„Přicházel jsem z několika stran…“
Člověk něžné lásky k přírodě a k všemu živému, kněz prodchnutý hlubokou vírou a básník intenzívní smyslovosti, burleskně veselý společník a tvůrce bezmála uhranutý nicotou, smrtí a absurditou – tak protikladně rozporuplnou osobností byl Jakub Deml (1878 – 1961).
„Přicházel jsem z několika stran“, charakterizuje Deml sám svou poetiku, „ne jako člověk, nýbrž jako blížící se rozbřesknutí dne, nikdo nemůže říci, kdy vlastně nastalo.“
V jeho básnickém světě mohou květiny mluvit i plakat, protože jsou symbolem krásy a něhy i symbolem srozumitelnosti přírody, jež stojí v ostrém protikladu vůči nesrozumitelné realitě zla, utrpení a smrti. Jediná moc, která může smířit tuto protikladnost, je láska.
Láskyplný apel je základní hybnou silou Mých přátel, určuje nejen jejich křehce něžnou a osobitou senzibilitu, ale také jejich literární tvar. Všechno je zde demlovsky „uzemněno“, pod povrchem snu je pevná půda rodné tasovské krajiny s její květenou a probleskuje zde zážitek z neustále prožívané liturgie.
Vybráno z odborného komentáře Jaroslava Meda z roku 1989
O Květné neděli budou básnickou prózou Jakuba Demla Moji přátelé společně listovat Monika Tintěrová, Martina Pavlíková a Jan Novotný. Zazní také části z archivní nahrávky s interpretací Demlových textů Milošem Kročilem, někdejším hercem brněnského Divadla bratří Mrštíků a pedagogem Divadelní fakulty JAMU v Brně.
KONIKLECI, v týdnu pašijovém je tak prázdno na polích, a bílá oblaka mají tak naspěch, že si nás ani nevšímají, a my bychom přece snad nějaké slovo našli a někomu po nich vzkázali…
