„České školství je těžkopádné, pomalé, nestíhá připravovat absolventy na to, co je v tomto měnícím se světě po ukončení jednotlivých typů škol čeká,“ stýská si viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. „Tím přicházíme o hodně. Jsou to, tuším, miliardy korun ročně. Prioritou by pro nás mělo být snažit se v každém žákovi na základní škole objevit to, co mu jde, na co má talent a neudusit ho, jak se často děje.“

Snižování počtu státních zaměstnanců. Redukce neziskových organizací. Nová daň z kapitálu. I tak vypadají návrhy na stabilizaci veřejných rozpočtů, které představili zástupci politických stran v první předvolební debatě lídrů kandidujících stran. Hosty debaty byli Martin Kupka (Spolu, ODS), Patrik Nacher (ANO), Ctirad Musil (Moravané), Jan Májíček (Levice) a Jan Michael Kubín (Hnutí Prameny).

Současná vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM si vytkla za jednu ze svých priorit důchodovou reformu, nakonec ji ale nepředložila. Pouze ministerstvo práce pod vedením Jany Maláčové (ČSSD) představilo novely, na nichž ovšem nepanuje shoda. „Odborníci mají poměrně jasno, co je rychlým řešením, jak systém vybalancovat do plusu. Ale jsou to politici, kteří to musí realizovat. A voliči s tím už mají špatnou zkušenost s pilíři,“ vadí Danuši Nerudové, rektorce Mendelovy univerzity.

Současný premiér Andrej Babiš (ANO) je podle posledního průzkumu agentury Median nejpřijatelnějším kandidátem na premiéra. Bude skutečně šéf hnutí ANO tím, kdo dostane po volbách první šanci na sestavení nové vlády? „Hodně překvapuje to, že Babiš je po osmi letech takto silný. Za posledních třicet let to v zásadě bylo tak, že politik se tou dobou už okoukal,“ všímá si Daniel Kaiser, komentátor serveru Echo24.

V Česku bylo ještě před pandemií v roce 2019 necelých deset procent obyvatel ohroženo příjmovou chudobou. „To znamená, že milion lidí si nemůže dovolit dostatečný životné standard. Mezi seniory je to každý čtvrtý. Ohrožení jsou samozřejmě samoživitelé. Deset procent, to není zas tak vysoké číslo v porovnání s Evropou. Jenže to, co je český středně příjmový standard, by se už v Německo mohlo považovat za chudou,“ tvrdí Michaela Kudrnáčová z výzkumné organizace PAQ Research.

Ačkoliv čísla nakažených covidem-19 po prázdninových měsících znovu pomalu rostou, data odpovídají tomu, co se zhruba očekávalo, tvrdí hlavní hygienička Pavla Svrčinová. „Převážný výskyt nákazy je ve školách a školních kolektivech. A trošku alarmující je situace v některých výrobních firmách, kde máme za poslední týden dva poměrně velké klastry přes dvacet osob – jsou to nenaočkovaní zahraniční dělníci,“ shrnuje situaci v první polovině září.

„Český daňový systém není spravedlivý. Nemáme ani dostatečnou statistiku, abychom viděli, kdo se daním vyhýbá,“ upozorňuje šéf odborů Josef Středula. „A není to jen o podnikatelích, ale obecně o plátcích daní,“ říká a dodává, že všichni v Česku přitom chtějí kvalitní zdravotní péči a vzdělání.

Školství nebo zdravotnictví jsou témata, která lidé před volbami vnímají jako nejdůležitější. Zároveň jsou to témata, o kterých strany nejčastěji mlčí. Pojí se s nimi totiž otázka rozpočtu a daní. „Náznaky jsem našel u koalice Pirátu a STAN, ale i tam je to nesmělé. Nedivte se, že to nemá koalice SPOLU, když to byla ODS, která koncem loňského roku pomohla prosadit více jak stomiliardovou sekeru do státního rozpočtu,“ připomíná komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Německá kancléřka Angela Merkelová, která je na odchodu ze spolkové politiky, varovala před možností, že by se levicová strana Die Linke mohla podílet na moci. „To by znamenalo, že by vládu dominantně sestavovala sociální demokracie SPD. CDU totiž spolupráci s Die Linke vylučuje,“ přibližuje Lukáš Novotný, politolog z Katedry politologie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP). „Teď se jeví jako reálné, že by SPD oslovila Zelené a právě Die Linke.“

„Myslím, že z pandemie ještě nejsme tak venku, abychom dokázali její dopady přímo hodnotit. Pokud ale něco odkryla, tak jakousi epidemii cynismu. Tím by se dalo vysvětlit, že tady umřely desetitisíce lidí, ale nikdo za to nenese osobní odpovědnost. A nikdo po ní ani nevolá. Jako kdyby se to nestalo,“ hodnotí poslední rok a půl sociolog Stanislav Biler.