávě ani jinými pohnutkami. Prosím, zda by mohl mudrc Vasištha poučit Rámu, tak aby byl Ráma utvrzen ve svém poznání. Může to být inspirací i pro nás ostatní. Toto učení se jistě stane nejvyšší moudrostí a nejlepším posvátným textem, neboť je to moudrost, kterou předává osvícený mudrc vyspělému a odpoutanému žákovi.

VASIŠTHA pravil: Vyhovím tvé žádosti. Ó Rámo, nyní ti předám poznání, které mi bylo odhaleno samotným božským Stvořitelem Brahmou.

RÁMA řekl: Svatý muži, nejprve mi prosím pověz, proč není Védavjása považován za osvobozeného mudrce, zatímco jeho syn Šuka ano.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, bezpočet světů již vzniklo a zase zaniklo. Nelze si ani představit, kolik vesmírů existuje v tomto okamžiku. To vše se ale může okamžitě realizovat v nitru jedince, neboť tyto vesmíry jsou jako vzdušné zámky vytvořené z tužeb, jež se v srdci jedince objeví. Živá bytost si vytvoří svět ve svém nitru, a dokud žije, tuto iluzi posiluje. Když zemře, vytvoří si a zakouší svět, který je za původním světem. Tak vznikají světy uvnitř světů, podobně jako se do sebe skládají plátky cibule. Svět hmoty ani různé druhy stvoření nejsou skutečné, ačkoli je mrtví i živí za skutečné považují a jako takové je i vnímají. Neznalost této Pravdy pomáhá celé projevení udržovat.

Ó Rámo, v tomto vesmírném oceánu bytí se někdy rodí bytosti, které jsou stejné s předchozími vtěleními, a jindy jiné, které se od předchozích zcela liší. Současný Védavjása je v proudu stvoření již dvacátý třetí. On i jiní mudrci budou tělo opakovaně získávat a zase ho ztrácet. Některá vtělení budou totožná s předchozími a jiná se budou od předchozích lišit. V tomto vtělení je Védavjása osvobozeným mudrcem. I osvobození mudrci se rodí opakovaně a k ostatním vtělením mají určitý vztah, někdy jsou s nimi totožní a jindy se liší, například ve svém učení nebo chování.

TEXT ve formátu PDF zde.

VIŠVÁMITRA pravil: Ó Rámo, jsi opravdu nejpřednější mezi moudrými a neexistuje nic, co bys měl ještě poznat. Potřebuješ se však ve svém poznání upevnit, abys mohl nalézt klid, který přichází s pochopením. Podobně jako to potřeboval Šuka, jemuž se toho dostalo prostřednictvím krále jménem Džanaka.

RÁMA se otázal: Ó moudrý, řekni mi prosím, jak to, že Šuka navzdory svému poznání nenašel klid, a jak nakonec klidu dosáhl.

VIŠVÁMITRA pravil: Slyš, Rámo, budu ti vyprávět duši povznášející příběh o tom, jak se Šuka, syn věhlasného mudrce jménem Védavjása, jenž nyní sedí vedle tvého otce, upevnil v poznání Já.

Stejně jako ty i Šuka hluboce rozjímal o pomíjivosti tohoto světa, až dosáhl Pravdy. Poněvadž však k tomu došel sám, nemohl se s jistotou utvrdit v tom, že „je to Pravda“. Přitom dospěl do stavu nejvyššího odpoutání.

Jednoho dne vyhledal Šuka svého otce Védavjásu a zeptal se ho: „Jak vznikla rozmanitost projeveného světa a jak tato rozmanitost dojde svého konce?

Védavjása mu otázku zodpověděl, ale Šuka si pomyslel: „To všechno už dávno znám, co je na tom nového?“ a nijak ho to nepřesvědčilo. Védavjása to poznal a řekl Šukovi: „Milý synu, nevím, co bych ti více řekl, ale na zemi žije mudrc, král Džanaka, který je znalejší než já. Obrať se tedy na něj.“

Tak se stalo, že Šuka přišel k paláci krále Džanaky. Džanaka se od strážných dozvěděl o příchodu mladého Šuky, ale týden si ho ani nevšiml. Šuka mezitím trpělivě čekal venku před palácem. Po týdnu pustil Džanaka Šuku do paláce, ale nechal ho čekat mezi tanečnicemi a hudebníky. Šuka i nyní zůstal v klidu, ničím nepohnut. Poté byl Šuka uveden ke králi a Džanaka mu pravil: „Pravdu znáš, co dalšího chceš ode mě slyšet?“ Šuka opakoval otázku, kterou předtím položil otci, a Džanaka mu dal tutéž odpověď, jakou Šuka slyšel od otce. Šuka řekl: „Sám jsem to věděl, otec mi to řekl, v posvátných textech se to píše a nyní jsi i ty potvrdil, že rozmanitost vzniká na základě pohybu mysli a zmizí, jakmile pohyb mysli ustane.“ Když bylo jeho sebepoznání takto potvrzeno, dosáhl Šuka klidu a spočinul ve stavu zvaném nirvikalpa samádhi.

TEXT ve formátu PDF zde.

yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 ||

jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 ||

sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 ||

Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1)

Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2)

Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)