Steppin into Asia

Další epizoda ze série #bizar vás seznámí s tibetskou hrou šo a s vtipnými, poetickými a místy vulgárními průpovídkami šopše, které se říkají při házení kostkami. Zamylíme se také nad hrami obecně a antropologií mariáše...

Zdroje a odkazy:

Huizinga, Johan H. Homo Ludens: https://archive.org/details/homoludensstudyo0000unse

Hugh-Jones, Stephen: The Symbolic and the Real: Lecture 1 - Culture: https://sms.cam.ac.uk/media/2709473

Linton, Ralph: The science of man in the world crisis: https://archive.org/details/scienceofmaninwo0000lint/mode/2up

Rychlík, Martin. Dějiny lidí: https://www.kosmas.cz/knihy/272151/dejiny-lidi/

Gmelch, George. Baseball Magic: https://meissinger.com/uploads/3/4/9/1/34919185/gmelch_baseball_magic.pdf

Čechová, Marie. Prostorové motivy ve frazémech: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7942

Stein, Aurel. Ancient Khotan vol. 2 (staré kostky): https://archive.org/details/dli.pahar.1757/page/n149/mode/2up

Pravidla sho: https://web.archive.org/web/20170709073427/http://www.shangrilatours.com/Rules%20of%20the%20Sho.htm

Murakami, Daisuke. Aspects of the Traditional Gambling Game known as Sho in Modern Lhasa: http://himalaya.socanth.cam.ac.uk/collections/journals/ret/pdf/ret_29_08.pdf

Dechen Dolkar. Sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW25124 

The San Francisco Call, 27. březen,1900 (baby needs a new pair of shoes...): https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn85066387/1900-03-27/ed-1/seq-4/ 

ANOTACE

Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací.

LITERATURA

• Meyrink, Gustav. 1993. “Hledání démonů v Tibetu” in Hašiš a jasnozřivost. Praha: Volvox globator. s. 40–44.

DALŠÍ ČETBA

• Urban, Hugh. 2008. “The Yoga of Sex: Tantra, Orientalism, and Sex Magic in the Ordo Templi Orientis.” In Hidden Intercourse. Eros and Sexuality in the History of Western Esotericism, edited by Wouter J. Hanegraaff, and Jeffrey Kripal. Leiden: Brill Publishers. s. 401–443. 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

ANOTACE

Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá základní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla.

LITERATURA

• ŠIMEK, František (ed.). Cestopis tzv. Mandevilla. K vydání připravil a poznámkami a slovníčkem opatřil František Šimek. Praha: SNKLU, 1963, s. 103–105 (Indie, sbírání pepře), 115–118 („lidská monstra“). [text ve staročeštině]

DALŠÍ ČETBA

• BUDIL, Ivo T. Od prvotního jazyka k rase. Utváření novodobé evropské identity v kontextu orientální renesance. Praha: Academia, 2002.

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

ANOTACE

Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.

LITERATURA

• Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.

DALŠÍ ČETBA

• Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034.

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

ANOTACE

Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.

LITERATURA

• Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.

DALŠÍ ČETBA

• Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

ODKAZY NA LITERATURU

1) Publikace našeho hosta Zdeňka Štipla:

39:35 Štipl, Zdeněk. 2020. The Christian Ashram Movement in India

(https://www.routledge.com/The-Christian-Ashram-Movement-in-India/Stipl/p/book/9780367244224)

1:18:45 Štipl, Zdeněk. 2021. Život vznešeného Kršny

(https://www.academia.cz/zivot-vzneseneho-krsny--stipl-zdenek--academia--2021)

1:39:05 Štipl, Zdeněk. 2005. Oči zavřít jsem nemohla

(http://www.torst.cz/czech/detail.php?pk=423)

2) Publikace o Indii, které náš host doporučil posluchačům:

2:00:25 Adluri, Vishwa and Bagchee, Joydeep. 2011.

Reading the Fifth Veda: Studies on the Mahabharata; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/18099)

When the Goddess Was a Woman: Mahabharata Ethnographies; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/19588)

2:07:05 Guha, Ramachandra. 2017. India After Ghandi

(https://www.panmacmillan.com/authors/ramachandra-guha/india-after-gandhi/9781447281887)

2.08.45 Dalrymple, William.

1999. The Age of Kali

(https://www.amazon.com/Age-Kali-William-Dalrymple/dp/0006547753)

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-last-mughal)

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/white-mughals)

2019. The Anarchy: The Relentless Rise of the East India Company

ANOTACE

V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. V závěru si ukážeme na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal.

LITERATURA

• Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.

DALŠÍ ČETBA

• Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

ANOTACE

From the times of Jesuit missionaries' arrival in China the information about this country in Europe was actively accumulated and interpreted to various means and ends. However, it has been a widely acknowledged issue that the idealized or demonized perceptions of China led to an 'Orientalistic' approach to studying and imagining China. While contemplating this problem, it is also necessary to ponder the matter of China's own role in both shaping its Orientalist image and participating in re-shaping it to China's purposes. From this point of view, this lecture's discussion turns to Arif Dirlik's paper on Asian intellectuals' "self-orientalisation", as well as to Daniel Vukovich's analysis of Chinese party-state's internalisation of Orientalism in the PRC years. Additionally, the discussion proposes to look into the most radical forms of Orientalist dehumanisation in the form of 'yellow peril' discourse and its personification, Dr. Fu Manchu. As the outcome of the lecture, students should become more aware of both the practical implications of Orientalism in Chinese politics and the complicated nature of factors contributing to China-related Orientalism.

LITERATURA

• Dirlik, Arif. 1996. “Chinese History and the Question of Orientalism.” History and Theory 35: 96–118. DOI: https://doi.org/10.2307/2505446

DALŠÍ ČETBA

• Frayling, Christopher. 2014. The Yellow Peril: Dr. Fu Manchu and the Rise of Chinaphobia. London: Thames and Hudson. ISBN: 9780500252079.

ANOTACE

Projevy etnického nacionalismu lze v Koreji pozorovat od konce 19. století. Klíčovým okamžikem, který spustil etno-nacionalistické sentimenty, byla expansivní politika imperiálního Japonska a anexe Korejského poloostrova. Teorie pokrevní návaznosti a rasové čistoty se v Koreji začaly objevovat s nástupem Sin Čchähoovy (1880–1936) národní historie. Korejský nacionalismus vznikl v reakci na japonskou asimilační politiku. Po konci japonské okupace a rozdělení Koreje na dva státy se podoby etnického nacionalismu začaly díky odlišnému socio-ekonomicko-polotickému vývoji v obou státech odlišovat. Zatímco na severu poloostrova vedlo toto ideologické podhoubí k vytvoření kultu Kim Ilsônga a ideji o čisté korejské rase, na Jihu dalo vzniknout sofistikované formě etnického nacionalismu, hluboce zakořeněného v v korejské společnosti. Tato přednáška představí hlavní příčiny vzniku etnického nacionalismu v Koreji na přelomu 19. a 20. století, jeho vliv na ideologii KLDR, a historiografii a výuku “národních” dějin v Korejské republice. 

LITERATURA

• Tikhonov, V. M. Social Darwinism and Nationalism in Korea. „Survival" as an Ideology of Korean Modernity. Leiden: Brill, 2010. https://public.ebookcentral.proquest.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=593763.

DALŠÍ ČETBA

• Kowner, Rotem, a Walter Demel. Race and Racism in Modern East Asia. Interactions, Nationalism, Gender and Lineage. Leiden: Brill, 2015. Kapitola 11. 

ANOTACE

Japonsko se jako první asijská země dokázalo zmodernizovat a vzepřít evropským kolonizátorům. Jedním z hlavních hnacích motorů japonské modernizace byla z Evropy přejatá myšlenka nacionalismu. Spolu s nacionalismem se v Japonsku začala šířit také idea pannacionalistická – panasiatismus, jehož cílem bylo vytvořit širší blok asijských zemí, který by byl schopný ochránit Japonsko, případně Asii, před Západem. Od konce 19. století do konce 2. světové války vznikla řada typů panasiatismu. Zatímco někteří panasiatisté usilovali o mírové soužití mezi asijskými i západními zeměmi, jiní podporovali agresi jak vůči Západu, tak ostatním asijským zemím včetně Číny, z níž činili svůj vlastní „Orient“. Tento kurz představí hlavní typy panasiatismu a jeho vývoj od zdola budované ideje kulturní spřízněnosti po shora diktovanou válečnou ideologii využitou k legitimizaci japonské imperialistické expanze.  

LITERATURA

• Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillian, 1–17.

DALŠÍ ČETBA

• Beasley, W. G. 1987. Japanese Imperialism 1894–1945. Oxford: Oxford University Press.