Fotografka Lucie Urban o sobě říká, že nosí foťák všude s sebou. Měla ho i během natáčení podcastu Za závěrkou. Zlínskou rodačku provází tvorbou folklorní tematika. Velmi blízko má ale i k divadlu. Fotí zákulisní dění, plakáty divadelních inscenací i portréty herců, kterým se v branži běžně říká headshoty.

Soutěž Czech Press Photo skrývá za oponou mnoho tajemství. Věděli jste, že k ní patří i klimatizované podzemní prostory, ve kterých se ukrývá "národní poklad"? Nebo že softwarový systém pro hodnocení zajišťuje maďarská firma a že debaty provázející výběr vítězné fotografie mohou mezinárodní porotě trvat klidně i osm hodin? O tom všem vypráví v podcastu Za závěrkou šéfka soutěže Veronika Souralová.

Fotograf Libor Fojtík se narodil v trampské rodině a do 18 let jezdil s rodiči i bez na vandr s usárnou a v kanadách. Není proto divu, že se vše kolem trampingu stalo na dlouhých sedm let jeho tématem, z něhož vznikla fotografická kniha a výstava. Trampy mu už nikdo neodpáře a to tím spíš, že je vybrané postavy této subkultury zároveň i natáčí. Nejen o nich ale mluví v podcastu Za závěrkou.

Fotografovat na olympijských hrách není taková idyla a romantika, jak by se mohlo zdát. "Je to stres, téměř nespíte a musíte odvést špičkový výkon," vysvětluje v podcastu Za závěrkou fotoreportér ČTK Roman Vondrouš. Na dokonalý snímek zlaté oštěpařky Barbory Špotákové během her v Pekingu 2008 mu musel stačit jen jediný její hod. Déle na ploše stadionu být nesměl, jsou pro to přísná pravidla.

Éterická a snová estetika, působivá hra s koláží. Tak by se dala charakterizovat práce fotografky Michaely Karásek Čejkové, která se specializuje především na módní, reklamní a portrétní fotografii. V podcastu Za závěrkou si s redaktorkou Petrou Stěhulovou povídala i o nové výstavě Vesna 2.0, která reaguje na souvislosti a vztahy, jimž je opředená Jurkovičova vila v Brně.

Touhu cestovat a objevovat v nich umocnil nesvobodný život za Železnou oponou, možná proto se pak vydali tak daleko. Umělci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein už přes čtvrt století zkoumají duši posledních divokých kanibalů na planetě. Vytvořili výtvarný materiál v mnoha formách. Šlapetová Papuánce během návštěv fotila, a tak jsou zejména unikátní snímky tématem podcastu Za závěrkou.

Vzácné historické artefakty, tajemné jeskyně s dávnými malbami, lebky a nebezpečné egyptské hrobky. Něco takového by člověk čekal třeba od scénáře dobrodružných filmů o Indiana Jonesovi. Fotograf Martin Frouz, který se jako špičkový odborník zabývá fotografováním památek, se ovšem s takovými věcmi setkává poměrně běžně. Držel v rukách korunovační klenoty, Věstonickou venuši i lebky českých světců.

Jako fotograf se dostane do míst, kam běžný smrtelník nevkročí. "Svět, který dokumentaristé rádi fotili, už v Evropě skoro zmizel," říká Pavel Svoboda, jenž své cesty směřuje převážně do odlehlých horských oblastí Asie, Jižní Ameriky a dokumentuje poslední střípky nedotčené civilizací. O svých cestách si v podcastu Za závěrkou povídal s redaktorkou Petrou Stěhulovou.

Použití barev v dokumentární fotografii nebylo v osmdesátých letech v Československu běžné ani doporučované. Na pražské FAMU před ním někteří vyučující studenty dokonce varovali. Právě té době začal s barevnou dokumentární fotografií velmi invenčně pracovat Vladimír Birgus. V podcastu Za závěrku vypráví nejen o tom, ale také o svém působení v roli historika fotografie a pedagoga.

"Když vidíš fotografii, kde jsou čtyři vojáci v posteli skoro oblečení a vedle nich leží pod peřinami dvě venkovské holky, hned si představuješ, co se asi stalo potom," přemýšlí v podcastu Za závěrkou fotograf a kurátor Jaroslav Kučera nad jedním ze snímků, které nám zanechali čeští fotografové první světové války. Jsou mimořádně cenné, protože ukazují každodenní život na frontě a v jejím okolí.