Pojď se mnou putovat v čase :)

Extrémy, pasti, nedostatek informací. 

Hra se zdravím se šťastným koncem.

...aneb i přibírání má své mouchy

A pokud ty máš podobný příběh a pokud ty se v něm vidíš. Napiš mi, napiš svému kamarádovi. Dovol se vidět očima ostatních.

Tak zase příště, pa Amálie

@amalie_foltynova

@ma_cuisine_cz

Spousta otazníků a nových pocitů. 

Hledám odpovědi na mé otázky. Na mé pocity. Nové pocity. Zvláštní pocity. 

A chybíte mi, mám vás ráda.

Tak zase brzy,

pa Amálie

@amalie_foltynova

Ne vše, co se říká, je pravda. A jak to zjistíš? Že sám objevíš ! 

Svět je plný klišé a stereotypů, které nám motají hlavu. A pokud se necháme moc zamotat, třeba se necháme o něco krásného připravit. 

A co ty, jaká se tvá zkušenost se stereotypy? A jaká je tvá zkušenost s Francií?

Dej mi vědět!

Tak zase příště, pa Amálie

@amalie_foltynova

Štítek, který už dále nad sebou nechci nosit. Avšak v srdci zůstane napořád.

Část života, vzrušení, stres, vyčerpání, cestování, noví lidé.

Změna priorit, vzpomínky, nadhled.

Pojď si poslechnout, jak jsem proplula životem s nálepkou -model-.

Tak zase příště, pa Amálie

@amalie_foltynova

Zpět v Montpellier. Štěstí.

Ale věděla jsem, že i tak to nebude úplně NEJšťastnější období.

Pa, Amálie

@amalie_foltynova

PS: reálný čas podcastu je 24 minut, pak je už jen ticho. Ale v rámci toho si můžeš dát alespoň meditaci, ať polevíš od stresu, hah.

Ostrov

Odříznutá od pevniny. Přesně tak zněla má první a jediná obava z Korziky. Nechat své přátelé na kontinentu a odjet. Ale já věděla, že to dělám pro sebe. Že mě to zase někam posune a dá nové rozhledy.

Spousta lidí vlastně ani nevěděla, že jsem z jihu jela ještě níž. Tak vám v dnešní epizodě povím, co jsem tam dělala a jaká Korzika vlastně je. Jak jsem ji vnímala já. 

Tak se měj, pa Amálie

Pro více fotek mě sleduj na instagramu: @amalie_foltynova

Po 4 měsících opouštím Korziku.

Vzrušení, strach, nejistota.

Vzpomínky, nostalgie

a návrat.

Vše se děje pro nás, pokud jsme tomu otevření. A občas přijde něco, s čím nepočítáme vůbec. Občas ztrácíme lidi, které v životě potřebujeme. Nebo pochopení, proč ne.

Aneb blábolení o pocitech.

Tak pa, Amálie

Buď se mnou více v kontaktu na instagramu: @amalie_foltynova

Mé tři příběhy jako aupair na jihu Francie. 

Radost, sdílení a kontakt do dnes.

Bolest, slzy a ponaučení. 

Pokud se mnou chceš být více v kontaktu, koukni na můj instagram

@amalie.foltynova

Tak zase příště, pa Amálie

PS: Když mluvím o lidech mě rovnocenných, myslela jsem rovných věkově. Pokud mluvím o mém "taťkovi z druhé rodiny" myslím tím druhou AUPAIR rodinu. Sdílela jsem s vámi to, co mám ještě v živé paměti a co si myslím, že stojí za zmínku. Ještě na závěr vám chci říct, že se může zdát, že vše bylo špatně u všech rodin. Ale první dvě rodiny jsou opravdu má srdcová záležitost. Ale je jasné, že vždy se stane i něco trochu zlého a není vše jen krásné. Ale těch krásných moment tam bylo o mnoho více, než těch zlých!

Můj první výjezd do zahraničí. 

A já myslela, že mi jen vzal. A dával jen starosti a problémy. Po mém příjezdu jsem zjistila, že právě díky Erasmu se mi otevřely nové dveře. A od té doby jsem chtěla jen cestovat. Od té doby, jsem překročila práh strachu z mluvení francouzsky a chtěla jsem víc a víc. Vše se zdálo tak jednoduché. A byl to start do života, který mám teď. 

Ze začátku můj Erasmus bylo trápení. Já později zjistila proč. Nebyla jsem totiž otevřená tomu, něco zažít a poznat nové věci, lidi. Mé nastavení nebylo správné. Což se nemůže říct o mém druhém Erasmu, o kterém uslyšíte příště!

Čím víc je to těžší a čím víc musíš překonat sám sebe, tím víc se posuneš dál. 

A co ty? Byl jsi na Erasmu? Řekni mi vše!

0-14min. INTRO

od 14min o Erasmu

Pa, Amálie

Sleduj mé cesty na insagramu: amalie_foltynova