Chodit do náboženství je nebezpečné; navštěvovat nemocné je trestný čin. Moje zážitky z časů totality, a otazníky dneška: Kam směřuje liberální demokracie? K rozvoji člověka, nebo k jeho úpadku?

O nebezpečných dýních, prázdném pekle, zbytečných odpustcích a strýčkovi komunistovi

První zasedání synody nepřineslo zásadní změny. Bylo však samo změnou. A naznačilo směr další cesty.

Mnozí lidé se cítí zraněni a nepřijati církví. Může se i pro ně stát církev domovem?

Jak reagovat na další vlnu násilí? Jak si zachovat pokoj v nepokojných časech?

Žijeme v čase velkých krizí. Je naše církev součástí problémů,

Je společná večeře Páně vzdáleným cílem ekumenického hnutí, nebo pokrmem na cestu? Proč jí rozumíme každý jinak, i když vycházíme ze stejných biblických textů?

Co vyvede církev z krize? Věrnost tradici, nebo odvaha k reformám?

Sexuální a mocenské zneužívání je otevřenou ranou církve. Můžeme ji vyléčit?

Autorita v církvi nemá kontrolovat a svazovat. Má podporovat svobodu, tvořivost a růst.