Někdy mi dostatečně nedochází, jak velkou kontrolu nad svým životem mám. Že to co mě tvoří, je výsledkem mých předchozích rozhodnutí.
Proč o tom ale mluvím? Začala jsem se v poslední době topit v laciných dopaminech. Plíživým způsobem jsem začala víc a víc trávit čas na Instagramu a jiných sociálních sítích, začala sledovat pořady, kterým jsem se dřív smála, protože jsem je považovala za plýtvání mozkové kapacity.
Nejhorší je, že se to propisovalo ale i do mého běžného fungování; začala jsem být čím dál méně motivovaná dělat cokoliv jiného. Měla jsem pocit, že na nic nemám moc čas, přitom mi dál mizel kvůli konzumováním obsahu, který krátkodobě pohladí mozek, ale v momentě, kdy telefon dáte z ruky, tak je to jako by vám realita dala facku, tak se zase vrátíte k tomu zdánlivě "bezpečnému".