Po mámině smrti jsem se jakžtakž vypořádal s jejím bytem, protože jsem neměl vůbec žádný peníze a potřeboval jsem ho rychle pronajmout. Ale na chalupu, kde poslední rok žila a kde umřela, jsem nejel. Ani ne proto, že tam máma umřela, i když to taky; hlavně proto, že to bylo moje zamilovaný místo, ta chalupa a veliká zahrada, a právě kvůli tomu jsem postupně úplně přestal myslet na to, že jsem tam po mámině smrti nedojel, že bych měl.