Během svých cest se bezhlavě zamilovala do Maroka. Při častých návratech cítila, že do severoafrické země patří, a tak se po letech váhání odhodlala pro životní změnu. Vzdala se dobře placeného místa v prestižní společnosti, do auta naložila věci i psa a rozjela se napříč Evropou vstříc novému domovu. Tím se Ivaně Mirsa stala živelná Marrákeš, jejíž krásy a vrstevnatost dnes ukazuje i turistům. O tom, jak se nejen ženám žije v muslimském Maroku, vypráví Češka v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Touha naučit se pořádně anglicky ho po maturitě zavála na Maltu. Prvotní strach z jazykové bariéry rychle překonal, nakonec na středomořském ostrově strávil rok. Sbírání nových zkušeností ale neměl dost, a tak si vyzkoušel i práci v Irsku a Nizozemsku. Všechny tyto zážitky nadchnuly Jana Konečného pro poznávání cizích krajin, během svých výprav si zamiloval třeba Kolumbii. Svým krajanům Čech vzkazuje, že k cestování je důležitá hlavně odvaha. Neznalost jazyka, běžná práce či průměrná výplata překážkou nejsou. Nejen o tom vypráví Konečný v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Touha naučit se pořádně anglicky ho po maturitě zavála na Maltu. Prvotní strach z jazykové bariéry rychle překonal, nakonec na středomořském ostrově strávil rok. Sbírání nových zkušeností ale neměl dost, a tak si vyzkoušel i práci v Irsku a Nizozemsku. Všechny tyto zážitky nadchnuly Jana Konečného pro poznávání cizích krajin, během svých výprav si zamiloval třeba Kolumbii. Svým krajanům Čech vzkazuje, že k cestování je důležitá hlavně odvaha. Neznalost jazyka, běžná práce či průměrná výplata překážkou nejsou. Nejen o tom vypráví Konečný v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Dvanáct let úspěšně podnikala. Když se však její cesty se společníky začaly rozcházet, rozhodla se pro radikální změnu. Vlastní firmu opustila a poslala do zahraničí jeden jediný životopis. Překvapivě se zadařilo, a tak Andrea Schlitzová sbalila věci a vyrazila dodávkou daleko za polární kruh. Jejím novým domovem se stalo norské městečko Kirkenes ležící asi 500 metrů od ruské hranice, kde coby průvodkyně vyráží s turisty na lov obřích krabů. O tom, jaký je život na drsném severu, vypráví Češka v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Odešla za láskou, ale zůstala i kvůli jídlu. Když se Češka Jana Dejoux vypravila studovat do Německa, netušila, jak moc jí pobyt změní život. Poznala totiž svého nynějšího francouzského manžela, se kterým už 18 let žije v Lyonu, hlavním městě gastronomie. Za tu dobu poznala tamní mentalitu opravdu důkladně, na svůj původ však nezanevřela a pohybuje se mezi oběma světy. Na některá česká specifika přesto nahlíží poněkud jinou optikou a třeba tuzemská diskuze o migraci jí po skoro dvou dekádách v kosmopolitní Francii přijde úsměvná. O dalších poznatcích vypráví Dejoux v podcastu Slepá mapa.

Chorvatsko je během léta taková malá česká exkláva. A právě to od jeho návštěvy dlouho odrazovalo Evu Ivetić Sitovou. Vůči zemi na březích Jadranu měla předsudky a odmítala se připojit k zástupu turistů, kteří o prázdninách míří zejména do Dalmácie. Ve 30 letech ale přišel zlom a Češka se do Chorvatska přeci jen vypravila. A jelikož je odříkaného chleba největší krajíc, nakonec se tam také provdala. Už tři roky žije v istrijské Pule. O tom, zda Češi zemi skutečně znají, hovoří Ivetić Sitová v nové epizodě Slepé mapy.

Chtěli poznat nové prostředí a zažít neopakovatelné dobrodružství. Rozhodli se proto na rok vyměnit Česko za Austrálii, kde nejprve šest měsíců pracovali, poté si pořídili auto a nejmenší kontinent v něm obkroužili. Během více než 30 tisíc najetých kilometrů spatřili Apolena Procházková a Miloslav Smutka mnoho krásných lokalit, které se jim, ostatně jako celá země, zaryly hluboko pod kůži. Návrat do vlasti byl proto pro partnery poměrně emotivní, došlo i na slzy. Jak se v Austrálii žije a pracuje, vyprávějí Češi v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Když mu bylo kolem dvaceti, zamiloval se do hor. Nejprve to byly Alpy, později zamířil ještě o poznání výš. Dnes patří Honza „Tráva“ Trávníček k nejznámějším českým horolezcům, i když sám sebe nazývá spíše kopcolezcem. Má za sebou celkem šest úspěšných výstupů na osmitisícovky, včetně Annapurny i K2. Lásku k zasněženým vrcholkům mu přitom nevzala ani blízká setkání se smrtí; v náruči mu při jedné z expedic zemřel kamarád, při jiné se zase zřítil on sám. Jak svá dobrodružství vnímá na prahu padesátky? O tom hovoří v nové epizodě Slepé mapy.

Tereza Křížová měla od dětství sen: toužila se stát letuškou. Ke splnění této tužby však vedla dlouhá cesta. Po střední škole studovala v Británii, nejprve u Manchesteru, pak i v Londýně, a v mezičase si vyzkoušela také práci v USA. Jedno vedlo k druhému a bez zkušeností ze zahraničí by se Češka o práci letušky prý ucházela s mnohem většími obavami. Když své vysněné mety u Emirates nakonec dosáhla, zjistila, že se tak trochu hnala za pozlátkem. Nepravidelný a náročný režim si navíc brzy začal vybírat daň. Křížová o tom hovoří v podcastu Slepá mapa.

Někdo cítí touhu po dobrodružství už od dětství. To Lenka Cabalková Hnátnická byla naprostý opak. Nikdy nejezdila na letní tábory a za cizinu kdysi považovala i Moravu. V posledních zhruba deseti letech ale prošla přerodem a propadla cestování; oblíbila si zejména postsovětské země, kterým v roce 2019 věnovala značnou část svého devítiměsíčního putování. Mezi přáteli si díky fascinaci východem vysloužila úsměvnou přezdívku expertka na všechno hnusný. Co nejhnusnějšího na cestách viděla, vypráví Cabalková Hnátnická v nové epizodě podcastu Slepá mapa.