Jako bych měl jet dál, aspoň ještě kousek, aspoň do Roudného, do Kamberka, do Načeradce, jako bych si popletl vsi a vystoupil dřív a uvědomil si to vteřinu po tom, co autobus zmizel z náměstí, a nevěřícně se rozhlédl kolem dokola, a jako by dnes už vůbec nic neodjíždělo, ani večer, ani pozdě večer, jen nějaký minibus do vedlejších Býkovic, jako by „pražák“ jel až zítra ráno v pět a já musel kdovíjak přespat v cizí vesnici.