Vánoce pro nás, jako děti, zpočátku znamenaly pouze dárky přijímané, které – krásně zabalené – nechával pod stromečkem Ježíšek. Ačkoliv od té doby uplynula už pěkná řádka let, pořád si ještě dokážu vybavit tu nedočkavost a těšení v očích mých sourozenců – a mých zřejmě také - když jsme stanuli u rozsvíceného stromečku.

V rodině není všechno bez mráčku – to je replika z mého oblíbeného francouzského filmu Návštěvníci.

Vzpomněl jsem si na jedny dávné rodinné vánoční svátky. Naší dcerce Martince byly čtyři roky. Dostali jsme tenkrát dva dny před Štědrým dnem od kamaráda čerstvě uloveného živého kapra.

Při markování mého nákupu v mém oblíbeném supermarketu se nová mladičká pokladní spletla u jedné položky a přivolala vedoucí, aby to napravila. Tahle celkem běžná situace, kterou všichni známe, se však tentokrát vyvinula tak neočekávaně, že překonala všechnu moji představivost.

Zima pro nás děti v minulosti znamenala sáňkování, koulování, stavění sněhuláků, zledovatělé klouzačky na kopcích a  samozřejmě – bruslení na zamrzlých rybnících v okolí bydliště. Jako malá jsem dostala nejdříve brusle na kličku, které se připevňovaly k botám s pevnou podrážkou.

Dnešní sloupek je pro mě hodně osobní. A také bolestný. Ale i bolest přece k životu patří. Manželovi nedávno zemřela bezdětná sestra. Agresivní rakovinový nádor slinivky ji dostal během necelých čtyř měsíců. Žila sama v jiném městě a my se s ní potkávali maximálně třikrát do roka, pravidelně si telefonovali na narozeniny a navštěvovali se na pár chvil v čase vánočním.

Je to pár týdnů, co odešel do novinářského nebe kolega, kamarád, sporťák Jihočeské pravdy, později Deníku, Péťa Turek. Hrál kdysi závodně hokej, nejprve za Slavoj, později za Motor České Budějovice.

Co mě dokáže naštvat? Když v celém domě není jediná ořezaná tužka. A když najdu tupou, tak se zase ztratí ořezávátko. To je fakt k vzteku. Věci nejsou nikdy tam, kde by podle zákona měly být.

Kdykoliv se mi doma něco porouchá a ať dělám, co dělám, nedá si říci, povolám nakonec rezignovaně opraváře. To už jsem ale fakt v nouzi, protože je to k nám z města daleko a jenom za cestu, bez práce, platím pětistovku.

I doba minulého komunistického režimu měla své světlejší stránky. Třeba mikulášské, častěji pak dědomrázovské besídky s programem a pohoštěním. Popravdě - jako malí jsme se na ně docela těšili.