
Sign up to save your podcasts
Or


🌀 Příběh o hledání svobody mimo zlatou klec pokračuje v knize Trivandrum - najdeš na trivandrum.cz
📬 Baví tě tyhle témata? Pak tě bude bavit i Mlsný zpravodaj. Posílám 2x měsíčně. Přidej se: https://bejkuvmls.cz/mls-do-e-mailu/
Čemu říkáme "smrt na nečisto"? Není to nic morbidního, ale o pravidelném opouští míst, kde žijeme.
Proč to vlastně děláme?
Pro mě je to hlavně o slunci a kreativní energii. Se sluncem dokážu tvořit víc. Pro Vero je důležitější poznávat nová místa, vystavovat se nekomfortním situacím, protože každý takový nekomfort ji něco učí. Má v sobě touhu po dobrodružství, kterou v sobě léta potlačovala.
Co to má společného se smrtí?
Když víš, že na jednom místě máš jen čtyři měsíce a pak se musíš přestěhovat jinam, začneš žít intenzivněji. Není čas odkládat věci na později. Chceš-li někam jet, musíš jet teď. Chceš-li někoho poznat, musíš to udělat hned.
Je to podobné, jako kdyby ti někdo řekl, že ti zbývá jen pár měsíců života. Najednou se mění priority. Najednou se každý den počítá.
A pak jsou tu věci. Můžeš si s sebou vzít jen dvacet kilogramů. Dvacet kilo na celý život na jednom místě. Je to uzavřený systém - co si vezmeš s sebou, to máš. Stejně jako v životě - na konci si s sebou nevezmeš nic.
Není to jen o radosti
Samozřejmě, že tahle svoboda má svou cenu. Lidé v Čechách žijí dál, jejich vztahy se prohlubují, zatímco my jsme pořád někde z dosahu. Poznáváme nové lidi, vytváříme krásné vzpomínky, ale pak se zase loučíme. Někdy navždy.
Michelle Losekoot v podcastu u Roberta Vlacha řekla, že svoboda přináší samotu. A my to na vlastní kůži poznáváme. Čím víc svobody máme, tím víc jsme někdy sami. Není to osamělost - je to spíš taková postupná smířenost s tím, že lidé kolem nás se budou měnit.
Zlatá klec versus skutečný život
Na konci epizody jsem četl úryvek z románu Trivandrum o sklářovi a jeho ženě, kteří žijí pohodlný život u dvora, ale uvědomují si, že jim něco zásadního chybí. Ta autenticita, jednoduchost, radost z malých věcí, kterou měli dřív, ale o kterou časem přišli.
Poznámka: některé myšlenky jsou i ze stejnojmenného článku Smrt nanečisto aneb nejsem takovej minimalista jak jsem si myslel.
By Tomáš Shejbal a Veronika Shejbalová🌀 Příběh o hledání svobody mimo zlatou klec pokračuje v knize Trivandrum - najdeš na trivandrum.cz
📬 Baví tě tyhle témata? Pak tě bude bavit i Mlsný zpravodaj. Posílám 2x měsíčně. Přidej se: https://bejkuvmls.cz/mls-do-e-mailu/
Čemu říkáme "smrt na nečisto"? Není to nic morbidního, ale o pravidelném opouští míst, kde žijeme.
Proč to vlastně děláme?
Pro mě je to hlavně o slunci a kreativní energii. Se sluncem dokážu tvořit víc. Pro Vero je důležitější poznávat nová místa, vystavovat se nekomfortním situacím, protože každý takový nekomfort ji něco učí. Má v sobě touhu po dobrodružství, kterou v sobě léta potlačovala.
Co to má společného se smrtí?
Když víš, že na jednom místě máš jen čtyři měsíce a pak se musíš přestěhovat jinam, začneš žít intenzivněji. Není čas odkládat věci na později. Chceš-li někam jet, musíš jet teď. Chceš-li někoho poznat, musíš to udělat hned.
Je to podobné, jako kdyby ti někdo řekl, že ti zbývá jen pár měsíců života. Najednou se mění priority. Najednou se každý den počítá.
A pak jsou tu věci. Můžeš si s sebou vzít jen dvacet kilogramů. Dvacet kilo na celý život na jednom místě. Je to uzavřený systém - co si vezmeš s sebou, to máš. Stejně jako v životě - na konci si s sebou nevezmeš nic.
Není to jen o radosti
Samozřejmě, že tahle svoboda má svou cenu. Lidé v Čechách žijí dál, jejich vztahy se prohlubují, zatímco my jsme pořád někde z dosahu. Poznáváme nové lidi, vytváříme krásné vzpomínky, ale pak se zase loučíme. Někdy navždy.
Michelle Losekoot v podcastu u Roberta Vlacha řekla, že svoboda přináší samotu. A my to na vlastní kůži poznáváme. Čím víc svobody máme, tím víc jsme někdy sami. Není to osamělost - je to spíš taková postupná smířenost s tím, že lidé kolem nás se budou měnit.
Zlatá klec versus skutečný život
Na konci epizody jsem četl úryvek z románu Trivandrum o sklářovi a jeho ženě, kteří žijí pohodlný život u dvora, ale uvědomují si, že jim něco zásadního chybí. Ta autenticita, jednoduchost, radost z malých věcí, kterou měli dřív, ale o kterou časem přišli.
Poznámka: některé myšlenky jsou i ze stejnojmenného článku Smrt nanečisto aneb nejsem takovej minimalista jak jsem si myslel.