Memy.cz

Občas se setkáme s tvrzením, že bychom měli myslet pozitivně, vidět svět v lepších barvách. Je to možné? Pojďme se nad tímto tvrzením zamyslet.

Budeme vycházet z filozofických a vědeckých perspektiv, které zpochybňují myšlenku svobodné vůle a tvrdí, že naše rozhodnutí a pocity jsou výsledkem předurčeného řetězce událostí a neurobiologických procesů.

* Determinismus a neurověda: Moderní neurověda naznačuje, že naše rozhodnutí jsou výsledkem předchozích neuronálních stavitů a vnějších vlivů, které nemusíme plně ovládat. Když někdo tvrdí, že můžeme přepisovat dráhy v našem mozku a pracovat na naší spokojenosti, deterministický pohled může argumentovat, že i schopnost a vůle k tomu, abychom se takto chovali, je podmíněna našimi genetickými predispozicemi a životními zkušenostmi, které nejsou plně v naší kontrole.

* Iluze vědomého rozhodování: Experimenty, jako jsou ty, které provedl Benjamin Libet, ukázaly, že naše mozky generují "readiness potential", signál pro akci, ještě předtím, než si uvědomíme vědomé rozhodnutí konat. To by mohlo naznačovat, že když si někdo myslí, že se rozhoduje být spokojený nebo nespokojený, je toto "rozhodnutí" ve skutečnosti předurčené podvědomými procesy.

* Předchozí zkušenosti a sociální kondicionace: Lidé, kteří jsou nespokojení, možná nejsou schopni jednoduše změnit svůj názor kvůli hluboce zakořeněným vzorcům myšlení, které byly utvářeny celý život. Sociální a kulturní faktory, výchova, traumata a zkušenosti z minulosti mohou mít silný dopad na to, jak vidíme svět a jak hodnotíme naše životní situace.

* Filozofický pesimismus: Filozofové jako Arthur Schopenhauer a další pesimisté by tvrdili, že lidská touha a neustálé chtění jsou základní charakteristikou naší existence, a proto nespokojenost je nevyhnutelným výsledkem lidského stavu. Z tohoto pohledu není otázka, zda chceme být spokojení nebo nespokojení, ale spíše, že jsme programováni touhou, která nám zabrání dosáhnout trvalé spokojenosti.

* Voluntarismus versus determinismus: Zatímco tvrzení které rozebíráme předpokládá, že máme možnost zvolit si spokojený životní postoj, kritika by mohla argumentovat, že i naše touha a schopnost "zvolit" jsou ovlivněny faktory mimo naši kontrolu. Někdo by mohl chtít být spokojený, ale nemít prostředky nebo psychologickou schopnost toho dosáhnout.

Z těchto bodů vyplývá, že myšlenka, že jedinci si mohou jednoduše "zvolit" být spokojení a změnit svůj myšlenkový proces, je možná příliš zjednodušená a ignoruje hlubší a komplexnější síly, které ovlivňují naše chování a emoce.

V případě zájmu dokonce můžeme přidat argument o absenci svobodné vůle tím, že přidáme hlubší, filozofickou dimenzi do naší diskuse.

Z tohoto pohledu nejenže naše rozhodnutí nejsou svobodná kvůli deterministickým faktorům, ale "já", které se domníváme, že rozhoduje, považujeme za iluzi.

V mnoha duchovních tradicích, včetně buddhismu a některých škol hinduismu, je "ego" považováno za falešnou identitu, začarovaný kruh myšlenek a vnímání, které nás odděluje od pravé povahy reality a pravého sebeúvědomění. Ego je vnímáno jako konstrukt, který tvoříme skrze naše myšlenky, pocity a připoutání k osobní identitě, a který nás nutí cítit se odděleně od ostatních a od světa.

Podle této perspektivy, když tvrdíme že "musíme bojovat o naši spokojenost", předpokládá existenci pevného "já", které může tento boj vést. Nicméně, pokud je "já" jenom soubor proměnlivých psychologických stavů a sociálních rolí, pak vlastní rozhodnutí o spokojenosti nemohou být považována za akty svobodné vůle jednotlivé nezávislé entity. Spíše by se jednalo o výsledky složitých interakcí myšlenek, pocitů a vnějších podmínek, které jsou interpretovány iluzorním "egem".

Tato perspektiva by dále podpořila argument, že nespokojenost a touha po zlepšení je nejen výsledek evolučního a sociálního programování, ale i hlubšího nepochopení naší pravé povahy. Při rozpoznání "ega" jako iluze můžeme dospět k závěru, že místo snažení dosáhnout spokojenosti prostřednictvím změny vnějších okolností nebo vnitřních myšlenkových procesů, bychom se měli možná pokusit překročit hranice vlastní identity a hledat klid v přijetí naší základní propojenosti s okolním světem.

Průkopnická společnost Elona Muska Neuralink, která vyrábí mozkové čipy, nedávno získala od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv zelenou k zahájení testování na lidech. Tento milník následuje po zprávách agentury Reuters o rozsáhlé fázi testování společnosti na zvířatech, při níž bylo utraceno zhruba 1 500 zvířat - což je nezbytný, i když kontroverzní krok při vývoji takto avantgardní technologie.

První dobrovolník, kterého společnost Neuralink hledá, se vydá na cestu, která zní jako science fiction: podstoupí chirurgický zákrok, při němž mu bude odstraněna část lebky a do mozku zavedeny dráty tenčí než lidský vlas. Tyto dráty s elektrodami jsou navrženy tak, aby snímaly nervovou aktivitu, což otevírá nesčetné možnosti, jako je posílání zpráv nebo hraní her pouhou myšlenkou.

Podle agentury Bloomberg News se společnost Neuralink zaměřila na specifický profil tohoto průkopnického dobrovolníka - kvadruplegika mladšího 40 let. Cílem je navrátit pocit samostatnosti osobám s oslabujícími neurologickými stavy prostřednictvím přímého mozkového rozhraní. Navzdory ohromnému zájmu potenciálních účastníků, jak poznamenala biografistka Ashlee Vanceová, hledání ideálního kandidáta pokračuje.

Proces zahrnuje použití pokročilého robotického chirurga, příznačně pojmenovaného "R1", který do mozku implantuje 64 vláken s přesností navrženou tak, aby se vyhnul životně důležitým cévám. Každé vlákno nesoucí 16 elektrod má za úkol zaznamenávat údaje o záměru pohybu, které budou počítače společnosti Neuralink dekódovat.

Ačkoli společnost Neuralink neuvádí počet účastníků studie nebo celkový počet schváleném FDA, je zřejmé, že společnost prošla složitým procesem vyjednávání zaměřeným na bezpečnost a etické aspekty.

DJ Seo, spoluzakladatel a viceprezident pro inženýrství společnosti Neuralink, nastínil vizi: bezprostředním cílem je vytvořit všeobecné mozkové rozhraní, které by navrátilo nezávislost lidem trpícím těžkým neurologickým postižením. Širší ambice jsou však mnohem rozsáhlejší - umožnit miliardám lidí překonat biologická omezení a rozšířit lidský potenciál.

Tento technologický skok přináší naději nejen na obnovu ztracených schopností, ale také na léčbu zranění. Představte si budoucnost, kdy bude možné využít signály mozku k ovládání protéz končetin s plynulostí přirozeného pohybu nebo kdy bude možné obejít ochrnutí přímou komunikací mezi mozkem a elektronickými zařízeními. Důsledky pro lékařskou vědu, rehabilitační terapii a každodenní život jsou hluboké.

Pokusy společnosti Neuralink na lidech jsou důkazem neúnavné snahy o lidský pokrok. Díky této iniciativě by sblížení technologie a biologie mohlo nejen napravit, ale také zlepšit lidskou zkušenost a učinit to, co bylo dříve doménou science fiction, realitou pro postižené a nakonec pro celé lidstvo.

O víkendu se chystá strana TOP 09 uspořádat sněm, na kterém se budou volit osobnosti do čela strany. Není asi překvapením, že současná předsedkyně Markéta Pekarová Adamová kandiduje na svou pozici bez protikandidátů. V současné době není alternativa, která by mohla přinést něco nového. Adamová je stabilní a konzistentní vůdce této pravicové liberální strany a ačkoliv se to mnoha stranickým veteránům nelíbí, svou pozici drží pevně v rukách a příznivci hlavně mladšího a progresivního křídla strany na nějaké přepřahání nepomýšlí.

Podle podcastu “Vlevo dole” se ovšem diskutuje o napětí ohledně funkcí místopředsedů. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek má totiž kandidovat na post prvního místopředsedy, namísto Tomáše Czernina, který se zdá být zaměřen spíše na správu rodového majetku. Czernín jako místopředseda nezářil, málokdy nějak výrazně glosoval politické dění a je pravdou, že to bylo spíše dobře. Vzpomeňme třeba na jeho vyjádření ohledně “kauzy Feri”.

“Je to celé zvláštní, děvčata určitě, pokud k něčemu takovému došlo, měla jít hned na policii. Je zvláštní, že se to vynoří takto před volbami.”

Podle tvůrců zmíněného podcastu uvažoval o kandidatůře Jan Jakob, současný místopředseda a šéf poslaneckého klubu, ale nakonec se rozhodl ustoupit Válkovi, aby ten mohl posílit vedení strany, což je prý důležité zejména proto, že Pekarová Adamová není ve vládě.

Aktéři podcastu se netajili názory, že Jakob by mohl být pro Adamovou lepším prvním místopředsedou, hlavně kvůli svým pragmatickým politickým schopnostem. Byl by také dobrý parťák, který by Adamové kryl záda. Válek je vnímán jako někdo, kdo je sice hluboce zanořen do problematiky zdravotnictví, ovšem v jeho případě se toto zanoření neodráží v denní praxi, s ohledem na to, jakým způsobem řídí své ministerstvo. V podcastu se zmiňují problémy, které Válek jako ministr zdravotnictví řeší, včetně náročné situace okolo kolabující distribuce léků nebo neochotu vést dialog s protestujícími lékaři. Diskutující se v podcastu obávají, že jeho pozice v čele ministerstva a zároveň ve vedení strany, by mohla být přílišným břemenem.

Válek v minulosti čelil ostré kritice od zdravotních odborářů, kvůli zvyšování povoleného množství přesčasů a stagnaci platů ve zdravotnictví. Samotný post ministra zdravotnictví je velmi náročný a je otázkou, do jaké míry by byl post místopředsedy TOP 09 vhodný pro personu, která má značný komunikační deficit.

V podcastu Vlevo dole se dává ke zvážení, zda by Adamová neměla provést diverzifikaci politického portfolia TOP 09 a vsadit i na jiné osoby, aby strana měla alternativy v případě Válkových potenciálních problémů na jeho ministerstvu. Jedna z mála stran, která se vyhýbá populistickému harašení si nemůže dovolit mnoho přešlapů, protože část jejího elektorátu by mohla podlehnout nájezdu hladových Pirátů.

***Jana:** Vítám Vás u dnešního podcastu, který budeme věnovat konfliktu mezi Izraelem a teroristickými formacemi v pásmu Gazy. Pozvali jsme si humanitárního pracovníka, který se zajímá o blízkovýchodní problematiku. Martin Rozum se živě zajímá o utlačované menšiny v celém světě a dnes s ním budeme diskutovat o některých aspektech války mezi Izraelem a Hamásem*

***Jana:** Já tě zdravím Martine a začneme hned z ostra. Izrael přinesl důkazy, že Hamás své vojenské objekty umisťuje do zranitelné infrastruktury v Gaze. Jak toto rozhodnutí vidíš?*

**Martin:** Nemůžeme ignorovat, že Izrael dlouhodobě okupuje palestinská území a Hamas je organizace, která se brání proti této okupaci. Útoky z míst, jako jsou školy a nemocnice, mohou být projevem zoufalství a taktiky, která má malý prostor pro pohyb v hustě osídleném Gaze.

**Jana:** *Ale to neospravedlňuje použití civilní infrastruktury jako štítu. Mezinárodní právo jasně odsuzuje umisťování vojenských cílů do blízkosti civilních objektů. Izrael má právo se bránit a pokud jsou rakety vypouštěny z těchto míst, je logické, že budou cílem odvetných úderů.*

**Martin:** Izrael má jedno z nejvyspělejších vojenských systémů na světě. Mohli by používat přesnější zbraně a taktiky, aby se vyhnuli civilním obětem. Měli bychom také zvážit, že blokáda Gazy ztěžuje jakýkoliv normální život a Hamas může argumentovat, že nemá jinou možnost.

**Jana:** *Jsem pro humanitární pomoc pro obyvatele Gazy, ale nemůžeme ospravedlnit taktiky Hamasu. Záměrné umisťování vojenských zařízení vedle civilistů je válečný zločin. Izrael má právo se bránit, a když to dělá, snaží se minimalizovat civilní ztráty, čehož je mnoho případů důkazem.*

**Martin:** Obrana je jedna věc, ale odpovědnost za ochranu civilistů je na obou stranách. Nemůžeme jednoduše akceptovat ztráty na životech jako nevyhnutelný důsledek konfliktu. Mezinárodní společenství by mělo zasáhnout a najít řešení, které zabrání dalšímu krveprolití.

**Jana:** *Souhlasím, že potřebujeme mírové řešení, ale dokud se Hamas bude uchylovat k teroristickým taktikám a ohrožovat izraelské civilisty, Izrael se bude bránit. Mír není možný, dokud teroristické skupiny budou pokračovat ve svých akcích a mezinárodní společenství by mělo odsoudit jejich taktiku stejně jako odpovědi, které vedou k civilním ztrátám. Nezapomeňme také na to, že Hamás stále ještě drží v zajetí více než 200 zajatců, které odvlekl z izraele.*

**Martin:** No právě. Musíme být realističtí. Hamas drží v zajetí dvě stě lidí, což je značný nátlakový prostředek. Izrael by měl zvážit výměnu kterou nabízí Hamás, protože lidské životy jsou nejcennější a neměli bychom dovolit, aby se staly prostředkem politického boje.

**Jana:** *Martine, přistupovat na vydírání teroristů vytváří nebezpečný precedent. Pokud Izrael ustoupí a propustí tisíce odsouzených teroristů, požaduje jich snad propustit 6000, vyšle tím signál, že únosy jsou účinným nástrojem politického nátlaku. To může vést k dalším únosům a ztrátám životů v budoucnosti.*

**Martin:** Já chápu ten argument, ale co ty rodiny těch zajatců? Co když by to byl někdo z tvé rodiny? Diplomatické řešení, i když není ideální, může zachránit nevinné životy. Bylo by nemorální je obětovat kvůli politickému stanovisku.

**Jana:** *A co bezpečnost těch tisíců lidí, kteří by byli v ohrožení, pokud by byli ti teroristé propuštěni? Nejde jen o ty zajatce, jde o bezpečnost celého Izraele. Výměna by nemusela znamenat konec únosů; mohla by být začátkem mnohem horšího cyklu násilí.*

**Martin:** Přesto si myslím, že by Izrael měl zvážit humanitární aspekt situace. Mezinárodní společenství by mohlo pomoci zprostředkovat výměnu, která by zajistila, že propuštění vězni nebudou pokračovat v teroristické aktivitě, a zároveň by to mohlo vést k dalším krokům k trvalému míru.

**Jana:** *Humanitární řešení bychom měli hledat, ale ne za cenu bezpečnosti státu. Izrael požaduje okamžité propuštění rukojmích a je ochoten ukončit útoky na Gazu, což je rozumný požadavek. Mírové řešení nemůže být postaveno na ústupcích vůči terorismu. Mělo by být založeno na právních zásadách a respektu k lidským právům.*

**Martin:** Já chápu tvou pozici, ale nejsem si jistý, jestli tvrdý postoj je jediná cesta. Kompromisy jsou někdy nutné, i když jsou bolestivé. Propuštění zajatců by mohlo vést k otevření dialogu a snižování napětí.

**Jana:** Dialog je důležitý, ale nesmíme zapomenout na oběti těchto teroristů, pokud by byli propuštěni. Jejich rodiny očekávají, že spravedlnost bude vykonána. Propuštění zločinců, kteří mají na svědomí vraždy nevinných, by bylo velmi nespravedlné vůči těmto rodinám. V každém případě ti děkuji Martine že jsi k nám do studia zavítal, byť nad některými tvými argumenty zůstává rozum stát.

**Martin:** Já děkuji za pozvání a přeji hezký den.

Slavoj Žižek o Izraeli, Hamásu a rostoucí vlně globálního antisemitismu

Kontroverzní filozof Slavoj Žižek se v rozhovoru pro PoliticsJOE nedávno výrazně vyjádřil ke konfliktu mezi Izraelem a Hamásem a k zákeřnému nárůstu globálního antisemitismu. Žižek, známý svou otevřenou kritikou a "umírněně konzervativním komunistickým" postojem, svými komentáři opět rozvířil vody politického diskurzu.

Žižekův postoj k Izraeli a Hamásu

Ačkoli Žižek v minulosti kritizoval izraelskou politiku, zejména na Západním břehu Jordánu, jednoznačně odsoudil akce Hamásu v Gaze. Tvrdí, že barbarství, které Hamás páchá na izraelských civilistech, je neomluvitelné a Izrael se proti němu musí důrazně bránit. Filosofova vyjádření mají potřebnou komplexnost, která uznává právo Izraele na obranu a zároveň kritizuje některé izraelské politiky, které k napětí přispívají.

Ve svém článku pro Project Syndicate Žižek označuje násilí ze strany Hamásu jako pogrom, jehož cílem je vyhlazení izraelského státu a jeho obyvatel. Poukazuje na tragickou ironii, že Hamás se zaměřuje na komunity, které se aktivně podílely na podpoře míru, čímž konflikt eskaluje do nových výšin.

Kritika radikalismu na obou stranách

Žižkova kritika není jednostranná. Odsuzuje také osobnosti, jako je Itamar Ben-Gvir v izraelské vládě, za to, že se hlásí k radikálním programům, které jako by odrážely výlučnost, o niž usilují zastánci tvrdé linie v Hamásu. Podle Žižeka brání fundamentalistické frakce na obou stranách cestě k míru a naznačuje, že skutečný konflikt není mezi Izraelci a Palestinci, ale mezi těmi, kteří uvízli v radikálních ideologiích, a těmi, kteří usilují o mírové soužití.

Znepokojivé šíření antisemitismu

Jednou z Žižekových naléhavých obav je mutace antisemitismu v globální hnutí. Obává se, že konflikt může podnítit antisemitské nálady a spojit je s antikoloniálními a osvobozeneckými narativy třetího světa. Odkazuje na znepokojivý trend, kdy jsou závažné problémy v oblasti lidských práv, jako jsou ugandské zákony proti homosexualitě, rámovány jako antikoloniální boj, což je taktika, které se obává, že by mohla být použita i v případě antisemitských ideologií.

Putinovo politické manévrování

Žižek se dotýká pokusů Vladimira Putina přirovnat Izrael k Ukrajině a vykreslit obě země jako koloniální výspy Západu. Tato strategie má podle Žižeka za cíl získat podporu postkoloniálních národů proti Západu a nebezpečně spojuje legitimní antikoloniální nálady s antisemitismem.

Výzva k naději a soužití

Ve světle této tvrdé kritiky však Žižek vysílá poselství naděje. Vyzývá Izrael, aby odstranil hrozbu, kterou představuje Hamás, ale také aby nabídl Palestincům "program naděje", gesto, které by mohlo vydláždit cestu k míru a usmíření.

Paradox antisemitských sionistů

Zajímavé je, že Žižek odsuzuje také to, co nazývá "antisemitskými sionisty", tedy osoby jako Donald Trump, které mohou současně chovat antisemitské tendence a zároveň podporovat stát Izrael. Tato podpora je podle Žižeka často podložena snahou udržet židovskou populaci soustředěnou v Izraeli, a nikoli integrovanou v rámci západních zemí.

Přijetí židovského přínosu civilizaci

Na konec Žižek vyzdvihuje hluboký přínos Židů k evropské modernitě a osvícenství a zdůrazňuje, že jejich vliv je nedílnou součástí struktury globální civilizace.

Žižkův rozhovor je svědectvím o jeho komplexním světonázoru. Vyzývá posluchače, aby přemýšleli nad rámec binárních opozic a čelili sílící vlně globálního antisemitismu s jasným pohledem na historii, kulturu a potenciál mírumilovnější budoucnosti. Bylo by dobré, kdyby levicově smýšlející sympatizanti naslouchali tomuto hlasu rozumu, který je z těchto ideologických pozic poměrně osamocený.

Na následky zranění hlavy, způsobené tupým předmětem na propalestinské demontraci, zemřel Paul Kessler, 69 letý Žid. Tato zbytečná smrt by nám mohla připomenout, že eskalace násilí ve světě nevede k řešení současné situace. Lidé na ulicích řešení nemohou najít. Přesto bychom se o něj měli co nejdříve snažit.

Konflikt mezi Izraelem a Palestinou je jedním z nejdéle trvajících a nejsložitějších problémů současné mezinárodní politiky. Izrael se nyní snaží válečnou operací odstranit hrozbu kterou představují ozbrojené skupiny uvnitř Palestinského prostoru. Již nyní by ale měly přicházet iniciativy, jakým způsobem se bude situace řešit, až utichnou zbraně. Samotný Izrael ani obyvatelé žijící v pásmu Gazy nemohou problém soužití vyřešit.

Pro účinné řešení konfliktu by měly být zapojeny mezinárodní orgány, především Organizace spojených národů, ale i regionální mocnosti. Arabští sousedé Izraele a Palestiny hrají klíčovou roli v možnosti dosažení trvalého řešení, neboť mají kulturní a historické vazby jak s palestinským lidem, tak s izraelským státem. Také Evropa a USA mají prostředky a vliv potřebný k prosazování mírových iniciativ.

Klíčové kroky, které by mohly být podniknuty pro řešení situace:

* Příměří a humanitární pomoc: V střednědobém období je třeba dosáhnout příměří s pomocí zprostředkovatelů z OSN a Arab League. To by mělo být následováno poskytnutím nezbytné humanitární pomoci obětem konfliktu a obnovením infrastruktury.

* Mezinárodní konference: Svolání mezinárodní konference, kde by zúčastněné strany diskutovaly možnosti mírové dohody. Tato konference by měla mít podporu velkých mocností, ale také arabských a muslimských států, aby získala větší legitimitu v očích Palestinců.

* Vytvoření mezinárodní mírové skupiny: Skupina by měla být tvořena zástupci Evropské unie, Spojených států, Ruska, Číny a zejména arabských států, a měla by jednat jako facilitátor dialogu a dohledávat dodržování dohodnutých podmínek.

* Rekonstrukce a rozvoj: Dlouhodobý mír vyžaduje řešení hlubších příčin konfliktu, což zahrnuje socioekonomické nerovnosti. Investice do obnovy a rozvoje palestinských oblastí jsou nezbytné pro zlepšení životních podmínek a snížení napětí.

* Státnost a bezpečnost: Je nutné diskutovat o statusu Palestiny a zárukách bezpečnosti pro Izrael. To zahrnuje otázky hranic, bezpečnosti, práva na návrat palestinských uprchlíků a statusu Jeruzaléma.

* Vzdělávání a dialog: Podpora vzdělávacích a kulturních výměnných programů mezi mladými Izraelci a Palestinci může dlouhodobě přispět k vytváření mostů porozumění a míru.

* Mezinárodní právo a spravedlnost: Musí být zajištěno, že jakékoli řešení bude v souladu s mezinárodním právem a že se obětem zločinů dostane spravedlnosti.

* Sledování a zajištění dodržování dohod: Vytvoření nezávislých mezinárodních mechanismů pro sledování a zajištění dodržování mírových dohod je klíčové pro udržitelnost míru.

* Inkluze všech frakcí: Dialog musí zahrnovat všechny politické a sociální frakce obou stran, aby bylo možné dosáhnout komplexního řešení.

Řešení izraelsko-palestinského konfliktu si žádá komplexní, víceúrovňový přístup, který zahrnuje bezprostřední akce pro zmírnění současného utrpení a dlouhodobé strategie pro dosažení udržitelného míru. Nezbytná je i politická vůle všech zainteresovaných stran a mezinárodní společenství, aby podporovaly mírový proces a aby byly připraveny přijímat a provádět kompromisní řešení.

Úvaha o tom, zda může eko-aktivismus přispět k řešení klimatických změn.

Krátké zamyšlení nad naším periskopem

Hovory na ceste - Zrcadla Gobelin č.7

Hovory na cestě - Proč být dobrý (Gobelín č.6)