Opět se zaměříme na prorockou knihu Daniel, konkrétně na její druhou kapitolu, kde král Nebukadnesar vidí sen o soše složené ze čtyř různých kovů. Daniel tento sen nejen připomněl, ale také podal jeho výklad, který odhalil Boží plán pro národy světa. Teolog John Vernon McGee nám poskytne pohled na tento text a jeho význam pro dnešní dobu.

V předchozích dílech jsme se seznámili s příběhem proroka Daniela, jeho vírou a odvahou v novém pohanském prostředí královského paláce. Nyní se podíváme na klíčový moment, kdy Daniel předkládá výklad snu babylonskému králi Nebukadnesarovi a odhaluje Boží plán pro budoucnost národů a dějin. Nabídneme vám nejen historický kontext, ale i duchovní poučení pro současnost.

Ve výkladu knihy Daniel vracíme k příběhu, který jsme minule přerušili. A to v okamžiku největšího napětí, kdy babylonský král Nebukadnesar měl znepokojivý sen, a žádný z jeho mudrců mu jej nedokázal objasnit. Tento sen však nebyl jen noční můrou – byl to záblesk budoucnosti, který mu svěřil samotný Bůh nebes.

Ponoříme se do příběhu věrného Daniela a jeho tří druhů. Počínaje známou druhou kapitolou s výkladem Nebukadnesarova snu o soše, nám bude čtení tentokrát přecházet do oblasti prorockého sdělení. Zajímavý je i jazykový posun v knize, kdy se text mění z hebrejštiny do aramejštiny – jazyka národů – což ukazuje na univerzálnost Božího plánu.

V první kapitole biblické knihy Daniel otevíráme příběh o víře, rozhodnosti a Boží věrnosti uprostřed duchovně nepřátelského světa. Ponoříme do životního zápasu mladého Daniela a jeho tří přátel. Teolog John Vernon McGee nám ukáže, jak vztah s Bohem proměňuje nitro a přirozeně vede i k vnější přeměně života.

První kapitola knihy Daniel nás zavede do doby úpadku Judského království a pádu Jeruzaléma, tedy do historického období kolem roku 606 př. Kr. V tomto čase přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a spolu s první skupinou zajatců odvlekl do Babylóna i mladého Daniela. Právě zde, daleko od domova, se začíná odehrávat příběh čtyř judských mládenců, kteří navzdory těžkým okolnostem zůstávají věrní svému Bohu.

Otevíráme knihu proroka Daniele, jednu z nejnapínavějších a nejdiskutovanějších knih Starého zákona. Zatímco její první polovina plná dramatických příběhů je dobře známá i dětem v nedělních školách, druhá, prorocká část zůstává pro mnohé záhadou. Na úvod se ponoříme do svědectví o Boží svrchovanosti, které kniha Daniel nabízí jako klíč ke správnému pochopení i jiných biblických textů.

Tento osobní list, napsaný apoštolem Pavlem, je odpovědí na výjimečně citlivou situaci – setkání otrokáře a jeho uprchlého otroka, kteří se oba stali následovníky Krista. V pořadu zazní otázky: Co znamená odpustit? Jak zacházet s těmi, kdo nám ublížili?

Často se tenhle list apoštola Pavla Filemonovi ztratí mezi ostatními epištolami, tak je nenápadný. Ale my toto Pavlovo mistrovské propojení teologické hloubky a srdečného přístupu rozkryjeme. Je to vzácný osobní dopis, ve kterém se snoubí víra, odvaha a láska.

Otevřeme poslední část výkladu epištoly Titovi. Konkrétně třetí kapitolu s textem, který křesťanskému životu dává jasný a nezaměnitelný směr: „Tato slova jsou spolehlivá a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním“ (Tit 3,8).