V téhle epizodě mluvím s herečkou, moderátorkou a zakladatelkou projektu Udrž ksicht Martou Dřímou Ondráčkovou o tom:

– jaké masky si nasadila, aby přežila veřejný prostor
– proč ji lidé považovali za „pindu“, když se jen chránila
– jaké to je, když vám plastický chirurg řekne, že jste přišla „kvůli nosu“
– proč podle ní český školní systém zabíjí autenticitu
– a co je skutečně za potřebou „udržet ksicht“

Mluvíme o ambici matek.
O mateřském selhání.
O ztraceném čase.
O tom, jaké to je vědomě sundat masku a vystavit se bolesti.

Ve FREE části uslyšíte:
– Martinu cestu od televizní tváře k autentické ženě
– jak vznikl projekt Udrž ksicht během covidu
– co znamená „udržitelnost“ nejen v obličeji, ale i v životě
– proč laskavost považuje za klíčovou hodnotu

🔒 V placené části na HeroHero jdeme mnohem hlouběji:

– Rubrika „Tak to ne“ (žena po čtyřicítce je odepsaná, ambice matek škodí dětem…)
– Otevřená debata o domškoláctví vs. systémové vzdělávání
– Jak Marta pracuje s vlastními výbuchy vzteku
– Co se děje, když žena chce čas pro sebe a dítě jí „sedne před foťák“
– Jak učí dcery pracovat s ambicí a odpovědností
– A proč tvrdí, že laskavost je politické téma

Celou epizodu najdete na HeroHero.

V téhle epizodě podcastu Mezi rolemi mluvím s Hankou Třištíkovou o čtyřech letech snahy o dítě, o IVF, které „není na počkání“, a o tlaku, který se tváří jako dobře míněná rada.

O čase, který se z podpory změní v nátlak.
O těle, které se stane veřejným tématem.
O rozhodnutích, která žena dělá ne proto, aby byla obdivovaná – ale aby přežila.

Dotkneme se:
– IVF a reality klinik
– zamlklého těhotenství a návratu do procesu
– císaře, kojení a vět, které ženám nikdo neodpouští
– mateřství bez „ideálních podmínek“

Tenhle rozhovor není motivační.
Je pravdivý.

👉 Plná verze epizody je na HeroHero Mezi rolemi.

Aneta Krejčíková otevřeně mluví o rodinném traumatu z porodů, o strachu, který se dědí, a o tom, jak moc chce žena změnit scénář, který nikdy nepsala.
V tomhle rozhovoru se poprvé díváme na porod jako na rozhodnutí o moci — o tom, kdo ji drží, a kdo ji ženě bere.
A v části HEROHERO 👉 https://herohero.co/mezirolemi se dostaneme ještě dál: jak se promění tělo, vztah i identita ženy, která nechce žít podle představ ostatních.

Co se stane, když Vlastina Svátková sedí naproti psychoterapeutce a už nemá kde uhnout?

Začneme tím, co Vlastinu provází celý život: maska křehkosti, kterou jí přišila veřejnost. A tlak být „ta hodná“, která se omluví i za vlastní bolest.
Mluvíme o vztazích, které vypadaly správně, ale nikdy nebyly bezpečné.
O tom, jak vypadá ženský hněv, když se nesmí projevit.
A o chvílích, kdy se žena naučí být sama tak dlouho, až si přestane umět představit, že by ji někdo skutečně unesl.

FREE verze jde hluboko do témat intimity, mateřství, osamělosti a vzorců, které se opakují, i když si myslíme, že už jsme „jiní“.
A končí přesně ve chvíli, kdy otevírám rubriku Tak to ne! a pokládám výrok „Vlastina je moc ezo“.
Její odpověď úplně mění to, co si pod tím slovem představujete.

Začíná nový seriál o přátelství.
Pro všechny ženy, které někdy držely vztah, který už dávno nedržel je.

Tenhle díl je o vztazích, ze kterých odcházíme tiše.
Bez scén, bez rozchodového monologu, bez vysvětlení.
O přátelstvích, která se nerozpadnou výbuchem, ale vyčerpáním.
O vztazích, kde jsme tak dlouho držely druhé nad vodou, až jsme jednoho dne zjistily, že už nemáme energii držet samy sebe.

Mluvím o vyhoření z dostupnosti, o asymetrii blízkosti, o empatii jako droze, o tichých koncích, které bolí víc než ty hlasité, a o momentu, kdy poprvé zjistíš, že ti nechybí člověk — ale klid.

A pak přichází okamžik, kdy se všechno láme:

„Když přátelství skončí, většina lidí si myslí, že to nejhorší už mají za sebou…“

Tam končí free verze.
V placené části rozebírám:
— co se psychologicky děje po konci vztahu bez hádky
— proč místo úlevy přichází ticho po výbuchu
— jak vydržet abstinenční příznaky vztahovosti
— jak poznat, že vztah už není přátelství, ale zvyk
— jak přenastavit loajalitu zpátky k sobě
— a kdy je „dost“ zralost, ne zrada

🔒 Celou epizodu poslouchejte na HeroHero/mezirolemi

Oběť domácího násilí neodchází poprvé.
A není to slabost. Je to cyklus.

Jak říká advokátka Lucie Hrdá:

„Průměrná oběť odchází po sedmém pokusu.“

V rozhovoru se bavíme o tom:

• co dělá násilí s kompetencemi a identitou,

• proč manipulátor působí klidně a „normálně“,

• proč oběť u soudu působí rozbitě,

• proč neexistuje „ideální oběť“.

A také o dětech:

„Ty zákony vůbec nemyslí na to, že nějaké dítě je obětí domácího násilí.“

🎧 Free část obsahuje první polovinu rozhovoru.
🔒 Plná verze na HeroHero obsahuje rozhovor celý — včetně free části + rubriku Tak to ne!

V plné verzi pokračujeme:

• postseparační násilí,

• děti jako prostředek moci,

• „dohody“, které by jinde neprošly.

👉 Celá epizoda: https://herohero.co/mezirolemi

Rozchod nemusí být válka.
Herečka Jana Bernášková mluví o tom, jak se dá odejít bez zlosti – a zůstat rodinou, i když vztah skončil.
O střídání domácností, rodičovství po rozvodu a o větě, kterou by si zasloužila být citovaná ve všech příručkách o vztazích:
„Děti by se neměly stěhovat. Stěhujeme se my.“

V první části mluví o tom, proč se nerozchází v hněvu, jak zvládnout proměnu vztahu bez pocitu selhání a proč klid někdy bolí víc než hádka.

Na HeroHero pak pokračujeme tématy, o kterých se běžně mlčí –nevěrou, mileneckými vztahy a lidskostí bez moralizování.
O tom, co se děje, když se hranice vztahu rozšíří víc, než jsme čekali.

První díl nového sólo seriálu podcastu Mezi rolemi –
o tom, co se děje, když se snažíme o dítě.
O psychologii léčby, o IVF procesu, o čase mezi výsledky,
o vztazích, které se pod tlakem mění,
a o tělech, která se snaží fungovat, i když už nemůžou.

Tenhle díl není o hormonech.
Je o tom, co se stane, když tělo začne řídit protokol
a hlava přestane věřit, že má naděje smysl.
O tichu v čekárně, které není klidné,
a o ženách, které se učí dýchat znovu.

Free verze končí tam, kde se otevírá mužská perspektiva –
jak neplodnost prožívají muži,
jaké strategie používají,
a jak se mění vztah, když přestává být jen o dvou.

🎧 Celou epizodu včetně bonusu si můžete poslechnout na HeroHero.

Psycholožka Barbora Pšenicová, ředitelka neziskové organizace Nevypusť duši mluví o generaci, kterou často nazýváme „sněhové vločky“.
O dětech, které dokážou mluvit o úzkosti dřív než jejich rodiče.
O učitelích, kteří se snaží udržet rovnováhu mezi systémem a vlastní vyčerpaností.
A o rodičích, kteří chrání tak moc, že už se bojí pustit.

🎧 V celé epizodě na HeroHero – Mezi rolemi uslyšíte:
• proč přehnaná ochrana dítěti bere odvahu a víru, že to zvládne,
• jak se úzkost rodičů přenáší na děti,
• co pomáhá, když se puberta změní v každodenní boj,
• a proč láska bez hranic není láska, ale strach.

„Vidíme, že trpí, a chceme to zastavit,“ říká Bára.
„Ale dítě potřebuje naši přítomnost, ne naše řešení.“

Lenka Helena Koenigsmark byla ředitelkou Mattelu pro Střední Evropu. Pak se jí narodil syn Max s těžkým postižením – a její život se obrátil naruby. Nešlo už o hračky ani o kampaně, ale o každodenní péči o dítě, které i po deseti letech zůstává „miminkem“ s třiceti pěti kilo. Potom přišla politika – a s ní i veřejná nálepka „silné ženy“, kterou sama odmítá. V rozhovoru mluví o stigmatizaci, lítosti, o vztahu, který obstál pod tlakem, i o tom, co udělá nepřetržitá péče s tělem a identitou. „Síla není v tom unést všechno. Síla je v tom umět se zlomit a říct si o pomoc,“ říká. A dodává: nejhorší není postižení. Nejhorší je lítost.

👉 Free část poslouchejte tady. Plnou verzi najdete na HeroHero. V té se mimo jiné dozvíte:

• jak se v rodině hledá rovnováha, když zdravý bratr dospívá a odmítá ustupovat,

• co s manželstvím udělá deset let nepřetržité péče a proč „tatínek nehlídá, ale stará se“,

• proč věta „silné ženy nepotřebují pomoc“ je podle Lenky nesmysl,

• a jakou cenu má pravdivost na Instagramu, když sdílíte intimní okamžiky postiženého dítěte.