Proč můžeme Boží slovo dobře znát, a přesto nedovolit, aby proměňovalo náš život? Náš host, Jiří Kostelník, ukazuje, že duchovní úpadek začíná tam, kde přestaneme rozlišovat mezi svatým a obyčejným a z Božích výroků uděláme jen jeden z mnoha názorů. Obnova přichází, když Písmo znovu přijímáme ne jako slovo lidské, ale jako slovo živého Boha – s autoritou formovat naši víru, vztahy, rozhodnutí i celý život.

Boží milosrdenství není jen pocit, ale součást Božího charakteru, která se má projevit také v našem jednání. Na příběhu Davida a Mefibóšeta Stanislav Bocek ukazuje, jak milosrdenství obnovuje důstojnost a mění způsob, jakým přemýšlíme o druhých – zvlášť když máme možnost oplatit jim jejich jednání. Umíme se na lidi dívat skrze milosrdenství, které Bůh každý den prokazuje nám?

Plný dům ještě nemusí znamenat otevřený dům. V příběhu z Marka 2 čtyři přátelé hledají cestu, jak dostat ochrnutého člověka k Ježíši. Co znamená budovat kulturu, která si všímá druhých, nevzdává se při první překážce a pomáhá jim udělat další krok blíž k Ježíši?

Co když Bůh nejedná tak, jak jsme očekávali? Jan Křtitel se z vězení ptá Ježíše: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Aleš Cichy ukazuje, že pochybnosti nemusí znamenat konec víry. Mohou se stát místem, kde se učíme důvěřovat Ježíši, i když jeho jednání nerozumíme a naše očekávání se nenaplňují.

Ve čtvrtém dílu série Tohle jsme my mluví Eliška o tom, proč je ochrana srdce základem zdravého života i zdravé církve. Na příběhu Jidáše uvidíme, kam vede duchovní otupělost, ale také to, že skutečná proměna přichází tehdy, když znovu upřeme svůj zrak na Ježíše.

„Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.“ (Přísloví 4,23)

Kdo měl ve vašem životě největší vliv? Pravděpodobně to nebyl člověk, který měl nejvíce titulů nebo největší platformu. Byl to někdo, kdo vám věnoval svůj čas.

Ve třetím dílu série Tohle jsme my se podíváme na nenápadný příběh Priscilly, Akvily a Apolla (Skutky 18), který ukazuje, jak se buduje zdravá kultura církve. Kultura, kde si lidé navzájem pomáhají udělat další krok.

Možná nezměníš celý svět. Ale můžeš změnit život jednoho člověka.

Ježíš viděl víc. Tam, kde ostatní viděli hříšníka, on viděl učedníka. Co kdyby stejným pohledem proměnil i nás? Druhý díl série Tohle jsme my o kultuře, která začíná tím, jak se díváme na druhé.

Tohle jsme my. Každý sbor má svou kulturu – otázkou není, jestli ji má, ale jakou. Jakou kulturu vytváří evangelium? A co když jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které můžeme udělat, je mluvit s lidmi, ne o lidech?

Den otců může být pro někoho radostí, pro jiného bolestivou připomínkou zraněných vztahů. V Ježíšově podobenství o ztraceném synovi objevujeme Otce, který nepřestává vyhlížet, běží naproti a vrací svým dětem identitu. A především poznáváme Boha, jaký skutečně je – protože kdo viděl Ježíše, viděl Otce.

Proč lidé často nevnímají křesťanství jako dobrou zprávu? Příběh Davida a Abšalóma odhaluje střet mezi strategickým pragmatismem a Boží dobrotou. Jak žít tak, aby naše jednání odráželo Kristův charakter, nejen naše cíle?