Dobrý společník na cestě našeho života, Ciesar Vl., Jan 14,23-27

Biblická hodina 21. 6. 2020

Biblická hodina 14. 6. 2020

Skutky 2:1-13

1 Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. 2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

5 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6 Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11 Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12 Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.

13 Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“

Lukáš 24:50-53

50 Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52 Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53 Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

Skutkyt 17:22-31

22 Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. 23 Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.

24 Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama 25 ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. 26 Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, 27 aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. 28‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘

29 Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. 30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. 31 Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“

Lukáš 24:13-33

13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, 14 a povídali si o všem, co se stalo. 15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.

17 Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“ 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19 „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“

25 Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech. 28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.

32 Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními

Matouš 28:1-8

1 Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob. 2 Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. 3 Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. 4 Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.

5 „Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. 6 Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. 7 Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“

8 S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům. 

Velký Pátek - Příběh

Lukáš 23:32-47

32 K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 33 Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.

35 Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“

36 Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 37 a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 38 Visel nad ním totiž nápis:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

39 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“

40 Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41 ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“

42 Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“

43 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

44 Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 45 Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. 46 Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.

47 Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ 48 Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. 49 Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.