Švédský stůl

Leonard Bernstein určitě patří mezi nejpozoruhodnější hudební osobnosti 20 století. Dirigent a skladatel, který se díky svým televizním pořadům velmi zasloužil o širokou popularizaci klasické hudby – a také probouzel mnohé kontroverze. Jako dirigent byl některými kritiky považován za příliš impulzivního a excentrického a byl dáván do protikladu k exaktnímu a diktátorskému Karajanovi. Více než 40 let psal slavný dirigent pro členy své rodiny, přátele a hudební kolegy drobné klavírní kompozice k jejich narozeninám.

Ve středověké interpretační praxi byli do liturgie velmi často zapojováni i žáci místních farních, katedrálních či klášterních škol. Často to byli chlapci z chudých rodin, kteří díky muzikalitě a pěknému hlasu získali cestu ke vzdělání, jež by pro ně jinak bylo nedosažitelné. Dennodenním zpěvem při liturgii si vlastně platili svá studia. Toto spojení mužských a chlapeckých hlasů nabízí i nahrávka Adoratio crucis z roku 2000, která vznikla v krásném prostředí zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou.

Louis Couperin patřil do hudební dynastie Couperinů, jejíž členové byli aktivními muzikanty od konce 16. až do poloviny 19. století. Tématem dnešního dílu je hudba raného francouzského baroka pro cembalo. Zazní nahrávka, která vznikla v roce 2004 a obsahuje jednu pavanu a šest cembalových suit, které ze skladeb Louise Couperina sestavil cembalista Skip Sempé. 

Flétnistka Tatjana Ruhland a členové Rozhlasového symfonického orchestru Stuttgart interpretují skladby všestranného francouzského autora.

Malý exkurz do komorní tvorby významného slovenského autora nám zprostředkují houslista Milan Paľa a klavírista Ladislav Fančovič.

V roce 2000 natočil orchestr The Hanover Band s dirigentem a cembalistou Anthonym Halsteadem Šest symfonií, op. 18 od Johanna Christiana Bacha.

V dalším pořadu Švédský stůl se zanoříme do hlubokých poloh. Tyto hloubky však nebudou temné, ale naopak veskrze pozitivní, nápadité a leckdy doslova veselé.

Jediná opera maďarského skladatele Bély Bartóka Modrovousův hrad je zcela mimořádné dílo, které já osobně považuji za jednu z nejlepších oper 20. století.

Vynikající švédsko-český violoncellista na svém profilovém albu představuje hudbu svého mládí, svých českých kolegů i svou vlastní.

Roku 1551 vydal antverpský skladatel a tiskař Tielman Susato sbírku renesanční taneční hudby La Dansereye. Skvělým způsobem ji hraje soubor New London Consort vedený Philippem Picketem.