Pán k nám přichází.

Přijď i ty k němu.

Filemonovi 1, 1 a 10-20

Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku, a církvi v tvém domě.

Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe, avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná. Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky – ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem. Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne. Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet. Já, Pavel, píšu vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe. Ano, bratře, udělej mi tu radost v Pánu. Potěš mé srdce v Kristu.

- Bůh používá i bezvýznamné lidi.

- Věci se nás nejen dotýkají, ale i osobně týkají.

- Když přichází krize, modli se a čekej.

- Pán Bůh povolává skrze okolnosti.

- Neboj se být autentický před lidmi.

- Pán Bůh může použít kohokoli a jakkoli.

- Co když se to stane mně?!

Nehemiáš 1, 1-11

1 Slova Nehemiáše, syna Chakaliášova. V měsíci kislev dvacátého roku jsem byl v královském paláci v Súsách.

2 Tehdy přišel Chanani, jeden z mých bratří, s dalšími muži z Judska, a tak jsem se zeptal na pozůstatek Židů, kteří unikli vystěhování, a na Jeruzalém.

3 Odpověděli mi: „Pozůstalí, kteří unikli vystěhování, jsou v tom kraji ve veliké bídě a potupě. Hradby Jeruzaléma jsou pobořeny a brány spáleny.“

4 Jakmile jsem ta slova uslyšel, usedl jsem a celé dny plakal a naříkal. Postil jsem se a modlil se k Bohu nebes

5 těmito slovy: „Ach, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, jenž zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání,

6 nakloň mi prosím své ucho! Upři své oči k modlitbě svého služebníka, kterou se před tebou modlím dnem i nocí za tvé služebníky, syny Izraele! Vyznávám hříchy synů Izraele, jimiž jsme proti tobě zhřešili; i já a můj otcovský dům jsme zhřešili!

7 Zachovali jsme se k tobě hrozně – nedodrželi jsme přikázání, pravidla a zákony, jež jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.

8 Vzpomeň si prosím na slovo, jež jsi dal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Budete-li mi nevěrní, rozptýlím vás mezi národy.

9 Pokud se ale ke mně navrátíte a budete zachovávat a plnit má přikázání, pak i kdybyste byli zahnáni na sám konec světa, i odtamtud vás shromáždím a přivedu na místo, jež jsem si vyvolil za příbytek pro své jméno.‘

10 Vždyť to jsou tví služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou paží!

11 Ach, Pane, nakloň prosím své ucho k modlitbě svého služebníka i k modlitbě svých služebníků, kteří s potěšením ctí tvé jméno. Dej, ať tvůj služebník dnes uspěje a dojde slitování u toho člověka.“

Byl jsem totiž královským číšníkem.

Všichni jsme hříšníci, to víme, ale co s tím?

Jaké řešení má pro nás Bůh?

Toleruje aspoň trochu, to že si nechám malinkou oblast, kde si hřeším?

Co cítí k hříšníkovi Bůh?

Ewangelia św. Marka 1, 14-15

A potem, gdy Jan został uwięziony, przyszedł Jezus do Galilei, głosząc ewangelię Bożą I mówiąc: Wypełnił się czas i przybliżyło się Królestwo Boże, upamiętajcie się i wierzcie ewangelii.

Ev. Jana 5, 24-29

Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

Proč chválit Boha?

1. Je to naše výsada!

2. Je to náš úkol!

3. Je za co!

“Chvalte Hospodina, všechny národy, pojďte ho všichni lidé velebit! Jeho láska k nám je tak veliká, Hospodinova věrnost věky přetrvá! Haleluja!” Žalm 117

Když vyjmeme nejdřív ten svůj trám, můžeme vyjmout třísku těm druhým?

Někomu, kdo narušuje Boží řád?

Někomu, kdo spěje k záhubě?

A svým vlastním dětem?

V tomto slově si můžete poslechnout více o těchto zásadách.

Matouš 5, 38-39a

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘

Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi.

Zajímá Vás problematika Izraele a židovského národa?

Poslechněte si slovo pastora Gawla který je ředitelem sdružení Chevra které pomáhá židům a také informuje a vyučuje lidi o Izraeli.

Izajáš 6, 8

Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“

Římanům 9, 1-2

Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

Římanům 10, 1

Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.

Jezus na pewno by wiedział, którą partię polityczną w roku 2021 wybrać. Wiedział bowiem kogo wybrać, by jego poselstwo dostało się aż do Republiki Czeskiej.

W tym słowie dozwiesz się, jak i według czego możesz mądrze podejmować decyzje tak jak on.

Łukasz 6, 12-13 a Marek 3, 14-15

I stało się w tych dniach, że wyszedł na górę i spędził noc na modlitwie do Boga. A gdy nadszedł dzień, przywołał swoich uczniów i wybrał z nich dwunastu, których też nazwał Apostołami.

I powołał dwunastu, których też nazwał apostołami. Wybrał ich po to, by Mu towarzyszyli, by móc ich posyłać do głoszenia dobrej nowiny oraz by ich obdarzyć władzą wypędzania demonów.

Dává Bůh prosperitu a úspěch?

Dopouští Bůh utrpení a bolest?

Co mám dělat, když se mi v životě daří nebo když se dařit přestane?

Podívejme se společně na tyto otázky na příběhu Jóba.

Jób 1, 1-3 a 10

V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Měl sedm synů a tři dcery, jeho stáda čítala 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného.

„Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji.

Jób 2, 8-10

Job seděl v popelu a škrábal se střepem. „Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řekla mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“

„Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ odpověděl jí. „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“

V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.

1. Petr 2, 4-5a

Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům.