Znám ho dobře už od dob studií. Ale když jsem během příprav nové výstavy po dlouhém čase pandemie a nekonečném uzavření hradu za prezidenta Zemana do něho znovu mohl vstoupit, jen tak se procházet arkádami, toulat se po okolních zahradách, vyjít nahoře na terasu a podívat se proti proudu Vltavy na jih, někam za horizont až tam, kde leží bájná Arcadie, zmocnilo se mě nadšení a radost z místa, architektury, světa, jako už dlouho ne.