Modal Café – Angličtina Youradio Talk

The negative of can is can not – cannot. Usually we join these two words together - can’t. In British English we say [ka:nt] and this word is usually stressed: I can’t speak French. She can’t play the piano. In American English the negative of can is usually pronounced [kent]. Pronunciation: it is very important when you are speaking that there is a clear difference between can and can’t. Remember can is usually unstressed - [k..n]. Can’t is usually stressed: I can’t speak French. Ability: I can swim. I can’t speak Japanese. Offering: Can I buy you a drink? Possibility: You can always take a taxi. Suggesting: Can we meet for lunch tomorrow? Requesting: Can we have two coffees please? Permission: Excuse me. Can I sit here? Sloveso can (umět) často používáme, když mluvíme o dovednostech (umím plavat), když něco nabízíme (mohu tě pozvat na skleničku?), mluvíme o možnosti (můžeme jet taxíkem), když něco navrhujeme (můžeme jít spolu zítra na oběd), když o něco žádáme (můžeme dostat dvě kávy?) a když se dovolujeme (mohu si tu sednout?).

Mluvčí vyjadřuje, že si myslí, že něco je či není možné. Do kavárny vstoupila žena v kostýmku a rozhlíží se po místě: Helen: Excuse me. Can I sit here? Steve: Please. Helen: Thanks. Je možné, abych se tu posadila? je možnost a dovolení se. Helen: …oh I just don't believe it! Steve: Can I help? Helen: I've left my money in the office. Steve: Oh dear. Well, er.. can I buy you a drink? Helen: Well, that's very nice of you but… Steve: Please. Helen: A coffee then. Thank you. Steve: (calling) Sam. Can we have two coffees, please. Helen: It's very nice of you. Thank you. V prvních dvou případech se jednalo o nabídku (Can I help? Can I buy you a drink?). V třetím případě šlo o objednávku (Can we have two coffees, please?). Pokud byste chtěli v restauraci a nebo obchodě o něco požádat obzvláště vybraným způsobem, potom byste patrně užili jiné sloveso, ale v běžné každodenní situaci kolem sebe všude uslyšíte. Can I have ..., please?

The negative of could is could not. Usually we join these two words together - couldn’t. Like can, all the meanings of could have something to do with what the speaker believes is possible. But the difference is that with could the speaker sees the possibility as ‘distant’. Sloveso could je vlastně minulý tvar od slovesa can, ale užívá se stejně jako can i v čase přítomném a budoucím, a stejně jako can, když mluvíme o možnostech: Past: He could have spoken to her yesterday. Present: He could be in the kitchen. Future: You could take the train tomorrow. Requests: Could you help me, please. Suggestions: We could visit my mother next week. Ability: I could play the piano when I was a child. Could se užívá podobně jako sloveso can - ale je tu rozdíl, mluvíme sice o možnosti, ale zároveň mluvčí vyjadřuje určitý odstup. Mluvíme o vzdálené možnosti - může být vzdálená v čase - mluvčí hovoří o možnosti v minulosti. Nebo jde o společenský odstup. A nebo se užitím slovesa could poněkud distancujeme od svého tvrzení – možná je to všechno jinak.

Ability in the past: I could play the piano when I was a child. Requests: Could you help me, please? Suggestions: You could take the train tomorrow. Possibilities in the present: He could be in the kitchen. Possibilities in the future: We could visit my mother next week. Possibilities in the past: He could have spoken to her yesterday. Woman: (calling) Sam. Sam: Yo! Woman: Could we have two cups of tea and an orange juice, please? Sam: (off) No problem. Could we have two cups of tea - zdvořilostní odstup Elie: …he was so nice. But the other thing was he was really easy to talk to. The trouble is… Girl B: What? Elie: I don’t know if he wants to see me again. Girl B: Ah! … you could call him Elie: What? Just call him up: ‘oh hi. I really like you. Do you want to go out with me.’ No, I don’t think so. Girl B: Why not? (imitating girl A) Ooh he was lovely. We had a really good time. Elie: Stop it! (pause) Um, ok then. Could I borrow your phone? (Both laugh. Conversation fades.) Kamarádka Elie navrhuje, aby klukovi, který se jí líbí, zavolala, ale navrhuje to opatrně, protože si není jistá, jak bude Elie reagovat. Distancuje se od svého návrhu. Elie to zpočátku připadalo nemožné, ale na konci konverzace si půjčuje kamarádčin mobil: Could I borrow your phone? Tady se dovoluje. Klidně mohla použít can, ale jak už je zřejmě celá rozechvělá, zvolila zdvořilejší formu.

The negative of may is may not. It is possible to join these two words together. Like this… mayn’t. But this is very unusual. Most of the time we say may not. May is not a very common word in English, and it is less common in American English than British English. May is sometimes used like can and could. But it is a much more formal word. Stejně jako v případě can a could - pomocí may můžeme o něco požádat nebo něco nabídnout. May je daleko zdvořilejší, formálnější sloveso. Rozdíl gramatický: při nabídce či žádosti se may dá užít jenom v první osobě (sg.,pl.) I may, we may. Offering: May I help you? Formal requests: May we have a bottle of wine, please? Permission: May I sit here? To speculate about or consider things that are probably true in the present: They may be outside. To speculate about things that will probably be true in the future: He may come to the party on Sunday. To speculate about or consider things that were probably true in the past: She may have spoken to him yesterday. Pomocí slovesa may mluvčí vyjadřuje domněnku, že něco je a nebo není pravděpodobné.

Man 1: …thanks very much, been very useful. But we still have a lot to talk about. We’ll need another meeting. What about next week? German: May I make a suggestion? Man 1: Of course. German: Could we meet again next month? We may have more information by that time. Man 1: Ah. Um. I may be on holiday next month. German: I see. Well, next week then. Man 1: (conversation fades) I think that’s best. Dva businessmeni si domlouvají schůzku. Angličan navrhuje příští týden, ovšem jeho německý spolustolovník se snaží co nejzdvořileji odmítnout a způsobně žádá: dovolíte, abych navrhl - May I make a suggestion - dovoluje si podat návrh, aby se setkali příští měsíc, protože do té doby už zřejmě budou mít víc informací: We may have more information by that time. Ovšem příští měsíc by se do toho mohla připlést dovolená, jak zdvořile namítá Angličan: I may be on holiday next month. V obou případech se mluvčí domnívají, že jde o víc, než pouhou možnost, je velice pravděpodobné, že k tomu dojde.

The negative of might is might not. These words are often joined together:mightn’t. Might is the past form of may. But might is not just used to talk about ‘past time’. In fact, might and may are used in similar ways to talk about the past, the present, and the future. But in some uses, mother-tongue English speakers prefer to use might rather than may. Přestože might je minulý tvar, neužívá se jen v minulém čase, ale stejně jako may se užívá v čase přítomném i budoucím. Asking in a very formal way for permission: Might I make a suggestion? Making suggestions: You might want to see a doctor. Talking about things that are probable in the future: They might come to dinner tomorrow. To speculate about things that are probably true in the present: She might be in the office. To speculate about things that were probably true in the past: I might have left my books on the bus. Význam a užití slovesa might je v zásadě stejný jako u slovesa may: mluvčí se domnívá, že něco bylo - je - bude pravděpodobné, ale přece jenom rozdíl existuje. Mluvčí se od svého tvrzení distancuje, minulý tvar slovesa dodává odstup. Vzdálenost v čase, zdvořilý odstup a nebo chceme naznačit, že se tak trochu od svého tvrzení distancujme.

Helen a Steve přemýšlí, který dopravní prostředek bude pro Steva nejvýhodnější: Steve: ... impossible to get there for the time he wants… it’s too far to drive. I think I might take the train. Helen: Good idea. I’ll phone the station and ask….where’s my phone? Steve: What? Helen: I can’t find my phone. Steve: It might be in your briefcase. Helen: No. I always….oh dear. I think I might have left it in the taxi. Steve: Oh Helen. You’d better call them. Helen: Oh great, yes, of course. (conversation fades) But I haven’t got a phone, have I? Steve musí v určitou hodinu někde být a říká, že je to příliš daleko na cestu autem. A tak spekuluje, že pravděpodobně pojede vlakem: I might take the train - pravděpodobnost v budoucnosti. Helen se nabízí, že zavolá na nádraží, v kolik jedou vlaky, ale nemůže najít mobil. Steve ji uklidňuje, že ho může mít v tašce: It might be in your briefcase - pravděpodobnost v současnosti. Třetí might použila Helen, když se zhrozila, že ho mohla nechat v taxíku: I might have left it in the taxi - pravděpodobnost v minulosti. Pokud si kladete otázku, proč by se tu nedalo použít například sloveso could nebo may, tak odpověď zní – v podstatě dalo. Tady vlastně rozhoduje osobní pohled mluvčího – Helen to spíš cítí jako pravděpodobnost než možnost – tedy spíš might než could, a pravděpodobnost vzdálenější – takže opět might - spíš než may.

The negative of will is will not. It is usual to join these two words together. Like this - won’t. Will is most commonly used in English to talk about the future. It is also very common in sentences like – You’ll feel better if you take this medicine or I’ll tell him when I see him. It is possible to use shall with 'I' or 'we', especially in British English, in place of will, but this is considered quite formal and is not used so much any more. Sloveso will se dá kromě budoucího času užívat v mnoha jiných podobách – dokonce i pro čas minulý. Talking about the future: I’ll do it. Predicting the present: They’ll be having dinner now. Making a promise: I’ll do it. Offering: Will you have some more? Speculating about the past: That will have been in 1980 I suppose. Talking about habits or characteristics: He’ll sit for hours reading. Česky můžeme podobně říct: hodiny bude sedět a číst nebo jinak: sedí hodiny nad knihou. Na základě toho, co o určité situaci víme a jak ji chápeme, jsme o něčem přesvědčeni.

Talking about the future: He’ll be here in half an hour. Predicting the present: They’ll be having dinner now. Making a promise: I’ll do it. Offering: Will you have some more? Speculating about the past: That will have been in 1980 I suppose. Requests: If you’ll follow me… Talking about habits or characteristics: He’ll sit for hours reading. Refusals: I won’t do it. Girl 1: Honestly. They’re still not here. They’re always late! Where are they? Girl 2: Oh, I’m sure they’ll be here soon. Girl 1: Well I hope so. The party will be starting now. If they don’t get here in the next ten minutes, I’ll never talk to them again! Girl 2: (conversation fades) Calm down…. Dívky se chystají na večírek, čekají na přátele, kteří podle jedné z nich chodí věčně pozdě. Druhá dívka je smířlivější a uklidňuje situaci slovy: I’m sure they’ll be here soon – určitě tady co nevidět budou. Vyjadřuje své přesvědčení na základě toho, jak je zná a jakou má v takových situacích s nimi zkušenost. Předpovídá budoucnost. Podrážděná dívka předpovídá přítomnost. Mluví o party, která podle ní právě teď začíná: The party will be starting now – Podle mýho už párty začíná. Tím sama sebe ještě víc rozčílila, a tak slibuje a vyhrožuje: If they don’t get here in ten minutes, I’ll never speak to them again – Jestli tady do deseti minut nebudou, tak s nima už nikdy nepromluvím!