Modal Café – Angličtina Youradio Talk

Ani v budoucnosti není will bezproblémové. Musíme se například rozhodovat, kdy je lepší will a kdy se spíš hodí going to. Jaký je mezi nimi rozdíl? The difference between will and going to: Will is used as a future when the speaker has only just decided about something. They have not thought about it for a long time before they say it. Sloveso will se v budoucím čase hodí v případě, když se mluvčí právě o něčem rozhodl, zvlášť o tom nepřemýšlel, nekalkuloval, spontánně odpověděl například na otázku: Would you like a drink? - Yes please. I’ll have a coffee. The speaker has just decided to have a coffee. It’s a spontaneous or instant decision. This is a very common use of will as a future tense. Výraz going to užijete, když o něčem přemýšlíte: I’m going to meet my parents this weekend. - Tento víkend se scházím s rodiči. Mluvčí nevypálil okamžité rozhodnutí, ale sejít se rodiči představuje společnou dohodu, nebo přinejmenším telefonát předem.

Skupinka mladých lidí přemýšlí, co si dají k pití: Girl 2: So what will you have to drink? George: I’ll have a coffee. Alice? Alice: I’ll have an orange juice. So what have you two been up to recently (conversation fades) Girl 1: Well, I’ve been working…. Judy se zeptala, nabídla, co si kdo dá k pití? What will you have to drink? Kamarádi jí jeden po druhém bez velkého přemýšlení odpověděli: I’ll have a coffee... I’ll have an orange juice. A protože nad tím moc neuvažovali, rozhodnutí, co pít nevyžaduje ani žádné přípravy, hodí se tu sloveso will. Mother: Stacey! Stop that! Stacey: But Mum! I don’t like hot chocolate! I won’t drink it! Mother: You’ll do as I say! Now finish that drink or you won’t get any ice-cream. Stacey: (fade out) Oh, mum! K hádkám se také hodí sloveso will. Malá Stacey protestuje, že horkou čokoládu pít nebude: I won’t drink it!. Když něco odmítáme, užijeme will v záporu: I won’t. Matka ztrácí trpělivost a nařizuje: You’ll do as I say! - Uděláš, co ti říkám! A ještě přidává výhružku: A jestli to nevypiješ, nedostaneš zmrzlinu! - you won’t get any ice-cream.

The negative of would is would not. It is usual to join these two words together: wouldn’t. Would is the past form of will and is used in the same way as will but to talk about events in the past. It is also very commonly used to add politeness or formality to requests and offers: Would you give me a hand? - Would you like a cup of tea? Polite requests: Would you open the window? Offering: Would you like a drink? Talking about likes and preferences: I’d like to go to France. I’d prefer a black coffee. Speculating about the past: That would have been in 1980 I suppose.Talking about habits or characteristics in the past: He’d sit for hours reading. Would se užívá podobně jako will, ale je tu jeden zásadní rozdíl. Pomocí will vyjadřujeme své přesvědčení, jsme si jisti, že k něčemu dojde a nebo tomu tak je. Would naopak signalizuje něco nereálného: If I had a million dollars I’d go to the moon.

Modální would se užívá ve zdvořilých žádostech, nabídkách, spekulacích, když v minulosti mluvíme o budoucnosti, přičemž specifikou slovesa would je prvek nereálnosti či hypotézy. Sloveso would se většinou zkracuje – I would - I’d. Sam: Would you like anything else? Old man: Oh, thank you. Yes, please. I’d like another coffee but I’d prefer it a little cooler if possible. I can’t drink very hot things - it hurts my teeth. Sam: How about you ma’am? Old woman: Um. You wouldn’t have any decaffeinated coffee would you? Real coffee seems to stop me sleeping. Sam: Certainly. So a warm coffee and a decaff. Starší manželé si objednávají kávu. Vrchní Sam způsobně nabídl: Would you like anything else? – Dáte si ještě něco? Starší pán objednává a vyjadřuje, co by rád: I would like... Podruhé říká, co by radši: I would prefer. Dal by si ještě jednu kávu, ale tentokrát kdyby mohla být studenější. Horké mu vadí na zuby. Žena použila zápor - wouldn’t. Vyjádřila zdvořilou žádost: Neměli byste náhodou kávu bez kofeinu? A protože si není jistá výsledkem (spíš předpokládá, že ji mít nebudou), zdvořile naznačuje, že si příliš vymýšlí. Dodává ještě: would you? - náhodou? Výraz would you? na konci přidává otázce na nereálnosti a zdvořilosti.

Would užíváme, když popisujeme zvyklosti a zvyky v minulosti: He’d sit for hours reading. Něco dělával, ale už nedělá. V tomto kontextu se také užívá sloveso used to: He used to sit for hours reading. - Celé hodiny sedával a četl. The difference between used to and would: Both are used to talk about things that were true at some time in the past but are not true any more: I used to have a car. I don’t have a car now. When I had a car, I would drive everywhere. Used to is used for both states and repeated actions: I used to live in London. - Kdysi jsem žil v Londýně. Jde o souvislý, permanentní stav. I used to travel by train. - Jezdíval jsem vlakem. Znamená to pravidelně, každé ráno. Would can only be used for actions that were repeated and which the speaker sees as characteristic or habitual: When I was young I would read for hours every evening. - Zamlada (nebo i – jako malý) jsem každý večer hodiny četl.

Výraz used to je univerzálnější. Dá se užít, když popisujeme setrvalý, nepřerušovaný stav i pravidelně se opakující akci. Samozřejmě jen v minulosti. Modální sloveso would se dá užít jen v případě opakované akce, kterou navíc mluvčí prezentuje jako něco typického, charakteristického - zvyk, návyk, rituál. Sheily a Jane vzpomínají na školní léta: Jane: Oh, Sheila! That was so funny! And do you remember Mr Cox? He used to be a real devil! Always shouting! Sheila: Yes. But he’d always be nice to you, Jane. I think you were one of his favourites. Jane: I’m not so sure about that! But he did give me an interest in History. Before I met him, I never thought I’d study it at university. Sheila: And look at you now! Professor Jane Smith. (fade out) So what’s it like at Cambridge? Jane užila výraz used to. Vzpomínala na učitele dějepisu pana Coxe: To býval ale ďábel! Nejde o pravidelně se opakující akci, ale u pana Coxe šlo o setrvalý stav – pořád řval. Sheila ale namítla, že pan Cox býval na Jane hodný. Bylo pro něho charakteristické, že opakovaně při hodinách dějepisu byl na Jane hodný, patřila k jeho oblíbencům.

The negative of must is must not. It is usual to join these two words together. Like this: mustn’t. I must stop smoking. You mustn’t tell George. That must’ve been a great holiday. There is no past form of must. Instead we use had to: I had to give up smoking. You didn’t have to tell George. Did they have to get up so early? To give orders: You must be here early. You mustn’t wear jeans. Strong advice (i sami sobě): I must stop smoking. We are sure about something in the present: (Mary pláče) She must be unhappy. We are sure about something in the past: He must have gone. Mluvčí je přesvědčen, že něco je nezbytné, nutné. Když něco přikazujeme, vyplývá to z našeho přesvědčení, že je to tak nutné. Když říkáme, že to tak musí a nebo muselo být, opět vyjadřujeme své přesvědčení, že na základě nám jasných důkazů tomu tak nutně je.

To give orders or strong advice: I must stop smoking. You must be here early. You mustn’t wear jeans. To say that we are sure about something in the present: Mary is crying. She must be unhappy. To say that we are sure about something in the past: John’s car was here. It’s not here now. He must have gone. Sandy: …it’s been ages since I’ve seen you. John: So how’s the new job? It must be hard work. You look very tired. Sandy: Well actually, John, I quit yesterday. John: Wow! It must have been really bad! Sandy: You’re not joking. Sandy včera dala v práci výpověď. John to nevěděl a položil jí obligátní otázku, jak se jí vede v nové práci, a dodal: It must be hard work. Na základě dedukce je John přesvědčen, že nová práce musí být vyčerpávající – v přítomnosti. Sandy přiznává, že včera dala výpověď, a na to John vyjádří další přesvědčení, že to muselo být opravdu strašné - v minulosti. Sandy vysvětluje, v čem to bylo strašné: Sandy: I had to get up at the crack of dawn and catch the first train at 6.30. It took me ages to get ready. We had to look really smart all the time. No jeans or trainers. And the worst thing was that we weren’t allowed to smoke in the office. John: Come on Sandy! You needn’t get so upset. Musela vstávat brzo ráno, musela stihnout vlak v 6:30. Trvalo jí věčnost, než se vypravila, protože musela chodit (slušně) elegantně oblečená, žádné džíny ani tenisky!

Must se užívá jako muset - když není zbytí, musíme poručit nebo důrazně poradit. There is no past form of must. Instead we use had to: I had to give up smoking. You didn’t have to tell George. Did they have to get up so early?< Must nemá tvar minulého času, místo toho užíváme had to - minulý čas od have to. The negative of have to follows the usual rules for a verb. I have to becomes I don’t have to and so on. In British English, have got to is also commonly used in place of have to. To talk about what is necessary: I have to go to work early tomorrow. I’ve got to go to work early tomorrow. To talk about what is not necessary: I don’t have to wear a tie to work. Sloveso have to není modální sloveso, ale dá se užít podobně jako must. Ovšem přece jenom je tu rozdíl. Pomocí modálních sloves mluvčí přidává svůj pohled, vyjadřuje, jak on chápe situaci. Užijeme-li have to, nutnost přichází zvenčí.

Chceme-li vyjádřit, že něco bylo nutné v minulosti, užíváme minulý čas had to. Sloveso have to se dá použít i pro přítomnou a budoucí nutnost – jaký je tedy mezi nimi rozdíl? The differences between must and have to: I must give up smoking means I want to give up smoking. (Sám jsem se rozhodl, že musím přestat kouřit.) I have to give up smoking means The doctor (or someone else) has told me to give up smoking. (Doktor si myslí, že musím přestat kouřit) The negative: You mustn’t smoke in here. - Tady nesmíš kouřit. You don’t have to wear a tie, but you can wear a tie if you want to. -Můžeš nosit kravatu, ale není nutné, abys ji nosil. Mary upustila tác plný hrníčků a talířů. Mary: Oh, Sam. I’m sorry. I was trying to carry it in my left hand again. Sam: I can see that! I must have told you a thousand times! I can’t keep making excuses for you. Once more and Mr Christy will sack you. You’ve got to be more careful. Mary: I understand. Sorry Sam. And thanks. Mary vysvětluje, že se tác pokoušela nést v levé ruce. Vrchní Sam jí mockrát říkal, aby to nedělala: I must have told you a thousand times - minulý čas. Ale tady se nejedná o nutnost v minulosti, Sam se rozčiluje: musel jsem ti to už říkat aspoň tisíckrát! A potom připojuje klasický příklad užití slovesa have to/have got to. Říká Mary: you’ve got to be more careful, jestli nechceš, aby tě vedoucí vyhodil. Nutnost přichází zvenčí. Vedoucí, pan Christy, si myslí, že je nutné, aby byla Mary opatrnější.