Zázrak proměnění vody ve víno je více než napravení průšvihu na svatbě. Je to Ježíšovo zjevení sama sebe v lásce a v slávě. Zároveň je to počáteční vyhlášení jeho mise. Vína je dostatek pro každého.

Může člověk získat Boží milost svými zásluhami? Jaký vliv má moderní pojetí úspěchu na naše vnímání zásluh a Božího požehnání? A co je skutečný životní úspěch, který přesahuje kulturní předpoklady?

Objevná výprava pod povrch vybraných textů Nového zákona, které v řeckém originálu hovoří o Boží energii (růstu). Povídání o tom, jak být napojen na zdroj energie a prožívat křesťanskou víru tak, aby dávala smysl. Toto téma je ilustrováno příběhem Hadasy, která byla celý život zapojená do církve, ale teprve nedávno prožila duchovní proměnu a začala růst.

Máme uprostřed beznadějného světa ještě nějakou naději? A je ta křesťanská naděje, která pramení z velikonočního příběhu, vůbec spolehlivá?

Odvaha přiznat své chyby a pojmenovat své emoce může prohloubit naši opravdovost i vztah s Bohem.

Křesťanství je obecně spíš spojováno s apelem na skromnost, spokojenost s tím, co mám, nebo dokonce až s askezí. V Bibli ale najdeme příběhy, kdy lidé chtěli víc a nejen že to dostali, ale byli za to dokonce i chváleni. Dokonce najdeme vyslovené výzvy žádat víc. Jak to tedy je? A co já s tím ve svých životních konstelacích?

Ticho a čas s Bohem je součástí počátku něčeho velkého. Žijeme však ve světě, který neustále usiluje o naši pozornost. Mít čas je luxus, který si často nemůžeme dovolit. Jak znovu získat tento dávno ztracený poklad ticha?

Příběhy jsou nedílnou součástí lidské existence. Formují naše myšlení, utváří naše životy a spojují nás s ostatními. V tomto kázání se zaměříme na sílu příběhů a na to, jak je můžeme využít k růstu ve víře a k budování společenství.

Jak prožít naplněný život tak, aby mé ambice a sny odpovídaly většímu plánu, který se mnou Bůh má?

Západní svět zapálila moderní kritika náboženství pocházející od „tří mudrců“ Freuda, Nietzscheho a Marxe. Má v takovém světě biblická víra stále co nabídnout?