Láska proměňuje duši v Boha, ale láska, která je oživována a živena Boží Vůlí.

Ježíš je nám nablízku, připraven spolu s námi dobře vykonat vše, co se chystáme udělat, jakmile ho o to požádáme.

Myslet na sebe a myslet na Ježíše.

Škoda myslet na sebe a dobré myslet jen na Ježíše.

Abychom zapomněli na sebe, musíme každou věc dělat nejen proto, že to chce Ježíš, ale proto, že to chce dělat Ježíš v nás. Jestliže nás vykoupil svým umučením, svým skrytým životem připravil Boží působení pro každé lidské jednání.

Boží lásku, která je pevná a opravdová, symbolizuje Slunce. Láska, která není zcela pro Ježíše, je podobná ohni země.

Jakmile Ježíš dokonale dobude srdce stvoření, uplatní své vlastní právo v plné svobodě a nechá ji znovu povstat nebo působit; ale vždy je to láska.

Pozornost věnovaná Ježíšovu učení způsobuje, že náš dech lásky k Němu proniká i skrze druhé. Láska musí být pouze k Ježíši.

V Božské vůli musí duše všemu odumřít jako v hrobě, uzavřeném láskou, aby znovu povstala k božskému životu. Tím, že duše myslí na sebe, uniká z božského života.

Duše, která žije v Boží Vůli, je nebem, v němž je Ježíš sluncem a Jeho ctnosti hvězdami.