Prodírali jsme se už téměř podzimním lesem, mokrým po dešti, po pás zarostlým hustým ostružiním. Brzy bylo jasné, že to tudy nepůjde, zkusili jsme to tedy po okraji lesa, který téměř okamžitě přecházel v kukuřičné pole. Rozmoklá mazlavá hlína, všemožné trnité šlahouny, křoví a výmoly. Po několika stech metrech jsme konečně narazili na omšelou zeď a v ní vyvrácenou branku.