VASIŠTHA pokračoval: Kdo je natolik moudrý, že je schopen zkoumat podstatu Skutečnosti, má vyhledat pomoc moudrého učitele a studovat posvátné texty. Moudrý učitel je osvobozen od touhy po potěšeních a má přímou zkušenost Pravdy. Žák by měl s jeho pomocí studovat svaté texty a prováděním jógy pak dosáhne nejvyššího stavu.

Ó Rámo, jsi vpravdě duchovní hrdina obdařený dobrými vlastnostmi. Osvobodil ses od utrpení a dosáhl vyrovnanosti a rovnováhy. Pomocí nejvyšší Inteligence se oprosti od všech iluzí. Osvobodíš-li se od všeho, co se týká objektů světa, ustálíš se v nedvojném Vědomí. A to je konečným vysvobozením, o tom není pochyb. Moudří lidé toužící po Sebepoznání budou následovat tvůj příklad.

Jen ten, kdo má schopnost myšlení jako ty, kdo má dobrou povahu, na vše pohlíží bez rozlišování a vidí jen to dobré, je oprávněn nahlédnout poznání, jež jsem tu popsal.

Ó Rámo, dokud budeš přebývat v těle, žij tak, aby ses nenechal ovládnout tím, co chceš nebo nechceš, co tě přitahuje či odpuzuje. Jednej v souladu se zvyky společnosti, v níž žiješ, ale bez touhy a chtění. Tak jako všichni svatí a mudrci, hledej neustále i ty nejvyšší klid a mír.

Následováním příkladu světců a mudrců člověk postupně směřuje k nejvyššímu stavu. Jakou má člověk povahu v tomto životě, takovou povahu získá, až tento život skončí. Avšak ten, kdo se nyní upřímně a opravdově snaží, bude schopen svá předurčení překonat a vymanit se ze stavu temnoty a hlouposti, tedy kvality tamas, i ze stavu nečistoty a vášně neboli kvality radžas. S využitím poznání se člověk může z těchto stavů povznést do stavu čistoty a osvícení, do stavu sattva.

Dobré vtělení může člověk získat jen díky vlastnímu úsilí. A není nic, čeho by se intenzivní snahou nedalo dosáhnout. Bude-li člověk praktikovat zdrženlivost vůči světským potěšením a naprostou oddanost Brahman, čemuž se říká brahmačarja, pak s odvahou, vytrvalostí, nezaujatostí a inteligentní praxí založenou na zdravém rozumu obdrží to, co hledal, tedy poznání Já. Ó Rámo, jsi osvobozená bytost. Žij podle toho!

TEXT ve formátu PDF zde.

***

Toto byla poslední kapitola knihy IV. Knihu V. najdete zde:

⁠Kniha V.

VASIŠTHA pokračoval: Po stvoření se projevený svět stal nádobou naplněnou vodou, do níž živé bytosti vplouvají a z níž zase vyplouvají, a jsou jako provazem k ní připoutány svojí touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru. Jakmile se rozvinuly prvky vzduch, oheň, voda a země, byly s nimi pevně spoutány. Tím se roztočilo kolo života a smrti.

Džívové sestoupí na zem jakoby po paprscích Měsíce a vejdou do rostlin a stromů. Stanou se jakoby plody těchto rostlin a zrají v paprscích Slunce. Poté jsou připraveni ke vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryty nehmotné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne.

Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené neboli sáttvika. Takové se již v předchozích životech odvrátily od lákadel smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané Pravdě, a takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Další bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti a ti jsou jako skály a kopce.

Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty, se nazývají rádžasa sáttvika. Ti jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení.

Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla iluze projeveného světa?“ Člověk by se měl v těle vzdát egoismu a připoutanosti ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, prostor rozdělený není. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Co jiného lze ve světě najít, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co je na světě hodno toho, aby to moudrý člověk hledal? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečnost jen nevědomý člověk a pro něj to vše existuje k jeho pobavení. Moudrý člověk v tom však vidí dočasný, neskutečný, nicméně nebezpečný jed.

RÁMA se zeptal: Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa?

VASIŠTHA pokračoval: Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahmá“, proto se nazývá Brahmá Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo, a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozmanitými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Sama kosmická mysl se stala Brahmou i všemi ostatními bytostmi. A cokoli Brahmá stvořil na začátku, lze vidět dodnes.

Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují.

Poté co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „To vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické mysli. Udělal jsem toho dost a teď ať to pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul v hluboké meditaci ve svém Já.

Brahmá pak ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o poznání Já a znovu spočinul ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, stav Stvořitele, brahma sthiti.

Od té chvíle stvořené bytosti přejímají vlastnost všeho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou soustředěny pouze na svět. Tak se člověk k projevenému světu připoutá a tak se taky osvobodí.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V této souvislosti si vzpomínám na píseň, kterou zpíval syn učitele bohů, Kača. Kača byl ustálen v poznání Já a žil v jeskyni na hoře Méru. Jeho mysl byla prosycena nejvyšším poznáním, takže ji nepřitahoval žádný objekt světa složený z pěti prvků. A Kača zpíval píseň, která vyjadřuje hlubokou moudrost.

Co mám dělat? Kam mám jít? Čeho se mám držet? Čeho se mám vzdát?

Celý vesmír je prostoupen jediným Já. Neštěstí a zármutek je Já.

Štěstí je rovněž Já. Všechny touhy jsou pouhou nicotou.

Vím, že všechno je Já, jsem tudíž osvobozen od veškerého usilování.

V tomto těle, uvnitř i vně, nahoře i dole, tam i tady, všude je jen Já,

Já samo a neexistuje žádné ne-Já. Já je všude a všechno existuje jako Já.

Vše je Já. Existuji v Já jakožto Já.

Existuji jako Skutečnost všude, ve všem a jako vše. Jsem plnost.

Jsem blaženost Já. Jako kosmický oceán naplňuji celý vesmír.

Takto Kača zpíval. Vyslovil posvátnou slabiku Óm a ta se rozezněla jako zvuk zvonu. Celé své bytí Kača spojil s tímto posvátným zvukem, takže nebyl uvnitř ani vně ničeho. Mudrc byl na místě sjednocen s Já.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Jak může neskutečný svět existovat v Brahman? Může snad sníh existovat na Slunci?

VASIŠTHA pravil: Rámo, na tuto otázku ještě není čas, neboť nejsi dostatečně zralý na to, abys pochopil odpověď. Malého chlapce nebude zajímat milostný příběh. Strom dá svoje ovoce v pravý čas. Stejně tak své ovoce přinesou v pravý čas má slova. Zkoumáš-li své Já skrze Já svým vlastním úsilím, pak odpověď na svoji otázku jistě nalezneš. Mluvil jsem o konání a nekonání, abych ti objasnil podstatu podmíněnosti mysli, podstatu vytváření myšlenek a představ.

Omezení znamená omezení právě myšlenkami a představami. Osvobození znamená osvobození se od nich. Oprosti se od všech představ, včetně představ o osvobození. Nejprve se pěstováním dobrých vztahů a přátelství zbav hrubých, materialistických představ. Poté se oprosti i od představ přátelství, aniž bys ovšem přestal přátelsky jednat. Zbav se všech tužeb a rozjímej o povaze kosmického Vědomí. I to je však stále v rámci myšlenek a představ, proto toho v pravý čas zanechej. Spočiň v tom, co zbude, když se od všeho oprostíš. A zřekni se toho, kdo se všech představ zříká. Jakmile ustane představa jáství, budeš neomezený jako prostor. Kdo se takto z celého svého srdce odevzdá, je opravdovým Bohem, bez ohledu na to, zda bude nadále žít aktivním životem nebo zůstane ponořen v meditaci. Činnost nebo nečinnost pro něj ztratila smysl. Ó Rámo, prostudoval jsem všechny svaté knihy a přesvědčil se o tom, že vysvobození nepřijde bez naprostého oproštění se od myšlenek, představ a podmíněnosti mysli.

Tento svět rozmanitých jmen a forem se skládá z toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Právě tím se lidé zabývají, kdežto poznání Já nikoho nezajímá! Ve třech světech se jen zřídka najde člověk poznání. Někdo může být vládcem světa nebo králem nebes, ale stále je jen tím, co je složeno z pěti prvků. Je škoda, že jsou lidé ochotni ničit si svůj život pro tak nepatrný zisk. Hanba jim. Nikdo nevěnuje pozornost učení mudrce, jemuž se dostalo poznání Já. Člověk poznání je ustálen v nejvyšším stavu, kam ani Slunce či Měsíc nemají přístup, a proto ho nemohou zlákat úspěchy a potěšení tohoto světa.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Během naslouchání výkladu mudrce Dášúry jsem se snesl na strom kadamba, na němž Dášúra se synem přebýval. Za nějakou dobu jsme společně rozmlouvali o Sebepoznání a já v obou pomohl probudit nejvyšší poznání. Pak jsem je opustil a tobě to vyprávím, abych vykreslil povahu projeveného světa. Tento příběh je pravdivý jako svět sám!

Pokud věříš, že svět i ty jste skuteční, spočiň neochvějně ve svém vlastním Já. Pokud si myslíš, že jste skuteční i neskuteční zároveň, přijmi k takovému proměnlivému světu vhodný postoj. A pokud jsi přesvědčen, že je svět neskutečný, pak buď pevně ustálen v neomezeném Vědomí. Ať už věříš, že svět má či nemá Stvořitele, nenech si tím zakrýt své pochopení.

Vědomí či Já nemá smysly, a třebaže je tím, kdo koná a stojí za vším děním, je jakoby netečné a nečinné. Člověk žije svůj život sto let. Proč by se nesmrtelné Já během tak krátké doby honilo za smyslovým potěšením? I kdyby byl svět se všemi objekty skutečný, nebyl by důvod, aby vědomé Já toužilo po nevědomých objektech. A pokud skutečný není, nemůže taková snaha vést k ničemu jinému než k neštěstí.

Oprosti se od svých tužeb. Jsi v tomto světě To, co jsi. A když to víš, tak si svět užívej. Tak jako je světlo tam, kde svítí lampa, tak se všechny činnosti na světě dějí v přítomnosti Já. Lampa nemá za svůj cíl svítit a stejně tak není cílem Já něco dělat. Přesto se vše děje právě v přítomnosti Já. Jsou možné dva přístupy. Buď „jsem všudypřítomné Bytí, které nic nekoná“, nebo „jsem konajícím, který stojí za veškerým děním ve světě“. Přijmi jeden z nich a v obou případech dospěješ ke stavu dokonalé rovnováhy, jež je nesmrtelností. Budeš osvobozen od toho, co máš nebo nemáš rád, od toho, co chceš nebo nechceš. Budeš osvobozen od hloupých pocitů jako „druhý mi pomohl“ či „druhý mi ublížil“. Ó Rámo, zakoušej pocit, že nejsi konající a neexistuješ, nebo že jsi konající a jsi vším. Anebo zkoumej podstatu Já dotazováním se „kdo jsem já?“ a pochop, že nejsi nic z toho, co ti je přisuzováno. Buď ustálen v Já, v nejvyšším stavu Vědomí, v němž přebývají nejlepší z těch, kteří o tomto stavu vědí.

TEXT ve formátu PDF zde.

SYN DÁŠÚRY se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jak vzniká, rozvíjí se a zaniká sankalpa neboli představa, myšlenka, záměr.

DÁŠÚRA odvětil: Můj synu, jakmile se v neomezeném Vědomí stane, že si Vědomí začne být samo sebe vědomo a nahlíží na sebe jako na objekt, je tu semínko všech představ. Je velmi jemné, ale brzy se zhutní a zaplní celý prostor. Když se Vědomí nechá pohltit vytvářením představ, začne si myslet, že objekt je odlišný od subjektu. Vytváření představ vzklíčí, roste a množí se, a to pak nevede ke štěstí, ale k utrpení. V tomto světě neexistuje jiný důvod utrpení, než je vytváření představ!

Představy vzniknou čirou náhodou, kákatálíja, jako když vrána usedne na kokosovou palmu, a aniž by to spolu souviselo, spadne v téže chvíli z palmy kokos. Představy jsou neskutečné a bez základu, ale přesto jsou schopny růstu. Tvé narození není skutečné. Tvoje existence též není skutečná. Když to pochopíš, všechno neskutečné zmizí.

Nezabývej se myšlenkami. Nedrž se představ o svém bytí. Budoucnost je tu jen v důsledku představ. Není důvod se bát všechny představy zarazit. Není-li tu myšlenka, vytváření představ ustane. Můj synu, je snazší přestat s vytvářením myšlenek a představ než rozdrtit květinu, která leží ve tvé dlani. To druhé na rozdíl od prvního vyžaduje úsilí. Jakmile ustanou představy, je tu klid a mír a utrpení je odstraněno i se svými kořeny. Všechno v tomto vesmíru je představa či myšlenka. Má různá pojmenování jako mysl, duše, džíva, inteligence či podmíněnost mysli, ale těmto jménům žádné skutečné věci neodpovídají. Proto se oprosti od všech myšlenek a neplýtvej životem a námahou na další usilování.

Jak představy postupně slábnou, člověk je stále méně ovlivňován štěstím či neštěstím. Pochopení toho, že objekty nejsou skutečné, zabrání člověku, aby na nich lpěl. Kde není přání, není nadšení ani sklíčenost. Mysl je džíva a právě mysl staví vzdušné zámky a rozpíná se do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Neustálému vyvěrání představ nelze porozumět, ale lze říci aspoň tolik, že smyslové zážitky podněcují vznik dalších a dalších představ, a pokud se zážitků zřekneme, vytváření představ ustane. Kdyby byly představy skutečné, tak jako je pro uhlí skutečná jeho černá barva, nešlo by se jich zbavit. Ale protože tomu tak není, je možné tyto představy odstranit.

TEXT ve formátu PDF zde.

DÁŠÚRA pokračoval: Toto je obraz stvoření vesmíru a člověka. Kóta, který vzešel z velkého prázdna, není nic jiného než představa či záměr. Tato představa vznikla ve velkém prázdnu sama od sebe a sama od sebe zase ve velkém prázdnu zanikne. Celý vesmír a vše, co je v něm, je výtvorem této představy. Ve skutečnosti i trojice Brahmá, Višnu a Šiva je součástí této představy. A právě tato představa je odpovědná za stvoření tří světů, čtrnácti oblastí a sedmi moří. Město vystavěné králem není nic jiného než tělo živé bytosti s rozličnými orgány a vlastnostmi. A různé druhy bytostí žijí v různých oblastech, bohové v nejvyšších sférách a ostatní v těch nižších.*

Král vystavěl své imaginární město a osídlil ho duchy a skřety, kteří město chrání. Takový duch znamená ego, princip jáství neboli ahankára. Král v tomto těle prožívá svět. Jednu chvíli vidí svět bdělého stavu a po nějaké době zaměří svoji pozornost na vnitřní svět, který si užívá ve snu. Cestuje z jednoho města do druhého, z jednoho těla do druhého, z jedné říše do druhé.

Po dlouhém putování se u něho rozvine poznání, přestane mít mylné představy o světě a jeho potěšeních, a když se dostane na konec své poutě, všechny jeho představy ustanou.

Jednu chvíli se zdá, že zakouší poznání a moudrost, ale v následujícím okamžiku je chycen touhou po potěšení, jeho pochopení se překrucuje a on je opět jako malé dítě. Představy krále mohou být jako neproniknutelná temnota a vést k nevědomosti a zrození v nižších úrovních stvoření, mohou být čiré a průhledné a umožnit dosažení poznání a touhu po Pravdě, anebo mohou být nečisté a poutat člověka ke světu a jeho potěšením. Jakmile všechny představy odejdou, je tu osvobození.

I kdyby člověk prováděl všechna možná duchovní cvičení, i kdyby měl za své učitele samotné bohy, i kdyby pobýval v nebi či jiných sférách, dokud neustanou všechny představy, nemůže dosáhnout osvobození. Skutečné a neskutečné či směsice obojího jsou jen představy, nic jiného. Představy samy nejsou skutečné ani neskutečné. Co lze v tomto vesmíru nazvat skutečným? Můj synu, oprosti se od představ, myšlenek či záměrů. Jakmile budou pryč, tvá mysl se přirozeně obrátí k tomu, co je za myslí, tedy k neomezenému Vědomí.

--------------------

*Třemi těly krále jsou kvality sattva, radžas a tamas, třemi částmi města jsou země a oblasti nad a pod zemí, čtrnácti okrsky je čtrnáct nebeských sfér, dvěma zdroji světla jsou Slunce a Měsíc. V popisu těla bytostí se zmiňuje devět tělních otvorů, pět světel neboli smyslů, tři sloupy neboli páteř a dvě nohy, bílé podpěry neboli kostra a vlhká hlína neboli maso.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V této době jsem se nacházel v blízkosti stromu, kde Dášúra přebýval, a zaslechl jsem, jak učí svého syna.

DÁŠÚRA pravil: Rád bych ti něco o projeveném světě ukázal na následujícím příběhu. Žije tu mocný král jménem Kóta, který si dokáže podrobit tři světy. Božstva vládnoucí nad světy věrně následují jeho příkazy. Těžko by někdo vyčíslil všechny jeho skutky, které přinesly jednou štěstí, jindy neštěstí. Stejně jako nelze pěstí udeřit prostor, tak nedokáže nikdo žádnou zbraní překonat královu chrabrost. S jeho činy by se nemohly měřit ani skutky bohů, jako jsou Indra, Višnu či Šiva.

Tento král má tři těla, nejvyšší, střední a nejnižší, která se zmocňují světů. Král se zrodil z prostoru a v prostoru přebývá. Vybudoval zde město, které má tři části a čtrnáct okrsků, kde je mnoho krásných zahrad, nádherné vrcholky hor i sedm moří. Jsou zde také dva zdroje světla, teplý a studený, jejichž světlo nikdy nezeslábne.

Ve městě král stvořil několik druhů bytostí. Některé přebývají ve vyšších sférách, další uprostřed a jiné jsou dole. Některé mají život dlouhý, jiné krátký. Mají tmavé vlasy a devět otvorů propouštějících vzduch dovnitř a ven. Jsou vybaveny pěti světly, třemi sloupy a bílými podpěrami a obaleny vlhkou hlínou. Všechno vytvořila májá neboli síla přeludu onoho krále.

Král se baví a hraje si s duchy a skřety, kteří se bojí dotazování a zkoumání a které si stvořil na obranu svých paláců, tedy svých různých těl. Rozhodne-li se přestěhovat, vybuduje si v mysli nové sídlo a obklopen skřety spěchá do nového příbytku, poté co opustil ten předchozí. Obsadí nové město, které si vykouzlil ve vlastní představě. A zde opět přemítá o zániku a ničí sám sebe. Někdy naříká nad tím, jaký je hlupák, a jindy se raduje, jak je oproti druhým úspěšný.

Král žije, vítězí i ustupuje, padá a znovu se zvedá, vzkvétá a odchází. Můj synu, oceánem projeveného světa je tento král neustále zmítán sem a tam.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté před sebou mudrc spatřil obrovský strom kadamba, jehož zjev byl vskutku majestátní. Zdálo se, že listím jako rukama otírá dešťové kapky či slzy své milované oblohy. Tisíci svými větvemi jako pažemi zakrýval prostor mezi nebem a zemí a stál tam jako kosmické tělo Boha, jehož očima byly Slunce a Měsíc. Květy, jimiž byl celý strom obsypán, se snášely na nebeské mudrce putující nebem a včely, kterých tu bylo plno, pěly na počest světců písně.*

Mudrc přistoupil ke stromu, který tu stál jako sloup spojující nebe a zemi. Usadil se na nejvyšší větvi stromu a na chvilku svým pohledem přelétl všemi směry obzor. Naskytla se mu vidina kosmické existence.**

Dášúrovi se podle jeho příbytku ve stromě začalo říkat Kadamba Dášúra. Začal zde provádět pokání, a protože byl zvyklý na obřady popsané ve védách, vykonal je i zde, avšak pouze v mysli. Obřad provedený v mysli měl takovou sílu, že očistil jeho srdce a mysl a Dášúra dosáhl nejvyššího poznání.

Jednoho dne před ním stanula překrásná nymfa v šatech z květů. Mudrc se jí zeptal: „Krásná paní, vaší nádherou by byl přemožen i samotný bůh lásky. Kdo jste?“ A ona odvětila: „Pane, jsem lesní bohyně a vím, že nic na tomto světě není nedosažitelné pro toho, kdo přebývá v přítomnosti osvíceného mudrce, jakým jsi ty. Vracím se z lesní slavnosti. Setkala jsem se tam s mnoha dalšími bohyněmi a všechny s sebou měly i své děti. Jsem mezi nimi jediná, která dosud dítě nemá, a jsem proto nešťastná. Ale proč bych měla být nešťastná, když tu jsi ty? Pane, dej mi syna, jinak se na místě proměním v popel.“ Mudrc sebral popínavou rostlinu, podal ji bohyni a řekl: „Teď jdi. Do měsíce tato rostlina začne kvést a ty porodíš syna.“ Bohyně rostlinu s vděčností vzala a odešla.

Po dvanácti letech se k mudrci vrátila se svým dvanáctiletým synem a řekla: „Pane, to je tvůj syn. Seznámila jsem ho se všemi obory učení a ty ho, prosím, pouč o poznání Já. Vždyť kdo by nechal ze syna vyrůst hlupáka?“ Mudrc souhlasil, že syna poučí, bohyně odešla a od toho dne začal Dášúra vyučovat chlapce v poznání Já.

--------------------

*Následuje další podrobný a krásný popis.

**Popis všeho, co viděl, je dán v kapitole IV. 50.

TEXT ve formátu PDF zde.