Antonín Kotík vykládal příjmení Jetenský z místního jména obce Dětenice, odkud původní nositel patrně pocházel. Bylo by však třeba vidět starší matriční záznamy, aby se tato domněnka potvrdila. Nejvíce obyvatel s příjmením Jetenský/Jetenská žije v Chomutově, celkem jich v ČR můžeme potkat 164.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Kuš patrně pochází z apelativa kuš jako označení někoho, kdo vyráběl střelné zbraně, nebo je používal. Jan Svoboda vykládal jméno Kušě též jako „kusý pes“ podle Gebauerova slovníku, ovšem to se nám zdá být méně pravděpodobné. České příjmení Kus vykládá Dobrava Moldanová z nářečního apelativa kůs, tj. (pták) „kos“, i když Český jazykový atlas takový výraz pro kosa nezaznamenal.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Dospěl je jasné, vzniklo ze příčestí minulého slovesa dospět, tedy „dosáhnout dospělosti“, „dozrát“. Máme i příjmení Dospělý. Jeho opakem je příjmení Dítě. V současnosti u nás žije 177 nositelů příjmení Dospěl a 155 žen s přechýleným Dospělová.

Příjmení Šebela pochází podle Dobravy Moldanové patrně z nářečního slovesa šebelit se užívaného v oblasti Turnova, které znamená „hýbat se“, „muchlat“. Možný by snad byl i výklad z rodného jména Šebestián. Máme i německé příjmení Schöbel, které se vykládá ze středohornoněmeckého schoup, tj. „svazek slámy“, se zdrobňující příponou -el, patrně se jednalo o pojmenování pro výrobce došků na střechy.

Příjmení Lorenc vzniklo z rodného jména Laurentius neboli Vavřinec. To má původ v latinském Laurentius, tj. „pocházející z města Laurenta“, případně přeneseně „vavřínem ověnčený“ neboli „vítězný“ (laurus je „vavřín“). Josef Beneš uvádí i možný výklad příjmení Lorenc z nářečního označení ptáka rorýse. Příjmení Lorenc je běžné, dnes jej používá 3 690 obyvatel.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Melmuka se vykládá jako větné příjmení, které znamená rozkaz „Mel mouku!“ a patrně označovalo mlynáře. Nejvíce jeho nositelů žije v Litoměřicích, celkem u nás můžeme najít 121 osob s příjmením Melmuka a Melmuková.

Příjmení Vilím pochází z rodného jména Vilém. To je německého původu a znamená „helmicí (ochranou) je má vůle“ (Willahelm). Příjmení Vilím/Vilímová dnes nosí 988 obyvatel ČR.