Mluvčí vyjadřuje, že si myslí, že něco je či není možné. Do kavárny vstoupila žena v kostýmku a rozhlíží se po místě: Helen: Excuse me. Can I sit here? Steve: Please. Helen: Thanks. Je možné, abych se tu posadila? je možnost a dovolení se. Helen: …oh I just don't believe it! Steve: Can I help? Helen: I've left my money in the office. Steve: Oh dear. Well, er.. can I buy you a drink? Helen: Well, that's very nice of you but… Steve: Please. Helen: A coffee then. Thank you. Steve: (calling) Sam. Can we have two coffees, please. Helen: It's very nice of you. Thank you. V prvních dvou případech se jednalo o nabídku (Can I help? Can I buy you a drink?). V třetím případě šlo o objednávku (Can we have two coffees, please?). Pokud byste chtěli v restauraci a nebo obchodě o něco požádat obzvláště vybraným způsobem, potom byste patrně užili jiné sloveso, ale v běžné každodenní situaci kolem sebe všude uslyšíte. Can I have ..., please?