Zasunul jsem se do úzké kostelní lavice. Mám narozeniny a chtěl jsem chvilku pobýt na místě, kde mé křesťanství začínalo. Ukázalo se to trochu méně sebetrýznivým než následné putování místy mého dětství. Křesťanství nějak trvá, dětství je definitivně pryč. A možnosti, které s sebou v naději neslo, jsou teď užší než ta kostelní lavice.