Ten příběh se odehrál před sto pětašedesáti lety v Kozojídkách, slovácké vesničce se jménem jako z pohádky. Tamní starosta Antonín Vařecha byl koncem léta orat strniště. Vrátil se domů k obědu a jeho žena ho vítala nějak zvlášť radostně. „Antošku, už je tá záhumenica naša, mamička umřeli před chvílú, už ležá v komoře na slámě. To byla s něma práca, ani sem neměla kdy navařit.“