Úspěšně jsme pokřtili první komiks od nakladatelství OKRAJ.
Disclaimer: trochu jsem si přisral negativity při solení raw textu o křtu, tak jen závazně prohlašuju – Dan Flasza, Tron, Pavel Čejka i Neuman, můj taťka a ostatní kdo tohle umožnili jsou boží poslové, takže tímto jím děkuji z celého srdce.
No… zase tak velkej touchdown to teda nebyl. A nejen proto, že se k psaní reportu dostávám doslova v 1:40 ráno, protože jsem to odkládal tak dlouho, jak jen to šlo.
Den KŘTU byl totiž totální shitshow.
Jako jo, prodali jsme knížky a rozsvítili pár úsměvů, ale na mým ksichtě ten den žádná usměvavá nálada nepřistála.
Celej den začal “úspěchem” už v deset ráno v Trojický ulici, kde jsem jel nabrat geyský plakáty, co zůstaly v reklamce, protože jich vykepili jen pět až deset. Což bylo ještě v plánu… jenže ty kundoksichti je mezitím uklidili z boxu před kancl na nějaký tajný místo uvnitř jak sbor nelubrikovaných onanistů. Takže samozřejmě dalších pět táců v kundě, jak říkal Čejka ve Vice magazínu.
A to jsme přitom začínali už několik tisíc kaček v mínus díře, protože bylo potřeba zařídit pořádnej sound. Naštěstí se toho zhostil Lu2, za což mu fakt patří respekt.
Do toho otevírám WhatsApp a Dan Flashinet Flausman mi zmateně píše, jestli je ten křest jako dneska, nebo co se vlastně děje. Takže já v den křtu jen čumím, že NENÍ CO KŘTÍT, vy kundy…
Mezitím sháním káru na odvoz za město pro Cancelmany a volám doktorovi H. (ne doktoru heroinovi, I wish I was that rich). Zvedne to sestra. Nejdřív úplná pohoda, protože jsem si měl ten den převzít výsledky krevních testů na cholesterol a tyhle kundoviny.
Pak z ní ale vypadne:
„No… asi máte něco se štítnou žlázou, pošleme vás na endokrinologii.“
A hned nato:
„Musím končit, volám pacienta do ambulance.“
A já si jen říkám: do posraný kundy… zrovna jedu do pouště za Prahu nabrat Cancelmany a teď ještě tohle? Štítnou žlázu mají přece dojebanou jen oldschool devadesátkový smažky z Karláku. To si fakt celej vesmír může nasrat.
…jenže pak se něco přepnulo.
Nakonec dorazilo sice jen kolem patnácti lidí, ale byli to přesně ti, kteří tam být měli. Křtu se ujal Tron, Michal Škapa, což pro mě byla obrovská čest sama o sobě. A jako bonus nakonec dorazil i Flasza, takže spolu s Tronem komiks poctivě skropili vodkou místo svěcený vody a oba řekli pár slov, který mě fakt nakoply. Žádný motivační LinkedIn žvásty, ale upřímný povzbuzení od lidí, jejichž práce si vážím. Připomněli mi, že když už člověk něco dělá, tak ať to dělá naplno.
U stolu s knížkama se mezitím střídala jedna hot chick za druhou, knížky mizely a já si postupně uvědomoval, že možná celej ten den nebyl jen brutální cuckhold vesmíru na mě.
A když se akce pomalu rozpustila, zůstala tam snad nejdivnější nightmare blunt rotation, jakou si česká kultura umí představit: já, Čejka a Young Havel. Potenciál, kterej česká literatura ještě ani netuší, že jednou bude muset řešit.
Takže jo. Den začal jako totální průser, ale skončil přesně tak, jak by underground asi končit měl. Bez červenýho koberce, bez davů influencerů, zato s vodkou, komiksama, lidma, co tomu věří, a pocitem, že tohle je teprve první kapitola.
