Koloběžkový podcast – kolobcast

O poklad Zubaté žáby aneb Etapák 2022 je koloběžkový závod s celkovou délkou 400 km a převýšením cca 6 000 m – to vše rozložené do pěti etap. Brněnský tým BKG si zde v květnové premiéře vedl skvěle, což se – kromě spousty dalšího – dozvíte v rozhovoru s jeho členy Markétou Štefanovou, Vaškem Obrtlíkem a Bolkem Žemlíkem.

V tomto dílu mluvím o koloběžkách, které jsou až na výjimky víceméně stejné jako neskládací nebo chcete-li pevné modely – jenom jsou navíc opatřené nějakým skládacím mechanismem, který je umožňuje… zmenšit. Samozřejmě nikoliv za jízdy, ale při převážení autem, MHD, vlakem, letadlem, raketoplánem… Kromě toho ušetří místo při parkování, takže samá pozitiva. Přeji vám příjemný poslech!

Pořadové číslo tohoto dílu kolobcastu se mi stylově hodilo k natočení epizody o koloběžkových trendech… v roce 2021 :-) Ale nebylo to zase tak jednoduché. V předchozích dvou dílech Kolobcastu jsem nenápadně naznačoval, že všechno má svůj konec, a také tento koloběžkový podcast by mohl jednoho krásného dne skončit, nebo takříkajíc utlumit svoji činnost a ze čtrnáctideníku se stát občasníkem. Proto jsem vás také žádal, abyste mi napsali, jaká témata byste v Kolobcastu rádi slyšeli. Nečekal jsem sice záplavu tipů, ale zároveň jsem věřil, že přijde více než jeden. To se splnilo, přišly dva :-) Takže to dopadlo dobře a můžeme pokračovat.

Jsou lidi, které koloběžka chytí a nepustí. Není vůbec neobvyklé, že si takový člověk dříve či později po svém prvním stroji kupuje další koloběžku, a může se stát, že časem přibude třetí stroj a klidně i více modelů. Je to snad nějaká koloběžkářská úchylka? Kdepak, je to úplně normální, a dopředu můžu prozradit, že v tom koloběžkáři nejsou sami :-)

Na koloběžkách se dá kromě sportování také třeba i cestovat – a tím nemyslím jezdění od vesnice k vesnici nebo z města do města. V tomto dílu kolobcastu bude řeč o jezdění natěžko čili cestování s celou výbavou pro přespání a další činnosti spojené s životem na vícedenní výpravě, kdy si člověk veze vše potřebné sebou. I když vlastně… ono klidně může jít jen o výlet na jednu noc.

Slíbené odkazy na články na Priblizovadla.cz zde:

Představovat někoho, jakožto chlápka s jednou rukou, by mohlo být trochu hloupé, kdybych ovšem vzápětí nedodal, že jde zároveň o člověka, který se nebojí takových výzev, od jakých dá běžný zdravý člověk raději příznačně obě ruce pryč. A protože jsme na koloběžkovém podcastu, bude řeč o jezdění na koloběžce. Pozvání k mikrofonu Kolobcastu přijal Richard Štěpánek, který i přes svůj handicap dal na koloběžce 1000 Miles Adventure.

Když se může závodit v nejrůznějších prapodivných disciplínách, proč by se to nemohlo dít i na koloběžkách? A taky, že děje! Budete se možná divit, ale koloběžkové závody mají u nás hezky pěkně dlouhou tradici. A můžete to být i vy, kdo bude stát na startovní čáře – případně třeba i na bedně! :-)

V mládí, když jsem ještě jezdil na kole(ch), jsem měl neustále ruce od „šmíru“, jak jsem na nich pořád něco montoval, seřizoval, opravoval, vylepšoval a ladil. Když jsem pak přešel na koloběžku, najednou jsem měl ruce čisté – klidně třeba devadesát procent veškeré práce odpadlo. Najednou jsem zjistil, že údržba koloběžky rovná se foukání kol a možná ještě občasné umytí stroje. Je to tak, nebo trochu přeháním?

Kdo brzdí, ten nevyhrává – se říká mezi koloběžkovými závodníky. Je v tom samozřejmě kus pravdy, nicméně pro takříkajíc běžné koloběžkáře je důležitější druhá část titulku tohoto koloběžkového podcastu čili kolobcastu – jak spolehlivě a bezpečně brzdit na koloběžce.

Pojem promiskuita je sice obvykle vztahovaný k sexuálnímu chování, nicméně toto slovo pochází z latinského promiscuus – promíchaný, smíšený, společný. A já také v tomto dílu kolobcastu mluvím o tom, jak promíchávám, zkrátka střídám koloběžky. Proč to dělám?